Zahrada: O ořešáku a rosolech

A zase bylo takové horko! Naši sousedi si hned po příjezdu napustili bazén a zvali nás na grilovačku. Ale manžel šel týrat svůj pěvecký sbor, mně se tam samotné nechtělo a navíc se mi ohlásila paní Straková a dr. Rybář, který mi slíbil nějaké materiály k historii Judei. Dr. Rybář už asi chodí jen k nám, ve vsi není oblíben pro svou řevnivou povahu. On by si přál, aby měl každý strom, každá květina byť i kámen u cesty své důstojné zacházení a je pravda, že veřejná zeleň - v našem krásném okolí, žádná sláva. Když se nad tím zamyslím, konečně, proč by to tak nemělo být? A tak jsem si natáhla do rámu obraz Dívky s loutnou, vzala košíček s vyšívacími bavlnkami a šla si sednout pod slunečník.

Chtějí skácet ořešák ...

Dr. Rybář si sedl naproti mně, aby viděl každou reakci v mých očích a v tváři, protože mne určil k tomu, zřejmě, že musím s ním souhlasit. Je to asi honorář za jeho velkou pomoc při shromažďování informací pro mou práci.

"Tak si to představte. Takový nádherný strom, Vždyť ti, s prominutím, ignoranti ani neví, že je to léčivý strom. Oni akorát ví, kam si zajít na pivo. A to je jejich celá úroveň," rozčiloval se a přitom se díval, zda se nechystám přinést nějaké pohoštění. Já ho chápu, je sám, žena mu umřela a on si umí uvařit jen málo věcí. Jeho věc - míní paní Straková, když je takový vztekloun, tak ho žádná nebude chtít. I když je to pěkný chlap, to mu musím uznat. A ještě by mohl mít pěkný život. Ale to by mu musela nějaká svázat tu nevymáchanou hubu povříslem. Paní Straková se rozesmála a mně to připadlo také komické, už málokdo asi ví, k čemu bývala povřisla. Kdo si dneska dává na střechy došky! Paní Straková si také přinesla práci! Chystala si plátno. Po očku se přitom dívala na dr. Rybáře, který má osobu paní Strakové spojenou s jejími nedostižnými buchtami a bílou kávou.

"Tak abych nejdřív šla postavit na kafé," řekla jen tak mimochodem, "ty buchty ještě nevychladly".

A najednou byl dr. Rybář řečný a dokonce mi nabídl cigaretu.

"Já vám to musím vysvětlit s tím ořešákem. To je král mezi léčivými rostlinami, král. A kdyby ho skáceli, byla by to, v mých očích, hotová královražda."

Ukousla jsem niť a navlékla na jehlu. Přitom jsem ho po očku pozorovala. Vytáhl z kapsy saka hrst zvadlého listí. Ale posléze jsem zjistila, že je sušené.

"To je sušené ořešákové listí, víme? Bezkonkureční čistič krve. Dokonce dokže doléčit omrzliny a také dokáže odstranit svědivé ekzémy.  Třeba taky pomáhá, když hnisá kost. Teplé až horké obklady se přikládají na noc, je to neuvěřitelné, že po několika dnech se rána otevře a hnis vyteče.  Obklady pomáhají při otocích, špatně se hojících ranách a vředech. A ořešákový čaj se dá pít přichucený medem jako domácí čaj."

Paní Straková mezitím prostřela a nabídla nám své úžasné povidlové buchty a bílou kávu.

"A to já zase vím o ořešáku, že se dá z něho udělat kořalka," dodala a nalila si kávu do hrnku.

"Ale prosím vás. Tak řekněte, jak to děláte."

"To vezmu asi tak 20 dkg zeleného oplodí, 30 g nasekaných mandlí a zaliji ho čistou pálenkou. Nechám při pokojové teplotě  dva až třídny vyluhovat, občas během té doby protřesu a pak to přecedím. A každý den si dám kalíšek na lačno jako aperitiv."

Vytáhla z kapsy malou plochou láhev, dvě malá štamprdlata a každému nalila.

"Jo, to je síla," řekla jsem.

"To v baráku nikdy neškodí. Lepší si dát panáčka, než se hádat," řekla ztichlým hlasem, protože pan Straka se právě vracel kolem plotu z noční. Omluvila se, vstala, že půjde chystat k jídlu a pak se vrátí, protože Straka půjde spát.

♣

Zatímco dr. Rybář podřimoval, vyšívala jsem svůj obraz a poslouchala ptáky ve větvích. Jen tak pípali, protože to vedro je k žádné písničce neinspirovalo. Ale ty kopce byly tak úžasně pozlacené sluncem, že jsem si říkala - to si musím zapmatovat, až zase přijedu domů a budu se blbě stresovat. Takovou dovolenou bych za nic na světě nevyměnila, ledaže ... ale nikdo z rodiny by už do Izraele nebo do Sýrie nejel. Takže - Brdy. Paní Straková se vracela s nějakou velkou knihou.

"Budu dělat ovocné rosoly po staru. To skoro nikdo nedělá a naše děti to mají rádi. Taky vám udělám pro ty vaše."

"Rosoly? To jsem nikdy nedělala."

"Tak já vám řeknu, jak se dělají. Z méně zralých jablek. Rosol je pak čistý a dobře tuhne. Pěkně ty jablka oloupete, operete ve vodě, dáte na síto a utěrkou je osušíte. Pak rozkrájíte na čtvrtky, vykrojíte jádra, vložíte do kamenného kastrolu, nalijete na ně toli vody, aby byla v ní ponořená a pomalu je necháte pod poklicí vařít, dokud nezměknou. Pak vezmete plátýnko a ta uvařená jablka necháte překapat. Na 1 litr šťávy pak dáte 30 dkg cukru a necháte vařit až na lžíci, namočené v rosolu, zůstane viset poslední kapka anebo když rosol ztuhne na talíři. Potom vlijte rosol do sklenic a nechte v chladu ztuhnout. Pak sklenice pěkně zavažte pergamenovým papírem a pěkně je uschovejte. A ze zbylých jablek, která v ubrousku zůstala, si můžete připravit zavařeninku. To je jednoduché. Přetřete je sítem, podle libosti přidejte cukr, skořici, trochu likéru, nejlíp pomerančového a nechte dobře povařit, Potom dejte do sklenic. Ale musíte tu zavařeninu rychle upotřebit!"

"To vypadá dobře," řekla jsem.

"Anebo, pozor. Vodu, v  které jste vařila jablka dejte do kotlíku. A 1 litr šťávy dejte půl kg cukru a při stálém míchání dejte vařit až se šťáva neroztéká. Tedy ta, kterou ukápnete vedle na talíř. Pak ji dáte ještě teplou do sklenic. A vychladlá se dá krájet. Je vynikající na moučníky."

Doktor Rybář se probudil a prohlásil, že si jde promluvit se starostou, poděkoval za pohoštění a zachvíli zmizel za plotem. Paní Straková mně pozvala dál, aby mi předvědla, jak ten jablečný rosol dělá a nad kopci se začaly sbírat mraky.

Dobrou noc a krásné sny.

Relaxační hudba na dobrou noc

http://www.youtube.com/watch?v=aqTW3LFVuVQ