Zahrada: Takové obyčejné lednové odpoledne a cokoliv v lihu

I v tak chladném počasí musíte sem tam jet na zahradu, zkontrolovat, zda vám zvířátka nedělají škody na stromcích a nejen zvířátka. Najednou jsem dostala prostě touhu se vydat za letními sny a lidmi, které do nich zapadají jak ozubená kolečka.

Kraj spal svůj posvátný sen ...

takové ticho, pomyslela jsem si, když jsem stoupala pěšky od autobusové zastávky směrem do kopců, pak sestupovala do údolí, nikde ani noha. cesta se zdála být dlouhá, až nekonečně dlouhá. Na chvíli jsem se zastavila, abych si ten obraz zapamatovala, protože byl krásný s těmi naditými oblaky na lednové obloze a brzy bude obloha únorová a možná přijdou velké mrazy. Zatím nikdo nic nehlásí, ale tuším, že není všem dnům konec. Šla jsem dál, až jsem spatřila střechy vesničky, nad kterou leží náš pozemek i s chaloupkou. A záhy se začaly objevovat první lidé, kteří šli z lesa a táhli za sebou na malých žebřiňácích borové šišky na topení a klestí, které mají dovoleno sbírat. Ještě bylo dost světla, ale lidé v oknech svítili a bylo vidět jejich stíny, jak se pohybují po místnostech a připravují se k večeři. Možná, že je to směšné, ale já si snažím tyto detaily pamatovat, protože pro mne znamenají jeden ze způsobů života, kterým žijí "obyčejní" lidé. Spíš bych měla říci normální lidé, u kterých to voní vanilkou, skořicí, zeleninovou polévkou a kávou po obědě. Došla jsem až na náves. kde bylo živo, obchody byly otevřené a lidé nakupovali pečivo na ráno, aby nemuseli tak brzy vstávat do té zimy.

Lidé jsou dobří a umí využívat přírodu ...

ano, když člověk přijde do takového prostředí, hned pozná, zda lidé spolu vycházejí či nikoliv. Tady se na sebe usmívají anebo spolu stojí na chodníku a povídají si, smějí se anebo se k sobě důvěrně naklánějí. Asi si povídají nějaké drby, kterých tu nelítá málo. Většinou jsou o místní elitě, která zasedá v zastupitelstvu a je na tapetě. Tak, udržet takovou obec v pořádku a dál od světa, jak říkají lidé, dá zabrat a názory se různí. A tak, při těch vzrušujících debatách o ucpaných septicích, nepořádků kolem skládky, lidí, kteří netřídí odpad, nových přivandrovalcích, kteří se neumí přizpůsobit a parkují kde nemají se otvírají láhve domácích likérů a kořalek, od kterých by měl netrénovaný člověk jít co nejdál. I když zima zalézá za nehty. Ale tady jsou lidé připraveni na všechny eventuality, a tak je ani nepřekvapí, když letí novinami zpráva, že se blíží k zemi asteroid, jehož dopad by mohl mít katastrofální následky. Už zažili ledacos a jejich předvědčení, že se má žít jednoduše a s mírou je ochraňuje před všemi problémy, které lidi ve městech děsí, protože jsou mnohem více závislejší na službách a zásobách potravin v obchodech.

Kupujeme pozemek na ovocný sad

Zrovna jsem odemykala dveře, když mne zahlédla paní Straková a hned na mne volala, ať přijdu, že pro mne něco má. Zamávala jsem na ni a můj plán, že si na chvíli odpočinu, dám si kafe, a pak se projdu po zahradě, naplním krmítka a zkontroluji, zda někde nejsou myši nebo něco horšího, zhavaroval. Taky jsem ji něco přinesla, dva malé vyšívané polštářky, které si přála na nový otoman, na který si Straka nesmí lehnout, i kdyby na něj šla smrt. Pan Straka má doma přísný režim, musím se v duchu smát, ale ona asi ví proč. Tajemství těch domácností, které na první pohled vypadají tak útulně a zajímavě netřeba odhalovat a stačí vidět jen náznaky, gesta, pohledy, narážky.

"Přivezla jsem vám ty dva polštářky a nástěnku do kuchyně," řekla jsem a přijala nabídnutou židli. Vyndala jsem dárek z kabelky a ona ho hned rozložila na stůl. Jejím očím nic neujde.

"Ale to jste nedělala vy, že ne? Poznám to podle toho, jak je vedena výšivka."

"Neměla jsem čas," řekla jsem a usmála jsem se na ni.

"Já mám pro vás ovoce v lihu. Jak jsem slíbila na podzim. Musela jsem to schovat, aby mi na to Straka nepřišel. Je mlsný, jako starý kozel," neodpustila si a mně to přišlo k smíchu, i když nemám ráda, když se předemnu lidé pomlouvají. Ale, u Straků se to tak nebere. Zachvíli se vrátila a nesla v košíku pět zavařovacích sklenic.

"To máte i na knedlíky, koláče, řezy. Ale, koukám, že jste přišla pěšky. To budete mít těžké, ne?"

"Manžel slíbil, že přijede pro mne. Půjčil si moje auto."
"Tak to jo, to byste se pronesla. A co je u vás nového? Co vaši chlapci?"

Nedalo mi to, abych ji nepovyprávěla o všech novinkách a ona mne soustředěně poslouchala a přitom uvařila kávu a naskládala malé brioche. Pokyvovala hlavou. V tom někdo zaklepal na dveře. Paní Straková řekla - dál, je otevřeno a do kuchyně nakoukl pan doktor Rybář.

"Dobrý den, dobrý den," řekl a hned si sedl ke stolu, než ho paní Straková stačila pozvat.

"Zrovna čekám na vašeho manžela. Představte si, že se prodávají kolem vaší zahrady pozemky. Výborná cena, mohli byste si rozšířit zahradu a udělat si pěkný sádek. Já jsem to už rozměřoval a s vaším manželem jsem mluvil ..."

"Nabídněte si kávu a vezměte si tady něco sladkého," vpadla do hovoru paní Straková, protože asi nepřehlédla můj nasupený výraz.

"To rád," řekl a zakousl se do měkkého moučníku.

"Pane doktore, můj manžel může rozhodovat o ledačems, třeba, jestli se bude hrát na velikonoce Stabat mater nebo jestli se mají naladit varhany. Ale rozhodně, když s ním budete jednat o koupi nemovitostí, tak on to zapomene."

"Ale on mi řekl, že o sadě uvažuje," řekl překvapeně.

"On o něm jen sní, pane doktore, ale pro mne to bude jen práce. A já to odmítám. Nezlobte se."

"Ale on řekl, že první strom, který tam zasadí, bude mít vaše jméno."

Ach jo, pomyslela jsem si. Můj milovaný se zase sbližuje s reálným světem a začíná to koupí sadu, s kterým je práce, kterou asi nezvládnu. Možná, že myslí na vnouče, na ovoce z vlastní zahrady.

"Dobře, souhlasím. Souhlasím ze vším, ale někdo se toho bude muset ujmout. Já jsem v životě nesázela stromy a taky je neořezávala."

"To buďte bez starosti, naprosto se nebojte, to všechno zařídí."

Když konečně přijel, neřekla jsem ani slovo. Je to asi první vlaštovka, že se míní starat i o blaho rodiny. Kéž by tomu tak bylo. Ale je ještě leden, zatím příroda spí a než si první ptáci sednou na větve našich jabloní a hrušní, čeká nás spousta práce.

Recept na nakládání ovoce do lihu

Do čistého hrnce dejte 1 kg cukru, na něj nalijte 1 l vody, postavte hrnec na sporák a nechejte cukr vařot 1/4 hodiny. Pak rozdělte 5 kg různého ovoce na tři díly. Rozvařený cukr odstavte z plotny, jinak by mohl líh vybouchnout, vlijte do něho 1/4 l čistého lihu a vysypte 1/8 dkg salycylového prášku. Potom dejte cukr na rychlý oheň a do vařícího dejte 1 díl ovoce. Jakmile přejde ovoe var, ihned ho vyndejte čistou sběračkou na mísu nebo zrovna do připravených sklenic. Ldyž začne sukr zase vařit, dejte druhý a pak třetí díl. Vyvařenou šťávu, když prochladne, vlijte na ovoce, zavažte pergamenovým papírem a uschovejte. Ovoce si potom berte, kolik potřebujete, ale nezapomeňte znovu sklenice dobře zavázat. Takto zavařené ovoce můžete používat do moučníků, na koláče či jako kompot.

Brioche (brioš)

Dejte na vál 28 dkg mouky, uděljte důlek, rozbijte 2 celá vejce, púřidejte 1 žloutek, lžíci cukkru, málo soli, 4 dkg kynutých kvasnic a zadělejte s mlékem těsto, rukama dobře vypracujte. Pak vezměte 10 dkg tuhého, tuhého másla, 3 dkg mouky, zpracujte a rozválejte. Pak rozválejte moučné těsto, na to položte máslové těsto, složte a rozválejte na třikrát a nechejte nakynout. Až zkyne, udělejte z něho kouli, do ní vtlačte upravenou menší kouli, dejte na pomaštěný plech, potřete vajíčkem a nechejte péci. Studený brioche nakrájete.