Ad tvary a velikosti ňader

Snad se na mě kolega bloger pan Pražák nebude zlobit, když navážu na jeho nedávný článek, ve kterém humornou a citlivou formou hodnotí dámské poprsí.

Píše o ňadrech „laicky uživatelským pohledem.“ Hezký obrat, já to na rozdíl od něho vezmu z pohledu nás nositelek. Nejpřirozenějšími uživateli našich mléčných žláz jsou maličké děti, chlapi prominou, ale ti jsou až na dalším místě. Snad téměř každá maminka mi potvrdí, že není krásnějšího pocitu, než když se jí ten její maličký bezbranný tvoreček přisaje k bradavce a začne se krmit tím božským nektarem, životodárným mateřským mlékem. Však od toho patříme do rodiny savců, navzdory moderní vědě mateřské mléko nelze stoprocentně nahradit žádnou umělou výživou. Přitom je nám maminkám úplně jedno, jestli jsou naše prsa tvarově a velikostí taková či maková, hlavně, abychom toho mléka měly tak akorát.

Časem však každé kojení skončí, ustane i doba nepříjemných zánětů, které naše babičky léčily přikládáním tvarohu, a naše poprsí převezme další funkce. Pro skoro každou z nás je do nějaké míry zdrojem sebevědomí, pro jednu víc, pro druhou míň. „Nejhůře“ jsou na tom ty, které jej berou jako výkladní skříň sama sebe. Nenápadně pokukují do výstřihů jiných žen a srovnávají. „Mám je hezčí? Ne, nemám, támhleta sousedka je má větší a pevnější, budu se muset začít jinak oblékat, abych ji trumfla.“ Anebo „zrovna to ‚fuj to sem se lek‘ platí akorát tak na mě, sakra budu s tím muset něco udělat.“ Pak taková výkladní skříňařka zpravidla skončí na té plastické chirurgii, kde si polechtá ego a je spokojená do doby, než na sobě objeví další domnělý nedostatek. Třeba o kousek větší zadek než má její sousedka z druhé strany.

Teď pár řádků pro pány, kteří si jednu věc možná neuvědomují, z pochopitelných důvodů ani nemohou. Vážení gentlemani, představte si, že byste na své hrudi nosili dvojitý mnohakilový batoh, který nemůžete za žádných okolností sundat a který vám při lecčem překáží. Při sportu si ho snažíte nějak stáhnout, ale on se i přesto nepříjemně houpe a natřásá. Navíc v něm máte cit a když s ním o něco silně zavadíte, tak vás to zabolí. Běda, když vám ho nějaké nemehlo třeba omylem k něčemu přimáčkne. Představujete si to? Tak takhle nějak se cítí ženy s velkým poprsím, které tak rádi obdivujete. Čím je ten dvojitý batoh větší, tím je to pro nás horší.

Pokud jde o erotickou funkci našich ňader, tam s panem Pražákem souhlasím. Ať už jsou jakkoli velká nebo tvarovaná, jsou na svých bradavkách citlivá a vnímavá na dotek. Správný chlap by měl umět odhadnout, co je pro tu jeho ještě příjemné a vzrušující a co už ji bolí. Ono je to výrazně individuální a když to chlap opravdu pořádně umí, tak mnohou z nás dokáže přes prsa dovést až k nádhernému milostnému vrcholku.

Článek, na který jsem navázala: Tvary a velikosti ňader