Zamyšlení nad stavem mysli

Denně sleduji zprávy a zjišťuji, podle všeho, že jsme kdesi na počátku nových změn, které však se nedějí pouze v naší republice, ale v celém EU. A protože Evropská unie je spjata právními normami a dohodami, musí do toho všichni. Jenomže si myslím, že by bylo dobré, kdyby vedle čísel, která jsou jasná a jistě dobře spočítaná v poměru s dalšími záměry, které nastanou v podobě reforem, po kterých voláme, zohlednit i jiný rozměr, a to je stav mysli.

Už v  roce 1918, po první světové válce, vznikla myšlenka, v souvislosti s poklesem základní ekonomie: ... "ekonomické myšlení a činnost jsou jeden aspekt života, a každý ekonomický život je výrazem života mysli." Jinými slovy řečeno: Prosperita nebo stagnace ekonomiky je prostě odrazem určitého stavu kultury nebo stavu mysli. O rok později, v roce 1919, Paul Valéry, opět vyslovil tuto myšlenku v eseji Krize mysli: "Dopad ekonomické krize je plně viditelný, ale duševní krize, která je jemnější  je téměř nerozpoznatelná, a tudíž nám stěží umožní pochopit svůj reálný rozsah, své fáze. Valéry dále varuje, že musíme rozlišovat mezi silnými stránkami a množstvím!  Statistická kriteria, kterými prioritně měříme úspěšnost  a ekonomický vzrůst - mají tendenci  zapomínat na skutečnost, že každá civilizace, která změnila běh dějin, ať už Starověký Egypt, doba Periklova  nebo doba osvícenství  v Evropě bylo poznamenána vzestupem kreativity, podporou vědy a umění, a intenzivním životem mysli.

Chybí nám filozofie života

Nelze opomenout, že (staro) řecký projekt vedl k pochopení všech jevů na světě a zapříčinil vzestup naší evropské civilizace.Později to byla i doba osvícení , která překonáním   tzv. ancient régime vydláždila cestu moderní vědě.  V období 19. století  však nastal zvrat.   Všeobecné vidění světa bylo vedeno pozitivní vědou a prosperitou. Edmund Husserl ve své práci "Krize evropských věd a transcedentální fenomenologie", napsané v roce 1935 - 1936, vyslovil myšlenku: "Toto oddělení přírodních a humanitních věd v 19. století mělo velmi vážné následky, protože  znamenalo rozchod s cíli řeckého projektu. Filosofie, psychologie, sociologie a politologie byly zamítnuty jako literární a subjektivní."  Napříště  platí jediné správné zaměření, v němž hlavní slovo má matematika a tzv. tvrdé vědy.

Jenomže matematika ...

Matematika dokáže vypočítat veličiny, ke kterým se můžeme blížit, abychom zajistili jistou rovnováhu ekonomiky, spotřeby, výdajů, ale nemůže nikdy nabídnout řešení pro lidské utrpení, ani nám nepomůže v zápase s lidským osudem. Tím, že jsme se uchýlili, v zájmu prosperity, k matematickým výpočtům, vytvořili jsme naprosto jednoduchou filozofii: "Lidstvo se skládá z faktů".  A dříve jak dnes, protože Evropa není v krizi poprvé a rozhodně ne naposledy, by nás měla zajímat otázka, zda jsme v zájmu statistik, která  se vyjadřuje pouhými čísly, někde neobětovali život mysli.

Známe odpovědi na fundamentální otázky?

Statistiky varují, že se lidé brzy ocitnou v pasti duševních nemocí, v depresích. Neboť i život jednotlivců je podřízen číselné hodnotě. Otázka vyměření prosperity zbavuje určitou skupinu lidí se zúčastnit plně společenského procesu. Tatáž otázka měří prosperitu humanitních teoretických věd, jako je filozofie, sociologie a jiné, které by měly, ruku v ruce s ekonomií, právní filozofií a teorii prostupovat společenské vědomí a měly by mít autoritu, a tak účinně předcházet úpadku stavu mysli moderních lidí. Nabízet jim  mnohorozměrný pohled na současný svět, aby se v něm dokázali orientovat a nacházet východiska z tíživých pocitů a stavů, v kterých se ocitají v kolotoči hodnot vyjádřených čísly. Neboť jen ten, který má vnitřní poznání  se dokáže správně rozhodnout o směřování svého života. A co platí o jednotlivcích, platí i o skupinách a společnosti jako takové. Neboť, lidé si často kladou otázku - jaký má můj život vlastně smysl, když ztratím práci a ocitnu se ve finančních problémech, z kterých si nedokážu pomoci? Jaký má smysl mít děti, když nevím, co bude zítra a zda je dokážu vůbec uživit a vytvořit jim podmínky pro to, aby dál vedli slušný život? Jaký má smysl pracovat, když se zítra stanu jedním z pořadí čísel, které rozhodují o vyhazovu? Co bude se mnou pak a jak dokážu zase nastartovat svůj život, abych byl spokojený? Mohu být šťastný? Jak to udělat, abych byl šťastný? Co je to právo na štěstí? Patřím ještě, i se smrtelnou chorobou, mezi ostatní lidi? Počítá se se mnou někde? Jaká je míra a váha mého života a čím je jeho hodnota vlastně měřena?

Ano, odpovědi na tyto otázky jsou někde  zahrnuty v nějakých číslech. Myslím, že určitě. Asi by si podle nich měl každý člověk plánovat, zda má založit rodinu, zda má žít singl, zda má mít děti a kolik, neboť tyto otázky nejsou, podle mého názoru a jak to vidím já předmětem svobodného rozhodnutí. Pak si každý nese odpovědnost sám za sebe. Tedy i ve ztrátách a utrpení, v nichž zůstane sám bez odpovědi na otázku: Jaký má můj život vlastně ještě smysl?

Závěr

Já chápu, že současná krize je hluboká a na její konec nevidíme. Je to krize ekonomická, jak můžeme vnímat z informací, kterých se nám dostává ze všech stran. A současně, i život jednotlivců, kteří až do počátku této krize těžili z možností, které se jim naskytly v podobě vědomí sociální ochrany (tím nemyslím jen dávky), se ze dne na den mění. Třeba tím, že náhle ztratí práci a mohou spadnout do chudoby, neboť byli závislí na svém výdělku a možná na podporu nedosáhnou. Nebo třeba tím, že nemají už v sobě sílu ani motivaci se znovu a znovu zvedat a hledat cestu k prosperitě. Neboť, prosperita je veličina vyjádřená pouze čísly, nikoliv také lidským rozměrem a stavem vědomí a mysli.