Veřejné zadávání: Past, která může kdykoliv sklapnout

Veřejné zakázky jsou příčinou mnoha nepříjemností a trestných činů a čím jsou procesy složitější, tím mohou víc "zavařit" lidem, kteří za výdej veřejných prostředků odpovídají, a to jsou většinou i vysoce postavení lidé ve veřejném životě ...

V novele, zákon č. 55/2012 Sb.,  zákona č. 137/2006 Sb. v platném znění došlo k několika změnám, o kterých se můžete dočíst na stránkách Ministerstva místního rozvoje. Na první pohled, několik kosmetických změn. Tato novela však ponese s sebou několik prováděcích předpisů, které budou zákon doprovázet a budou navázány na paragrafová znění zákona. K tomu se však váží i další právní předpisy, kterým jsou vázáni zadavatelé, tedy všichni, kteří nakládají s veřejnými prostředky. A tyto subjekty jsou také vázáni zákonem č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích a dalšími právními předpisy, například zákon o finanční kontrole,  které mimo jiné upravují hospodaření s veřejnými prostředky. Zadávání veřejných zakázek je, podle mého názoru, vysoce odborná činnost, která vyžaduje od úředníka, který má v dotyčném úřadě tuto práci vykonávat, mnoho dovedností a znalostí a navíc musí dobře ovládat o počítačovou techniku. Avšak nestačí, aby tuto činnost jen někdo znal a ostatní připojovali své podpisy, jako, že věří, že to udělal dobře. Nakládání s veřejnými prostředky je proces, který se opírá o široce rozvinutou administrativu, která se stále rozšiřuje také díky předpisům Evropské unie. Garantem je Ministerstvo financí, které je i gestorem zákona o finanční kontrole. Všichni, kdo připojují podpisy k vynaložení veřejných předpisů, by měli znát procesy, jimiž veřejné prostředky procházejí. Je to v lidských silách při takovém množství předpisů a interních předpisů v každém úřadu?

Veřejné zakázky nejsou formalita

I když se můžeme setkat s mnoha odbornými články, které se tématem veřejných zakázek zabývají, přesto jsou stále pastí pro odpovědné činitele, kteří se pod dokumenty podepisují. Únik veřejných prostředků nemusí být úmyslně proveden. Stačí, když se někdo prostě splete nebo si neověří, jak má znít přesně předmět veřejné zakázky v souladu se smlouvou a neuvede přesně celou náplň veřejné zakázky, kterou bude vybraný uchazeč kalkulovat. Ceny za práce a služby, které jsou vykonávány, se neřídí žádným stanoveným ceníkem, většinou se ceny odvíjejí jako obvyklé v místě a čase plnění. U stavebních prací je situace zvlášť náročná, co se týče stanovení ceny. Tudíž v tomto ohledu by měl v úřadu být odborník, který ceny sleduje a umí zjistit, která nabídka je optimální a seriózní, protože nižší cena ještě nemusí znamenat, že dodavatel je schopen za tuto cenu zakázku skutečně provést. Má například šéf kliniky nebo krajského soudu ponětí o cenové politice a tvorbě cen ve stavebnictví nebo ve službách, které ať chce nebo nechce, zadávat? Má znalosti v peripetii předpisů, které váží vynakládání veřejných prostředků? Čeká na něho past při nejbližší kontrole, která bude pátrat po postupu zadání veřejné zakázky, o které jsou pochybnosti, že cena byla úměrná? Nebo že nějaký úkon podepsala osoba, která ho podepsat neměla? Nebo že se někdo spletl při zadávání údajů do počítače? Je to „uhlídatelné“?

Laici a odborníci

V zadávání veřejných zakázek působí většinou laici. Lidé, kteří mají právní vzdělání, nemusí úspěšně zakázku zpracovat, protože jim mohou chybět znalosti z jiných odborností, které se k zakázkám vztahují. A to platí i o dalších profesích, které zase nemají právní vzdělání. Navíc, málokdo má znalosti o cenách a umí s nimi pracovat tak, aby nezpůsobil, že během prací dodavatele nebude muset být zpracován cenový dodatek o navýšení ceny. Také výpočty valorizací jsou problémem, pokud veřejná zakázka je víceletá. Schvalovací koloběh, na kterém vévodí podpisy, nejsou ještě zárukou, že je všechno v pořádku. Černý Petr zůstane v rukou vedoucího úřadu, kterého si média pěkně podají. Může se zhojit na svých podřízených, ale punc zůstává. Způsobil zbytečné výdaje, a na to daňoví poplatníci dobře slyší. Čím více zákonodárci EU usilují o transparentnost, tím více přibývá šancí, že se zakázky prodraží, pokud budou zákony vyžadovat, vzhledem k transparentnosti, další dovednosti. Prodraží se proto, že si úřady nemohou dovolit zaměstnávat lidi, kteří jsou k těmto činnostem vyškoleni a nemají zajištěnu pracovní náplň, která odpovídá jejich pracovní době. Tedy, pokud úřad nezadává běžně veřejné zakázky, aby se vyplatilo platit zaměstnance, kteří budou několikrát do roka takové činnosti vykonávat. Nezbývá, než si takové odborníky najmout a ti si to dají dobře zaplatit, samozřejmě z veřejných prostředků. I když to nemusí dobře dopadnout, protože nemusí dostat správné a úplné podklady ke zpracování dokumentů. To se už projevilo v minulosti.

Jde legislativu veřejného zadávání ustálit?

Evropská unie sice svými předpisy, kterými se řídí členské země, dobře sledují naplňování zásad veřejného zadávání, ale podle mého názoru, by bylo dobře i vejít do nitra samotného problému a skutečně zjistit, v čem je jádro pudla. Možná v přílišné formálnosti naplňování zásad veřejného zadávání, v jejichž duchu musí být veřejné zakázky zadávány. Jsou však tyto zásady aplikovatelné na procesy, které vycházejí ze  stavebního práva nebo jiných předpisů, z kterých vychází celá řada odborných služeb? Veřejné zadávání je příčinou mnoha problémů, s kterými jsou spojovány u skutkové podstaty trestných činů. Zvyšování úředních úkonů, jejichž cílem je dodržení transparentnosti, nemusí naplnit další zásadu, a to je šetření veřejných prostředků a nediskriminaci.

V jednoduchosti je síla

Ve světle předpisů o veřejném zadávání, které se množí geometrickou řadou, aniž zakládají jistotu, že je uživatelé pochopí a stráví či jsou schopni je aplikovat bez rizika neúmyslného pochybení, by byla asi vhodnější, kdyby EU vydala jednotný kodex, který by zahrnoval rámcově problematiku veřejného zadávání a ustálila tak pravidla veřejného zadávání pro praxi. Vždyť celý problém spočívá v tom, že se účastníci veřejného zadávání musí více a více soustředit na administrativu, kterou zákon o veřejném zadávání předpisuje, kde kdo její naplňování kontroluje a v které se dělá nejvíce chyb a padá nejvíce pokut. Více by měl být především kladen důraz na kvalitní zpracování zadávacích dokumentací a případně projektových dokumentací, které jsou sami o sobě vždy pro zadavatele i dodavatele, kteří zpracovávají nabídku téměř dizertační prací. Protože tam vězí nejvíce problémů, jak se stanovením cen, tak se správným odhadem rozsahu prací a činností. Rozmanitost druhů veřejného zadávání, omezována finančními limity, sestavování kvalifikační dokumentace, která je velmi náročná a zpracovávání zadávací dokumentace, mají mnoho peripetií. Zlevní snad veřejné zakázky? Omezí možnost pochybení nebo spekulativního jednání či samu korupci?

Závěr

Jednoduchá pravidla, která jsou zejména směřována k šetření veřejnými prostředky a méně administrativy v průběhu veřejného zadávání, za to více odpovědnosti k odbornému zpracování  zadávací dokumentace a nabídky a důsledná kontrola průběhu prací, by mohla pomoci k vyšší kvalitě zamýšlených prací a snížení vydávání prostředků za zpracování podkladů a realizaci zadávacího řízení, což je svěřováno soukromým firmám, které se touto činností ve své náplni zabývají. S jak vysokou odborností, to je otázka. Za výsledek nenesou odpovědnost. Za to však se objeví jméno ministra či ředitele nemocnice v médiích, které mu nasadí psí hlavu. Veřejné zadávání má svůj dráp v politice. Souvisí s ní, rozviřuje kauzy, které pohlcují i vysoké státní úředníky. Proto je třeba se nad tím zamýšlet nejen ze strany našeho státu, ale také z pozice EU, která má na veřejné zadávání nesporně velký vliv svými směrnicemi a nařízeními, které musí členské státy přijímat.