Za Jiřinou Švorcovou: Smíšený smutek a tichý dík

Jiřina Švorová byla, na svou dobu, charakterní herečka. První film, který jsem s ní viděla a který mi navždy zůstal v paměti, byl film Horoucí srdce – hraný film režiséra Otakara Vávry z roku 1962 s Jiřinou Švorcovou v hlavní roli. V tom filmu účinkovalo dalších několik významných českých herců a já bych řekla, že na tu dobu, která nebyla nejklidnější v celosvětovém měřítku, to byl film, který měl českému divákovi co říci o letech, v kterých  Němcová žila a mnoho jiných umělců, jejichž díla jsme měli ve škole za povinnou četbu, říci. Další film, v kterém obsadila hlavní roli, byl Král Šumavy a opět s kolektivem významných herců skvěle svou roli zvládla. Samozřejmě, a jinak to nejde, to byly filmy tendenční, ale současně i v sobě skrývaly kus historie, v které náš národ žil. Žena za pultem byl zajímavý seriál, v kterém se profilovaly osudy žen a lidé se na něho rádi dívali, protože hovořil o obyčejných lidských věcech, které se dějí v běžném životě.

Kdybychom měli měřit křivdy, které se děly lidem v padesátých letech, a kteří byli umlčeni, jistě bychom mohli jmenovat řadu umělců, kteří působili od roku 1918 a významně poznamenali českou kulturu. Ať na poli hudebním, neboť v té době se rozvíjel gramofonový průmysl, rozhlasové vysílání, které vedlo prim, neboť ještě nebyla televice a filmová tvorba, která, díky vynikajícím hercům i dobré režii, byla velmi oblíbená a lidé rádi chodili do kina.

A kromě toho také četli knihy a kultura byla bohatá i na nové směry, které naši básníci a spisovatelé uplatňovali ve svých dílech. A samozřejmě, že levicové hnutí v té době hrálo významnou roli a k němu se také řada autorů hlásila. Vzpomeňme při té příležitosti na Jiřího Wolkera, S.K. Neumanna, Vítězslava Nezvala a na řadu dalších, kteří byli lidem blízcí a jejich umělecký projev splňoval všechny tehdejší vysoké požadavky na kvalitu a ideovost. Naše generace v té době žila a mnozí byli opravdu dobrými čtenáři. Tyto vysoké požadavky na kvalitu díla a i, a to si musíme říci, i na ideové poslání, zabránil, aby po literární scéně běhali autoři, kteří nevyhověli. Do jaké míry to poznamenalo českou tvorbu, to si dnes neumíme dost dobře představit, ale jedno víme, že nemáme kvalitní český román, který by oslovil většinu a vůbec to s naší domácí kulturou není moc slavné. Není totiž podporovaná tak, jak byla v té době. A je to otázka dlouhé doby, kdy opět přijdou čeští autoři, básníci, kteří dokáží zpodobnit naši dobu a nabídnout svá díla, v té ohromné konkurenci, všem českým čtenářům.

Z pohledu nestrannosti to byla prostě herečka a recitátorka

J.Š. recituje Villona

http://www.youtube.com/watch?v=iUa1FSY4xsw

Kainar - Český sen

http://www.youtube.com/watch?v=5s-54T1Bxjg&feature=related

A recitátorka byla vynikající. Je chyba, že se málokdo věnuje recitačnímu umění, že se málokdo věnuje poezii vůbec protože pro současné autory je vydání básnické sbírky vlastním nákladem ztrátový podnik. Jiřina Švorcová v něco věřila, něco prosazovala a o něčem hovořila, co se mnohým, v té době, nelíbilo a co se nelíbí ani dnes, protože umění má být svobodné a jedině svobodné umění má tu nejvyšší cenu pro národ.

Paní Jiřině Švorcové osobně přiznávám, že byla vynikající umělkyně. Loučíme se s lidmi, kteří provázeli naše mládí a máme pocit, že s odchodem každého takového se nám cosi odlupuje z našeho života. Ať je vám země lehká, paní Švorcová ...