Zákony od roku 2012: Nepřehlédněte důležité změny pro rok 2012

Předkládám k informaci dvě důležité změny zákonů, zákona o loteriích a zákona o soudním řádu správním. Účelem tohoto článku je, aby byl pochopen záměr novelizace. Změny budou realizovány datem účinnosti, to je od 1.1. 2012.

Změna zákona o loteriích již od 1.1. 2012

Zákon, kterým se mění zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Novela, zákon č. 300/2011 Sb.  rozšiřuje pravomoc obcí cestou obecně závazných vyhlášek regulovat na svém území nejen provozování výherních hracích přístrojů, jak je tomu dosud, ale rozsah této pravomoci rozšiřuje rovněž na sázkové hry v kasinu (§ 2 písm. i)), loterie a jiné podobné hry provozované pomocí technických zařízení obsluhovaných přímo sázejícím (§ 2 písm. j)) a dále na loterie a jiné podobné hry povolované podle § 50 odst. 3 zákona č. 202/19990 Sb. (například interaktivní video loterní terminály). Obce pociťují celospolečenská rizika obvykle spojená s provozováním loterií a jiných podobných her, která se zejména projevu v narušování veřejného pořádku, v patologickém  hráčství atd.. Z tohoto důvodu se svěřuje obcím pravomoc regulovat právě ty hry, s nimiž jsou zmíněná negativní společenská rizika nejčastěji spojená. Novela je v uvedeném směru inspirována vládním návrhem zákona z roku 2005 (IV. volební období PS, tisk č. 1057), který však tehdejší Poslanecká sněmovna neprojednala ani v prvním čtení, neboť byl opakovaně vyřazován z pořadu jejích schůzí. Právní úprava dále výslovně podřazuje turnaje v karetních hrách pod sázkové hry podle § 2 písm. i) zákona č. 202/1990 Sb., a to z toho důvodu, že současná právní úprava tyto hry expresis verbis neupravuje a způsobuje tak právní nejistotu pokud jde o právní režim jejich provozování. Právní úprava je tedy dílčí, nikoliv komplexní novelou a dotýká se těch ustanovení a právních institutů platné právní úpravy, na které bylo  nutné urychleně reagovat přijetím nové legislativní úpravy.¨

Zákon 303/2011 Sb,, kterým se mění zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Efektivita správního soudnictví je v současné době již nevyhovující. Jedná se především o nepřiměřenou délku soudního řízení správního na některých správních úsecích krajských soudů, komplikovanost a v mnoha případech neúměrné prodlužování řízení o kasační stížnosti.

Mezi základní oblasti, které nová úprava mění, patří zejména:

• změna místní příslušnosti krajských soudů,
• změna koncepce řízení o kasační stížnosti
• zvýšení ochrany proti nezákonným zásahům správních orgánů,
• změna koncepce řízení o zrušení opatření obecné povahy,
• celkové zrychlení řízení před správními soudy a zejména urychlení soudního přezkumu rozhodnutí
• správního orgánu, jehož důsledkem je omezení osobní svobody cizince.

Změna místní příslušnosti

Rozložení agendy mezi správní úseky jednotlivých krajských soudů v rámci České republiky je podle platného právního stavu značně nerovnoměrné, což se mimo jiné mnohdy výrazně projevuje i v nežádoucí odlišné délce řízení u jednotlivých krajských soudů a přetíženosti některých jejich správních úseků. Předkládaným řešením je změna obecného kritéria pro určení místní příslušnosti jednotlivých krajských soudů rozhodujících ve správním soudnictví. Takový postup povede k rovnoměrnějšímu rozložení nápadu správních agend na všechny krajské soudy a zároveň povede i k určitému zlepšení dostupnosti soudních řízení ve správním soudnictví pro jeho účastníky (především žalobce) a nepochybně i k urychlení vyřizování agendy v soudním řízení správním.

Změny v řízení o kasační stížnosti

Řízení o kasačních stížnostech bude komplexně přesunuto na Nejvyšší správní soud, tedy včetně podávání kasační stížnosti přímo u Nejvyššího správního soudu, provádění procesních úkonů po podání kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem, až po doručování písemností účastníkům řízení Nejvyšším správním soudem. Všechny tyto úkony za současné právní úpravy provádějí krajské soudy. Změny v řízení o kasační stížnosti by měly řízení o tomto opravném prostředku výrazně urychlit a zároveň zjednodušit Nejvyššímu správnímu soudu plnění jednoho z jeho hlavních úkolů, kterým je zajišťování jednoty  a zákonnosti rozhodování tím, že rozhoduje o kasačních stížnostech. Pro zvýšení rychlosti řízení a z důvodů hospodárnosti i efektivity a zjednodušení výkonu úkolů Nejvyššího správního soudu návrh předpokládá rovněž možnost Nejvyššího správního soudu po zrušení napadeného rozhodnutí krajského soudu v případech zákonem stanovených výjimečně rozhodnout ve věci.

Zvýšení ochrany proti nezákonným zásahům správních orgánů

Novela rovněž rozšiřuje možnosti ochrany před nezákonnými zásahy správních orgánů. Současná úprava soudní ochrany proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení je podmíněna trváním zásahu nebo jeho důsledků nebo hrozbou jeho opakování. Zároveň se nelze domáhat pouze určení, že zásah byl nezákonný. Navrhovaná právní úprava na tyto problémy reaguje tím, že umožní domáhat se deklarování nezákonného zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu tehdy, pokud již zásah ani jeho důsledky netrvají a nehrozí jeho opakování. Tím se zvýší úroveň ochrany veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob.

Změna koncepce řízení o zrušení opatření obecné povahy a změna věcné příslušnosti k řízení o zrušení opatření obecné povahy

Změna zákona  se dále dotýká problematiky řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části. Soudní přezkum byl původně zaveden novelou soudního řádu správního, zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, s účinností od 1. 5. 2005, a to v souvislosti s požadavkem práva Evropského společenství na zakotvení práva subjektu na trhu odvolat se proti regulačním a jiným zásahům do jejich práv k nezávislému subjektu (soudu) a opakováním tohoto požadavku při konzultacích se zástupci Komise Evropského společenství. V praxi Nejvyššího správního soudu byl od té doby projednán pouze jediný návrh na přezkum opatření obecné povahy vydaného Českým telekomunikačním úřadem podle zmiňovaného zákona. Naproti tomu od té doby Nejvyšší správní soud řešil desítky dalších případů v oblasti upravené zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování  a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, kde předmětem přezkumu jsou nejčastěji územní plány obcí či opatření o stavební uzávěře. Vzhledem k tomu, že institut opatření obecné povahy se již stal zcela integrální součástí právního řádu České republiky a míra jeho využití v rámci jednotlivých právních předpisů se i nadále zvyšuje, není účelné, aby o zákonnosti všech opatření obecné povahy i nadále a pouze v jednom stupni rozhodoval Nejvyšší správní soud. Z přechodných ustanovení stavebního zákona totiž navíc vyplývá, že v průběhu nejbližších let prakticky všechny územní plány všech obcí budou muset být vydány dle nové procedury jako opatření obecné povahy. Lze důvodně očekávat, že řada z nich bude napadena návrhem na přezkoumání před správním soudem. Ponechat tuto agendu výlučně Nejvyššímu správnímu soudu by znamenalo obrovské riziko jeho zahlcení. Proto novelou přichází především změna věcné příslušnosti soudů rozhodujících ve správním soudnictví právě v případě řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části. Přesun věcné příslušnosti není spojen s žádným rizikem. Rozptýlením mezi všechny krajské soudy bude zatížení rovnoměrné a vzhledem k již existující bohaté judikatorní činnosti Nejvyššího správního soudu k této problematice by rozhodování této agendy nemělo přinést problémy, přičemž Nejvyšší správní soud by o souladu opatření obecné povahy nebo jeho části se zákonem rozhodoval toliko v řízení o kasačních stížnostech proti rozhodnutím krajských soudů. Ostatně obdobné legislativní opatření bylo učiněno v agendě mezinárodní ochrany (dříve azylu), kde původně rozhodoval pouze Vrchní soud v Praze, následně došlo v roce 2002 k jeho totálnímu zahlcení touto agendou, a teprve přenesením věcné příslušnosti na krajské soudy (zákonem č. 519/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon  o azylu), ve znění pozdějších předpisů s účinností od 1.1.2003) došlo ke stabilizaci a dosažení přiměřené délky řízení v jednotlivých případech. Z dosavadních zkušeností s rozhodovací činností Nejvyššího správního soudu ve věcech rušení opatření obecné povahy nebo jeho části navíc vyplynula potřeba revidovat stávající podobu tohoto řízení. Dosavadní úprava v soudním řádu správním je zcela nedostatečná, v mnoha ohledech velmi problematická  a chybí jí návaznost na příslušná ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.

Celkové zrychlení soudního řízení správního

Cílem novely je i zrychlení soudního řízení správního. Za tímto účelem Novela předpokládá změnu či doplnění mnoha institutů, na které je nutno hledět ve vzájemných souvislostech. Jednotlivé návrhy změn se snaží zachovat vzájemnou proporcionalitu, aby nenarušily zamýšlený cíl novely. Rychlost řízení o kasační stížnosti významným způsobem ovlivní jeho komplexní přesunutí na Nejvyšší správní soud, ale rovněž zakotvení možnosti Nejvyššího správního soudu ve výjimečných případech rozhodnout po zrušení napadeného rozhodnutí způsobem, jakým mohl rozhodnout krajský soud. Dále k němu přispěje i návrh, podle kterého bude zástupce ustanovený v řízení před krajským soudem, půjde-li o advokáta, zastupovat navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti a změna, podle níž se jednou přiznané osvobození vztahuje i na řízení o kasační stížnosti. Řízení před Nejvyšším správním soudem tak bude osvobozeno od agendy rozhodování o kasačních stížnostech ve věcech ustanovování zástupců či osvobozování od soudních poplatků, které zbytečně prodlužují řízení o kasační stížnosti.

Stanovení okruhu věcí

Změna zákona je významná také v tom, že dále stanoví okruh věcí, u nichž lze učinit výjimku ze zásady projednávání věcí podle pořadí jejich nápadu tak, aby s ohledem na povahu projednávané konkrétní věci mohlo dojít k jejímu “předřazení” v podstatě do režimu přednostního projednávání. V zájmu zabránění vzniku rozporů mezi soudním řádem správním a zvláštními zákony, které stanoví lhůty pro rozhodování ve správním soudnictví, novela soudům umožňuje stanovit kratší lhůtu k přípravě na jednání, a to v těch řízeních, v nichž je soud povinen rozhodnout ve lhůtách počítaných na dny. Ze stejného důvodu se navrhuje změna i v ustanovení § 74 odst. 1, podle kterého soud uloží žalovanému, aby předložil správní spisy a své vyjádření k žalobě bez zbytečného odkladu, je-li soud povinen rozhodnout ve lhůtách počítaných na dny. A tak bude umožněno soudu  rozhodnut ve stanovené lhůtě. Celkovému zrychlení soudního řízení správního by měla napomoci i  změna úpravy postupu po uplatnění námitky podjatosti.

Změna senátů

Jisté zjednodušení řízení přináší i změna ve složení senátů Nejvyššího správního soudu rozhodujících o kasačních stížnostech ve věcech mezinárodní ochrany. Od novely zákona č. 350/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (s účinností od 13.10.2005), jsou složeny z předsedy senátu a čtyř soudců. Po vyhodnocení fungování původně zcela nového institutu nepřijatelnosti kasační stížnosti zavedené právě zmíněnou novelou lze nicméně konstatovat, že již není důvodné vyžadovat pro rozhodování u Nejvyššího správního soudu ve věcech mezinárodní ochrany takto navýšený počet členů senátu oproti “standardnímu” složení (předseda senátu a dva soudci). Existuje zde navíc zřejmá disproporce mezi krajskými soudy (ve věcech mezinárodní ochrany rozhoduje samosoudce) a Nejvyšším správním soudem (rozhoduje pětičlenný senát). Urychlení soudního přezkumu rozhodnutí správního orgánu ve věcech rozhodnutí o zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince. Novela současně naplňuje i požadavky plynoucí ze Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (tzv. návratová směrnice).

To jsou nejdůležitější změny.