Za Karlem Poláčkem a židovskými postřehy
Karel Poláček - příliš křehký člověk
Vždycky jsem toužila se zavrtat do jeho knih a nasávat atmosféru, kterou do nich vložil. Což jsem také dělala už jako dítě, nevědomky, když mi dědeček koupil knížku "Edudant a Franzimor", pak jsem dostala pod stromeček "Bylo nás pět" a jeden přítel mi daroval malou knížku: "Ze žlutou hvězdou"... to už bylo v dospělosti a ta kniha mne vrátila k Poláčkovým knihám zpět.
Proč číst Poláčka?
Postavy Poláčkových románů jsou vlídné, stejně, jako byla vlídná jeho duše. Na tom, jaký autor je člověk, hodně záleží. Dialogy postav v jeho knihách jsou humorné, lidské, naplněné pozorností jednoho hovořícího k druhému. Pan Načeradec, hlavní postava zdařilého románu "Muži v ofsajdu" je trochu sebestředný, filozofující a přitom lidský a empatický. Hugo Hass dokázal dát jeho postavě ten charakteristický nostalgický tón. Z Poláčkových knih dýchá jemný humor, satira, ale lidské pochopení, láska a ... osamělost. To v nich najdeme postupně podle doby, v které ho čteme. Najdeme v ní i kus historie, stejně jako v souvislostech, které jsou obsaženy v jeho pohnutém životě ...
http://www.youtube.com/watch?v=Ufdw2q2dZpA
Můj zážitek na tramvajové zastávce
Ale bych to nezamluvila: koupila jsem si tedy Židovské anekdoty, protože v tom, dešti jsem nechtěla tahat takové pěkné Poláčkovy knížky s sebou, aby mi nezmokly. Byla to útlá brožovaná publikace. Dala jsem si ji do kapsy a rozevřela nad sebou deštník. Ale ta atmosféra, která mne popadla v knihkupectví, mne neopustila. Trolejbus dlouho nejel, lidi přešlapovali v kalužích a byli hodně naštvaní. Poodstoupila jsem od nich. Nechtěla jsem, aby mi to kazili, ten božský pocit, který se mne dotkl v obchodě mezi těmi knihami, a tak jsem si přehodila přes hlavu kapuci, deštník dala do igelitové tašky a otevřela tu útlou brožovanou knížku ...
Starý obchodník Taussig umírá. Celá rodina postává kolem jeho lože a umírající sípavě povídá: "Sáro, ženo moje, jsi tu?"
"Jistě, Mojše, to víš, že jsem."
"A Arnošt, můj prvorozený syn, je tu taky?"
"Ano, tatjinku, jsem tady."
"A Icik, můj mladší syn, taky?"
"Ano, tatjinku, jsme tu všichni."
"A kdo je ve kšeftě!"
Ta krátká výstižná střela, která prolétla úmrtním pokojem, není o lakotě Židů, ale o smyslu pro zajišťování životních potřeb rodiny. Je to samozřejmě nadsazeno. Když jsem o tom přemýšlela v souvislosti s jedním článkem nazvaným "Naučte své děti hospodařit s penězmi", nějak jsem pochopila, během psaní, že mne tato střela nějak neminula, ale zaryla se mi do paměti. Je třeba vždy myslet na činnosti, které rodinu materiálně zabezpečují. A pak jsem listovala dál:
Malý Icik jde s maminkou po pláži. Náhle se vzedme obrovská vlna a chlapečka spláchne. Zoufalá matka si rve vlasy a v pláči se obrací k nebesům: "Pane světů, slituj se! Vrať mi mého prvorozeného. Do smrti Tě za to budeme velebit, z hocha bude vynikající rabín, zbytek našich úspor rozdám chudým a třikrát denně mě uvidíš v synagoze, že se i andělé budou divit té šňůře odmodlených žalmů."Dojde k zázraku. Moře se znovu vzedme, a když vlna opadne, Icik se šťastně objímá s maminkou. Náhle matka strne, zvedne oči k nebesům a požaluje: "Ale měl ještě červenou čepičku!"
A tak je to s mnohými svatosvatými sliby, které vysíláme k nebesům v době nejvyšší úzkosti a zoufalství! Jakmile dojde "k zázraku", odhlédneme od Boha a zase myslíme na naprosto obyčejné věci, které nás spojují s každodenními "štrapácemi" našeho života. Což je vyjádřeno ve ztrátě červené čepičky po zázračné záchraně lidského života. Všimněte si laskavě, že maminka ani nepoděkovala a dobrý Bůh asi mávl rukou ... však si to nech ... řekl si. Ale je v tom také víra, že Bůh stojí vždy při člověku. Vždyť uzavřeli smlouvu, ne?
Ale tahle historka mne nejvíc pobavila:
Šábesový chvalozpěv na ženu statečnou, jež je nad perly cennější, doplňuje tento rozhovor:
O šábesu odpoledne sklapne bělovlasý Rabinovič traktát Pirkej avot, rozvážně zamíchá kávu a přemítá:
"Šurele, ženo moje, vzpomínám a přemýšlím. Bylas se mnou tehdy, když nám ještě za cara kozáci plundrovali ghetto?"
"Jistě, Aharone, vždyť to jsme měli sotva před svatbou."
"A když pak ve dvacátých, víš v tom vlaku, jak se utíkalo do polí, protože Rudá jízda střílela do týla všechny bělogvardějce a Židy, tos tam byla taky ty...?"
"Aharone, muži můj, byla. Zrovna jsem kojila Icika."
A když jsme za války museli před fašistou k partyzánům do lesů, tos byla s námi?"
"Jsem židovská žena, Aharone. Vždy se svým mužem. V dobrém i ve zlém."
"A když pak za Stalina posílali Židy buď ke zdi, nebo do gulagu?"
"Nikdy jsem tě neopustila, muži můj, a nikdy tě neopustím."
"A za komunistů, když jsme byli pro všechny jen »židovský mordy«, tos byla taky se mnou?"
"Jistě, Aharonku, byla."
Aharon rozvážně usrkne kávu a pak dodá: "Tak ti nevím, Sára, nenosíš ty mi náhodou smůlu?"
V mnohých příhodách, v nichž se líčí vztahy mezi muži a ženami, se ozývá lehký cynismus, bez dramatu, bez urážek, bez despektu, jaksi v intencích přemýšlení o Bohu a jeho všemocnosti...s přídavkem trochu té jedovatosti. Ten osud, který Aharon líčí, ten není vinou Boha, ale ... člověka, v tomto případě jeho ženy. Tyto anekdoty plynou jakoby mezi řečí, od nebes k zemi, v neutuchající víře, že by to Bůh nikdy nedopustil ...
Složitost postojů k Bohu a vyrovnání se s běžným životem, ne vždycky lehkého, najdeme i v knize "Tovje vdává dcery" od Šaloma Alejchema, a tuto knihu bych doporučovala, protože odhaluje i historické souvislosti života ruských Židů v období ruské revoluce. Tento hluboký tón zaznívá, nyní vzácně, v předválečné české literatuře, která je součástí české literatury a současně i v knihách autorů, které světové literatuře nezůstali nic dlužni. Ale my máme z toho období Karla Poláčka, muže, který zemřel na samém konci II. světové války, protože nechtěl opustit milovanou ženu a šel s ní dobrovolně do vlaku smrti. A to je také kus z našeho života ...
A nyní zprávy ze současného Rychnovska. To by se Poláček divil!
http://www.youtube.com/watch?v=ZXOmoIvOa9w
http://www.youtube.com/watch?v=HPyMFZq1_4o&feature=related
Pramen:
Leonid Stolovič: Židé žertují, přeložil Jaroslav Achab Haidler, Doplněk, Brno 2001
Irena Aghová
Dějiny ukazují cestu následníkům co je dobře a není .
Nemyslím, že by měla Evropa opakovat chyby svých kulturních předků a dospět ke zkáze, ale měla by hledat východiska a dospívat k určitým cílům, i když vzdáleným.
Irena Aghová
O soucitu s nemocnými a o predikování smrti přeživších.
Před chvílí jsem si přečetla článek, který mi vyrazil dech a ráda si přečtu Vaše diskusní příspěvky. Studie: Těžký průběh nemoci covid-19 zvyšuje riziko úmrtí v následujícím roce (msn.com). To je výchozí článek.
Irena Aghová
Politika je věc veřejná na sociální půdě.
Na první pohled se zdá, že společnost rozdělují názory na situaci, která je složitá a v ní se projevuje zranitelnost hodnot a nutnost dosud ustálené hodnoty zvážit a neobávat se jejich přehodnocování.
Irena Aghová
Jak je důležité pěstovat ve státě etiku.
Po roce 1989, po sametové revoluci vzešla tendence pokračovat v ideálech První Masarykovy republiky. Jenže po Masarykovi svět prožil II. Sv válku a po ní další vývoj, který známe pod názvem totalita.
Irena Aghová
Ghosting jako způsob týrání člověka.
Poprvé jsem se setkala s pojmem, jehož obsahem je projev egoismu a sebestřednosti či vážného nedostatku empatie. Tím pojmem je ghosting.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Tuleja vzdal nominaci na ministra. Fiala rozhodnutí přivítal
Pavel Tuleja se vzdal nominace na post ministra pro vědu, výzkum a inovace. Připustil selhání v...
Do školy v Litvínově vnikl muž. Policie ho zadržela poblíž kvůli jiné krádeži
Desítky policistů, hasiči i záchranáři se ráno sjeli k litvínovskému gymnáziu. Důvodem bylo...
„Mimořádně trapné“. Akademici a ekonomové kritizují úroveň Tulejových publikací
Kandidát na ministra pro vědu, výzkum a inovace Pavel Tuleja publikoval své práce v potenciálně...
Na Česko loni útočili ruští hackeři. Nechte toho, vyzval je Černínský palác
Za loňskými útoky na českou internetovou infrastrukturu stáli ruští hackeři, uvedlo ministerstvo...
Inspektor/ka Oddělení dohledu nad zpracováním biologických materiálů
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Praha
Seznam rubrik
- Antika
- Román o orosených růžích
- Umění
- Vídeňské bonbónky
- In memoriam
- Články roku 2011
- 2011 Povídky z maloměsta
- Příroda a její dary
- Hudba pro specialisty na etno
- Zahrada
- 2013
- Územní členění a problematika
- Sociální problematika v ČR
- Martin a Liliana
- Biblické dějiny
- Stres. frustrace, deprese nebr
- 2014
- Mezi drakem a hadem
- Společnost
- Články roku 2010
- 2015
- Z historie
- Demokracie
- Politika
- Smlouvy nejsou kus papíru
- Rodina a život kolem ní
- Tajemství zdraví a krásy
- Umět vařit je -in -
- Povídky a novely na sobotu
- Moje domácí kuchyně
- Milostná lyrika
- Až budou padat hvězdy
- On ženatý, ona vdaná
- Můj rozmarný Bůh, harmonie
- Náboženství
- Občanský zákoník a předpisy so
- Pohádky
- Těžké chvíle s lehkým srdcem
- Filozofování s filozofy
- Ženou v každém věku
- Paragrafy
- 50 +
- Druhé housle
- Čtenářský deník
- Osobní
- Nezařazené
- Rok 2012
- 2017
- Rok 2016