Zdravotnictví: Každý je odpovědný sám za sebe?

Nerozumím jedné a dost podstatné věci, jak medicína ve svém pojetí figuruje mezi ostatními vědními obory a jak je vlastně pojímána v konzumní společnosti.

Postavení lékaře a jeho působení v oboru

My laici chápeme lékaře jako odborníka, který nás léčí ve smyslu medicínské vědy, tedy nikoliv jako šaman, ale specialista, ve smyslu platných předpisů, které se speciálně vztahují k medicíně a ve smyslu etických vztahů k oboru a svým pacientům. Nicméně je někomu podřízen, jako zaměstnanec a v tom případě musí plnit pokyny nadřízeného a řídit se možnostmi, které jsou vymezeny zařízením, v kterém pracuje, zřizovatelem a zdravotními pojišťovnami, u nichž jsou přihlášeni jeho milí pacienti. Pokud působí jako podnikatel, všechno pro něho platí stejně, až na to, že je zase vázán pojišťovnami a politikou LOK i samozřejmě místními podmínkami, v kterých působí. Do jaké míry může, podle své specializace a znalostí, provádět svou odbornost závisí na míře jeho nezávislosti na toku financí, na vlastních možnostech si ze svého kapitálu pořizovat moderní přístroje a být - in se současnými trendy a požadavky na naplnění pojmu "moderní medicína" , který podle mne není totožný s pojmem "moderní zdravotnictví", protože první pojem spojuji s vědou a druhý s vědou a obchodem.

Medicína je věda, lékařství je obor a lékař je součástí zdravotní politiky státu

Co se vlastně po lékařích chce? Aby sloužili podle zákony dané zdravotní politiky, aby jejich služba byla co nejkvalitnější, aby současně i využívali co nejmodernějších prostředků k léčení pacientů a současně plnili i to, co od nich pacienti očekávávají, to je "zvláštní chování." Lékařství jako vědní obor je spojen s mnoha jinými obory, jako je fyzika, chemie, biologie, matematika atd. Ale současně je spojeno i se znalostí využívání složitých moderních počítačových technologií, určených k vyšetřování a stanovení přesných diagnóz, dále k operacím a pooperační péči. Současně se lékaři svou činností podílejí na výzkumech a jsou samozřejmě i součástí vzdělávacího systému nejen ve státě, kde pracují, ale také v tom nejširším slova smyslu. Tedy, lékař má daleko větší záběr, než od něho pacient žádá ve chvíli,. kdy se k němu dostaví, v době zdravotních problémů a nemoci.

Používáme medicínu k léčení nebo zdravotnictví ke konzumu?

V tomto ohledu si nejsem jistá, zda veškeré nároky, kladené na lékaře, nepřesahují vysoko jejich samotné působení vůči pacientům a není až příliš přitahováno k výzkumu a obchodu, který samozřejmě musí fungovat, tedy vývoj, výroba a nákup léků, přístrojové techniky, zařízení nemocnic a ordinací apod. Odděluje se od samotného výkonu lékařského povolání to ostatní, které dělá zdravotnictví zdravotnictvím a nebo běží současně léčení, výzkum, věda, obchod směřovaný k farmakologii a lékařské technice, výstavba nemocnic, poliklinik a jejich řízení, léková politika, rozpočtová politika a nároky na zvyšování úrovně medicíny? Co všechno vlastně hradíme ze solidárního pojistného? Proč je tak podceňována lázeňská léčba, která se vyvíjela ruku v ruce s pojmem zdravotnictví? Velmi mnoho pacientů chodí za lékaři se svými zdravotními problémy a právem očekávají, že jejich lékař je bude léčit a že je vyléčí. Tudíž že je bude léčit pro ně vhodnými prostředky, které má zdravotnictví k dispozici, protože na to mají plné právo. Pokud se jejich zdravotní stav zlepší anebo nemoc pomine, je spokojen.

Spory a medializování problémů dehonestují českou medicínu a zdravotnictví

Medializace problémů, které v současné době pronikají na veřejnost neprospívá ani lékařům, protože je dehonestuje jako odborníky a jedince, které vnímáme jako své opory a pomocníky při boji s nemocemi, které na nás doléhají a současně obě strany se dostávají do nejisté situace, které může mnoho lidí i velmi těžce prožívat vzhledem k aktuálnímu zdravotnímu stavu a obavám o budoucnost své léčby a lékaře o budoucnost v možnosti uskutečňovat svou odbornost v rámci potřeb obyvatelstva. Podle mého laického názoru medicína a zdravotnická politika vysoko přesáhla svým působením hranici skutečných potřeb, které pacient vnímá jako léčení, záchranu svého života a obnovy jeho kvality. Mám dojem, že celé zdravotnictví, jak je nastaveno, odpovídá daleko vyššímu počtu obyvatel, než má Česká republika a něco v něm velmi přebujelo a něco se z něho vytrácí. Třeba, přinejmenším jistota, že je nyní skutečně na žádané, garantované a přinejmenším evropské úrovni. Lékaře neodsuzuji, ale spíš hledím do blízké budoucnosti a ta se mi nějak vábně nejeví. Ale jsem jen klient zdravotnictví, nikoliv odborník. Vyslovuji pouze svůj osobní názor, s kterým se nemusí nikdo ztotožňovat. Jen bych chtěla říci, že mi lékaři zachránili život a já jsem jim za to hluboce vděčná. Nemám jim to čím oplatit, jen tím, že mi není jejich osud lhostejný.

©Maura, 1/2011