Chtěla bych vrátit čas?

Kdybych byla znovu mladá, snad bych si svůj život uspořádala úplně jinak. Místo pedagogiky bych studovala něco jiného, třeba práva, abych dnes byla úspěšnou advokátkou, možná i soudkyní, prostě za vodou.

Nevzala bych si Petra, toho svého věčně otráveného souputníka životem, který teď funí na kanapi, přecpaný vánočním cukrovím. Našla bych si nějakého „prince,“ který by mě nosil na rukou.

A tak dál, a tak dál, tohle bych udělala tak a jiné zase onak, vše by se určitě dařilo, byla bych šťastná a spokojená.

Ale přece? Opravdu bych chtěla, aby vše bylo úplně jiné? Se všemi obtížemi dnešní kantorky bych nemohla dávat trochu toho vědění těm, kteří o něj aspoň maličko stojí. Neměla bych Petříka a Majku, sluníčka mého života. Vždyť i ten Petr, když někdy zapomene na sebe sama, dokáže být tu a tam milý.

Ba ne, nechtěla bych vrátit čas ani za cenu bůhvíjak lepšího života. Žiju jej tak, jak osud přináší, snažím se sbírat a zase rozhazovat střípky štěstí.