Úvaha: Pan Popelka a ti okolo

Pročetla jsem si názory na osobu pana Popelky, a také na akci, která se nazývá "Holešovská výzva". Souhlasím s tím, že občané mají právo vyjádřit své názory, pokud se jim něco nelíbí a myslí si, že jsou zkracováni na svých nárocích, právech a zájmech. O tom není pochybnosti. Vláda sice dělá svou práci, podle občanů - dobře, špatně, hůře než špatně-, ale členové vlády jsou současně i vedoucí vrcholných orgánů státní správy, zodpovídají za chod země a k tomu mají zákony a pokyny a směrnice a kdejaké jiné dokumenty, hlavně z EU, které na všechno vyžadují papíry a papíry a papíry. Vlastně, vztahy mezi členskými státy EU a Bruselem jsou založeny na promyšlené byrokracii, která se ovšem promítá i do zákonů každé země, takže všichni pořád něco píšeme, vyplňujeme, posíláme, dokládáme, dokazujeme, až se ze všech práší. Tentokrát máme průšvih, protože jsme nedosáhli na dotace (což představuje nejen dát dohromady příslušnou žádost, ale také "vymakanou" dokumentaci, kterou musí být žádost doložena). A všichni jsou z toho per plex. Do důsledku - nedostaneme z EU peníze. Kdo za to vlastně může? Který úřednický šiml včas nezařehtal? Nejsem ani euroskeptik, ani eurohujer, prostě bydlím v Evropě a přijala jsem její kulturu, zvyky, civilizaci. Navíc žiji v malém státě, obklopeném jinými, daleko většími, nenáleží mi cokoliv bourat nebo stavět s cílem jít proti zdi. I já jsem z těch, kteří jsou zavalováni administrativou, o které si nic nemyslím, protože mi to není nic platné. Jen si myslím, že je někde nějaké úřednictvo, které sbírá všechny ty dokumenty ze všech států a dělá z nich přehledy, tabulky, výstupy, vymýšlí nové vstupy, hůř nebo líp,, poměřuje, přeměřuje, váží a měří, navrhují články do Směrnic a ty se překládají do jazyků národních států, aby je implentovaly do Směrnic. A za tuto práci jsou všichni nějak placeni - někde hůř a někde líp. A všichni se dopouští chyb a omylů, které se někde projeví a kolo se roztáčí znovu, aby se to napravilo, to znamená, že se chyby dohledávají zpětně a pak se napravují. A k tomu všemu fungují elektronické databáze, do kterých se zanáší patřičné údaje.

Qui bono?

Holešovská výzva má několik bodů, které směřují do řad vlády. Pan Popelka a jeho kolegové však od počátku neví, co bude dál, když vláda bude svržena, protože něco takového si neumí nikdo domyslet. V těch vazbách, v jakých existuje naše země vůči ostatním státům a zejména Bruselu, by to nebylo asi jednoduché. Například, někde by přestala téci voda, někde by nešel elektrický proud, jinde zase by se stalo něco jiného, nepříjemného. Dejme tomu, že by by zasedla úřednická vláda, jejíž představitelé by museli převzít veslo od předchůdců a vpravit se do rozdělané práce a úkolů, které ti svržení by nedokončili ani v demisi. To by asi trvalo delší dobu, než by synchronizovali alespoň ty nejdůležitější kroky, ale bez znalostí předchozího vývoje. A už se blíží volby. Všichni jsou připraveni volit nové strany. Zatím úřednická vláda dokončuje své práce a je také v demisi. Po volbách pak nastupuje nová vláda, která přebírá ministerstva po úřednické vládě a téměř půl roku minimálně se seznamuje s problematikou a staví svůj aparát. Na vedoucí pozice přichází noví lidé, kteří si hledají nové zaměstnance a snaží se vytvořit své aparáty. Uběhne nějaká doba a nic nového se neděje. Lidé jsou pořád tam, kde byli. A nadávají, protože čekali, že nová vláda jim hned všechno upraví, jak si představují. Spíš se zamýšlím nad tím, že málokterá vláda v této zemi dovládla bez demise do konce svého volebního odbobí, což rozhodně nepřispělo k pořádku a k řádnému předání úřadů nástupcům. Je třeba vidět hlouběji do problému. Je třeba znát fungování státní moci a zejména vidět vždy a jen prospěch státu a občanů.

Strašení lidí je zdrojem neklidu a existenčního strachu

Samozřejmě, že nelze opominout, že se lidé necíti dobře, že mají strach co je čeká, ale to zase věcí špatné komunikace a palcových titulků v tisku "Kalousek navrhuje zvýšení DPH na dětské plenky a Sunar".  Nebo: "Důchodci, vláda váš zase oškube, nebudete mít na chleba". Víte, já občas pročítám tisk a uvědomuji si, jak na základě takových titulků hrkne v každém, kterého se zpráva týká. Protože předchozí generace se rozhodně s bídou i strachem potkaly, a to je opravdu velmi nemístné provokování lidí, kteří už nedočtou, jak tedy budou jejich prostředky upraveny a co se bude dít. Celý den za nic pak nestojí. Ale k takovému strašení rozhodně svoboda tisku a slova neslouží. Každý rozumný člověk ví, že se věci mění a že se musí podle toho zařídit. Že si bude kupovat jiné potraviny, změní třeba jídelníček, nebude nějakou dobu jíst to či ono a nahradí to něčím jiným, pokud se zase ceny, podle jeho možností nezmění. Nic jiného s tím nikdo neudělá, i kdyby se pokrájel.

Ale vláda by měla lidem vysvětlovat své kroky a svá rozhodnutí

Když budete nějakou dobu analyzovat zprávy o krocích vlády, zjistíte, že každý den se mluví o stejné věci jinak. Jeden den jsou občané masírováni s tím, že už si myslí, že jdou málem pod most, druhý den najednou, jakoby zázrakem, pan Kalousek najde peníze a všechno, sláááááva, je jinak. Není divu, že lidé se dají hnát do ulic s vidinou, že to všechno přejde, když vláda padne a nedomýšlí, jaké to může mít pro ně následky. To neví ani pan Popelka. Ono to nějak dopadne! Ale neškodí se potkat na náměstích a vznést svou vůli. Lidi v Čechách už tak málo spojuje k tomu, aby se potkávali.

Proč? Komu to slouží?

Politika v naší zemi je rozhoupaná a jediné, co se dá říci, že současná koalice měla velkou smůlu, že ji chytly reformy a ještě problémy s jedním členem koalice, který nyní stojí před soudem. Na hlavy vládních úředníků se snášejí desítky a stovky trestních oznámení a žalob. Ty zase řeší jiná skupina lidí, placených ze státního rozpočtu, a ta prošetřování stojí pěkný balík peněz, také ze státního rozpočtu. Je to jako s těmi unijními předpisy  - píše se, vyšetřuje se, zase se píše a ve každém spisu přibývá stovky stran popsaného papíru, aby se pak zjistilo, že skutková podstata nebyla neplněna ... apropó, už jste někdy zkoušeli tančit na náměstích jen tak, s neznámými lidmi a pro radost? Třeba z toho, že je jaro a že jste se ho ve zdraví dočkali. Mnoho lidí ztrácí chuť a k životu. Mnoho lidí má problémy a obavy. Psychiatrům se plní čekárny. Z našeho života se stalo psycho. Proč? Komu to vlastně slouží? Kdo se tomu někde ze zákulisí směje?