Vláda prošla: Dobře jí tak ...

V každém státě se střetávají dvě tendence – lid se vzpírá nadvládě boháčů a ti si zas neodpustí, aby lid neporučníkovali a neutiskovali ho. Z těchto dvou proti sobě stojících vůli se dříve nebo později zrodí některá ze tří forem správy: knížectví, svoboda, nebo anarchie... Nicolo Machiavelli - Vladař http://www.novinky.cz/domaci/231782-on-line-opozice-ve-snemovne-bombarduje-vladu-hlasovani-se-protahne.html

Sledovala jsem průběh hlasování o důvěře vlády a připadalo mi to jako divadlo pro lidi. Naše babi to sledovala a pravila: "Doch dass der Großvater nicht mehr erlebt," a šla si udělat svou oblíbenou bílou kávu a pustila si v pokoji hudbu. Ale občané jsou natolik prozíraví, že to, co bylo ve Sněmovně řečeno, nejen vědí, ale také sledují, protože musí myslet na své firmy, finance, živnosti a rodinu a zařídit se podle stavu věci. Ona to zase taková legrace není, i když se ve Sněmovně vtipkuje. Odnesla jsem si z toho neurčitý pocit. Zdá se mi, že na nějakou dobu upadne veřejné mínění do lethargie a lidé přestanou na činy vlády reagovat, ať dělá co dělá a budou jen sledovat vlastní prospěch. Mělo to vůbec cenu? V Čechách není radno riskovat přízeň občanů. A také mínění lidí podceňovat, zvláště, když začnou chrlit vtipy. V té chvíli je radno, být politikem, se mít na pozoru ...

Kníže je jediný, který se tomu může usmívat ...

Na skok do Sněmovny. Opět  u mne zabodoval kníže. Je to takový dobrý provokatér a kromě toho vzácně vtipný muž a politik každým coulem. V době, kdy probíhaly hádky mezi stranami, dobře manévroval. Škoda, že málokdo chápe, co stále naznačuje!

Lidu se vládce zbavit nemůže ...

A abych si spravila náladu, tak jsem otevřela poučnou knihu. Číst Machiavelliho je zábavné v každé době. Při znalosti jeho pouček člověk může lehce odhadnout, na první pohled, nečitelný stav věci. Třeba tuhle: "Nejhorší," praví Machiavelli, "čeho se panovník může nadít od lidí, je ztráta důvěry a přízně, bohatí však mají prostředky, aby zorganizovali odboj, protože vědí, jak na to, mají přehled a umějí si najít spojence tam, kde kyne největší naděje na úspěch. Lidu se vládce zbavit nemůže, bohatých ano. Jednoho odstraní, druhého vyzvedne, nebo jen na čas někoho potlačí a po určité době ho zas omilostní podle potřeby"... A já bych byla opatrná s výroky vůči jakémukoliv z politiků. Nikdy nevíte, pokud nejste ve středu dění, o co a jak se hraje. A ten, kdo je dnes opovrhovaný, se může dostat v budoucnu na pozice, kde může svým oponentům pěkně zavařit. Zkrátka, žili jsme příliš dlouho v šedé totalitě a dlouhý čas se z ní probouzíme, zatímco se kaše vaří a vaří, pomalu přetéká ... O))

Zvláštní postřeh z dávné minulosti

Ten, kdo si nevšímá reality a nechce vidět, jací lidé jsou a staví spíše na svých přáních a představách, jak by svět vypadat měl, nedopadne dobře. A člověk, který se chce za všech okolností chovat ušlechtile a jevit se všem jako dobrý člověk, se zlou se potáže mezi tolika lidmi, kteří dobří nejsou. Proto také vladař, který se chce udržet, se musí naučit ve vlastním zájmu zachovat se někdy třeba i ne zrovna ušlechtile a přesně vědět, kdy si může dovolit dobrotu.
Proto pusťme ze zřetele ideální lidské vlastnosti, jimiž by měl vládce oplývat, a hleďme si praktické stránky života. Čím výš člověk v hodnostech stoupá, tím víc se o něm mluví, a vládce, protože stojí na samém vrcholu, patří k nejpřetřásanějším. V čem jedni u něho vidí hospodárnost, druzí zas lakotu, v oprávněné přísnosti ukrutnost, v soucitu a vlídnosti naopak slabost a zbabělost. Co jeden na něm považuje za účelné a praktické, druhý může mít za věrolomné a bezzásadové, ve velkorysosti lze vidět i lehkomyslnost, v uzavřenosti a zdrženlivosti třeba pýchu a nafoukanost, vážný člověk může někomu připadat jako morous a nelida, zbožný jako pokrytec a tak dále.
Bylo by jistě žádoucí, aby byl každý panovník obdarován jen těmi nejkrásnějšími vlastnostmi, které se obecně za dobré považují. Víme však, že je proti lidské přirozenosti, aby měl všechny a vždycky se jimi řídil. Proto, chce-li být někdo dobrým a úspěšným vládcem, musí se především vyhýbat těm vlastnostem, které jeho moc ohrožují, a nesmí dát na lidské řeči. Vždyť šlechetnost by ho mohla v určité situaci uvrhnout do záhuby a naopak, co na první pohled vypadá jako špatnost, může znamenat prospěch a bezpečnost pro celou zemi.

"Lidé jsou spíše horší než lepší," míní Machiavelli a dívá se na svět bez iluzí. Konečně, v jeho době, kdy se začaly budovat malé republiky, politický život vřel pod pokličkou a my můžeme být dnes vděčni za jeho dílo, i když se mnozí lidé nad ním ošívají a dokonce ho považují za nemravné. Ale velmi se mýlí. Machiavelli psal své dílo "Vladař" v době své velké životní tísně. Nejenže byl vězněn, ale také neměl téměř peníze na obživu a vychovával dceru. Za toto dílo dostal slušný honorář a z jeho deníků prosakuje vědomí, že za jiných okolností by ho nikdy nenapsal.

"Ten, kdo si nevšímá reality, pokračuje Machiavelli ve svých úvahách," a nechce vidět, jací lidé jsou a staví spíše na svých přáních a představách, jak by svět vypadat měl, nedopadne dobře. A člověk, který se chce za všech okolností chovat ušlechtile a jevit se všem jako dobrý člověk, se zlou se potáže mezi tolika lidmi, kteří dobří nejsou. Proto také vladař, který se chce udržet, se musí naučit ve vlastním zájmu zachovat se někdy třeba i ne zrovna ušlechtile a přesně vědět, kdy si může dovolit dobrotu".

V politice se přetvářka nevyplácí, ale také se nevyplácí ze sebe vychrlit všechno bez rozmyslu, neboť každé slovo v politice, každý postoj aktérů má svou váhu, i když se to zprvu tak nejeví.  A tak dává ponaučení:

"Proto, chce-li být někdo dobrým a úspěšným vládcem, musí se především vyhýbat těm vlastnostem, které jeho moc ohrožují, a nesmí dát na lidské řeči. Vždyť šlechetnost by ho mohla v určité situaci uvrhnout do záhuby a naopak, co na první pohled vypadá jako špatnost, může znamenat prospěch a bezpečnost pro celou zemi".

Tak, pozor na rychlé odsudky. Sledujme pozorně, kdo o čem mluví, protože každý z politiků k něčemu směřuje, něco naznačuje, nikdo není zase tak lehkomyslný, aby vypouštěl z úst, co ho napadne. Třeba se už něco naučili! Uvidíme v blízké budoucnosti, kdo bude sedět ve Sněmovně u zdi a kdo na výsluní.