Společnost: Zrnka potěšení

Zdá se, že tři fenomény (otrávená kořalka, Dr. Barták a dalajláma) přerůstají i aféru dr. Ratha a jiné kauzy a kauzičky, které se dnes a denně dějí. Vláda zakázala prodávat levný alkohol a basta! Jenže alkohol je návyková látka a ti, kteří jsou pod její mocí, budou se snažit dosáhnout své dávky stůj co stůj! Úpřimně a s lítostí říkám - ubozí lidé! A dalaljáma? To byl symbol svrženého knížete čínskou mocí, ale také významného intelektuála. Četla jsem od několik věcí, zejména jeho glosy a předmluvy k různým dílům se zalíbením. Zdá se, že materiální stránka života převažuje nad jinými zájmy lidí, kteří se drží toho Kristova:"Nejen chlebem živ je člověk..." Aféra dr. Bartáka je sice tučné sousto pro média, ale myslím, že je tuctová. Ukazuje jen na jeden fakt, že máme ještě daleko do potřebné úcty člověka k člověku a že stačí jen říci:"Já znám toho či onoho," a hodně lidí se k němu přidá. Co kdybych takové známosti potřeboval? Mít někoho takového - to je terno! A přesto - tragedií je jen to, že zemřeli lidé (je jedno, zda byli pijani, zda pocházeli ze "spodních vrstev"). Ono se tak trochu ukazuje jedno: i lidé v horních vrstvách, kteří se pyšní bohatstvím a "úrovní" mají mezi sebou stejné figury, jako v té tzv. spodní, kterou se opovrhuje. Pýcha, to je to slovo, které tu převládá. Jeden druhému se potřebuje předvádět, ale opravdové hodnoty, které svědčí pokroku a harmonii, bez výstřelků a předvádění se, jsou někde skryty a raději se neukazují na veřejnosti. Jsou zbytečné - bojuje se o zlaťáky, o kariéry, o život na úrovni. Je to všechno zavrženíhodné? Není, je to smutné. Ale nic nového.  

Občas procházím Myší dírou, brněnským podchodem ...

Občas procházím v Brně kolem Hlavního nádraží "Myší dírou". Je to tunel, který má několik východů - na nádraží, k tramvajovým zastávkám a k poště, pak také k Tescu a k Vaňkovce. Tam postávají lidé s vyhaslými tvářemi, kteří buď čekají na almužnu, nebo hrají na různé hudební nástroje, aby si vydělali - možná i na tu kořalku, na jídlo, na jiná potěšení. Víte, i tací lidé potřebují nějaké to potěšení, kdy se jim na okamžik rozsvítí svět. Možná, že znají více radosti, než ti, kteří kolem nich nevšímavě chodí s plnými taškami, s konty v bance a s výhledem na dobrý kšeft. Ale nejsou to jen ti chudí, kteří žijí ze dne na den. Paradoxně, lidé všech vrstev jsou na něčem závislí tolik, že jen stále očekávají ta zrnka potěšení. Zlaťáky či sklenku kořalky - to je přeci jedno, když to působí stejný účinek. Stejně jako ve své době, kdy jsme se vrhli myslí k tibetské kultuře, čínské kultuře a indické kultuře a mnoho lidí začalo s jógou, tibetskými mísami a čínskou medicínou, obklopovalo se těmi kulturami, od kterých si slibovali něco nového, něco přínosného, něco nevšedního, aby sbírali zrnka potěšení. Všem něco chybí ke štěstí a blaženosti - a tak hledají podle svého - skleničku laciné kořalky, drahý luxusní čínský čaj - je to jedno a totéž. Obojí směřuje k návyku a nahrazuje absenci plnosti života. Ale i ten černý čaj, jak jsme se dočetli - je kontaminovaný. Stejně tak, jak mysl některých lidí, kteří se touží dostat po hřbetě všelijakých hochštaplerů k nejvyšší metě a fotit se s "celebritami" naší politické a umělecké platformy, zatímco elita národa je neviditelná, nehmatatelná a neuchopitelná. Také se po ní nikdo neptá… takové lidi najdete ve všech vrstvách, nemusí mít nutně vily, drahá auta a důležité styky. Mají také svá zrnka potěšení. Ale vždy bude platit:

• ⁷Když pozoroval, jak si hosté vybírají přední místa, pověděl jim toto podobenství:
• ⁸„Pozve-li tě někdo na svatbu, nesedej si dopředu; vždyť mezi pozvanými může být někdo váženější, než jsi ty, a ten, kdo vás oba pozval, přijde a řekne ti:
• ⁹‚Uvolni mu své místo!‘ a ty pak musíš s hanbou dozadu.
• ¹⁰Ale jsi-li pozván, jdi a posaď se na poslední místo; potom přijde ten, který tě pozval, a řekne ti: ‚Příteli, pojď dopředu!‘ Pak budeš mít čest přede všemi hosty.
• ¹¹Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ Lukáš 13- 7-11

Prohibice ve všech směrech ...

Policisty, jak se dočteme v tisku, zarazila drzost člověka. který si zřídil sklad uprostřed Zlína. Mne zase zaráží, což jsem se nedočetla nikde, zda mu někdo takový sklad nebezpečné látky (hořlavina) uprostřed Zlína povolil, zda se někdo ohlížel, zda jsou dodržena bezpečnostní opatření a všechny ty předpisy, související s živnostenským oprávněním, kterými jsme denně zahrnováni, aniž jim valná většina lidí rozumí. Tento pořádný skandál bude mít další dozvuky. S tím totiž souvisí celá řada zákonů, o kterých takový kořalečník nemá určitě ani potuchy, ale má se za to, že je zná, protože neznalost zákona neomlouvá. Neomlouvá nikoho! Takže, u prodeje té slasti, se brzy budou točit i slovutní advokáti, kriminalisté, celníci, policisté všech šarží, zatímco pijani budou mít starosti, kde sehnat své štěstí, na co ještě mají peníze.

... marnost nad marnost a nic než marnost

Lidi nikdo nepředělá a nikdo si neodepře své potěšeníčko jen proto, že mu to někdo zakáže. Naopak, bude po něm slídit a pátrat a udělá několik pořádných průšvihů, až ho dosáhne. Nevím, jak dlouho trvá člověku, než do sebe obrátí skleničku kořalky nebo uzavře riskantní obchod či přihmouří oko nad malou lumpárnou, která může mít těžké následky - za zlaťáky. Ale je vidět, že neviditelná ruka trhu se nám tady zažila a řádí tu jak z řetězu utržený šarkán. Blíží se volby - zatím nikdo nic nenabízí, co bychom tu ještě neměli. Lidé se nebudou dobrovolně omezovat a čekají, že vláda, vzešlá ze svobodných voleb, bude dělat dobře svou práci ve všech směrech. Situace je čím dál zajímavější.       

Bůh ochraňuj Česko! To je jediné, co mohu říci na závěr celé věci. A také, že chci dál potkávat ty lidičky v Myší díře, kteří hledají svá zrnka štěstí v jedné nebo více skleničkách levné kořalky, protože na nic jiného nemají - stojí mimo trh, ale před tváří Boží.