Společnost: Zneklidněné letní dny

Dnes jsem četla několik docela významných názorů a článků, obracející se ke stavu naší současnosti. Najednou si lid všímají, že něco není v pořádku a že zřejmě dlouho přetrvával stereotyp, v němž se rozpadají určité formy. 

Když někdo běduje, že demokracie a svobody ubývá ...

Demokracie má mnoho na sobě závisejících struktur, ale především je o lidech, kteří si takové zřízení přejí. Není skálou, která se nepohne ani v bouři, blescích a otřesech Země. Přesto je to velmi stará myšlenka (Aristoteles, Platón a všichni ostatní po nich), která je neustále vzývána a vyžaduje si péči o hlavní pilíře. A tak je to i se svobodou, protože demokracie bez svobodných jednotlivců není myslitelná. Sama od sebe neubývá ani demokracie a ani svoboda. Ubývá však vůle lidí se o její pilíře starat, zápasit o jejich stabilitu a hlídat jejich pevnost.

Je známo a historicky doložitelné, že pokud se demokracie nastoluje převratem, kdy je lidská vůle vybičována nadšením, vůlí dosáhnout změny původního stavu, posléze tato vůle, nadšení klesá a ubývá i počet lidí, kteří jsou připraveni něco obětovat. Nejde o nic menšího, než o obavu o zachování životního standardu, obavu o budoucnost a hlavně strach, který je tou hlavní brzdou dokončit všechno tak, aby kýžený výsledek nastal. A nastává doba stagnace, lidé propadají nihilismu a hledají co nejvíce schůdná řešení, ale spíš vyvolávají stereotyp, nebo se nebezpečně přibližují k původnímu stavu. či hledají "něco nového", co by pohnulo kalnými vodami.

V historii se tato situace opakovala mnohokrát, takže nic nového pod sluncem. Pokud lidé, pohybující se v politice skutečně shledávají, že současný stav společnosti i státu je vyčerpaný, že lidé se nechávají manipulovat a nepřemýšlejí, tedy že nejsou aktivní a každá změna v nich vyvolává nedůvěru, že se něco změní k lepšímu, pak je třeba hledat, kde a v čem posílit pilíře, nikoliv restrikcemi, zákazy, příkazy a jinými nepříjemnými zásahy, které vyvolají nevoli, ale vzbuzením důvěry lidí a jejich dobrovolnou pomocí v neustávajícím budování státu.           

Rozdělená společnost, sounáležitost a právo

Nikdy ničemu neprospěje, když se společnost rozdělí, když občané nedojdou ke konsensu, když nejsou ochotni a schopni skoncovat s minulostí a neupřou svůj pohled do blízké či vzdálené budoucnosti a když se společenská a politická reprezentace nemůže opřít o spolupráci s občany. I pluralitní systém se musí umět dohodnout, jak neustále plnit své úkoly ve prospěch země i v evropském prostoru, který má v současné době mnoho problémů. Ale ty je třeba řešit, někdy radikálně, jindy kompromisem, ale je třeba se posunovat do budoucnosti, do níž dorůstají nové generace.  

Svoboda člověka též spočívá v rozhodnutí se sám za sebe v dané situaci, ale v rámci žádoucích standardů. Co se týká člověka, jeho života, práv a též povinností, pak je třeba ty žádoucí standardy nastolit v právu, které je vymahatelné, lidé mají k němu důvěru a chtějí dosáhnout naplnění svých práv a oprávněných zájmů u soudu. Pokud nemají důvěru v právo, snaží se svých zájmů a práv dosáhnout svévolí, zřídka kompromisem. Ani spravedlnost z nebe nepadá, ale je ji třeba docílit rozumem a etickým přístupem, být přesvědčen, že existuje, ne nad ní mávnout rukou, že je to jen nedosažitelný ideál, pokud je taková zkušenost.

Rodina jako sociální poklad - buď a nebo 

Nejsmutnější je zjištění, kolik rodin se tak brzy rozpadá, i s malými dětmi, které tak dostávají zlou zkušenost. Nejen to - v rodinách žijí i starší generace, které potřebují podporu a péči, ale v takovém stavu, kdy se mladí rozejdou, též trpí, protože se stává, že se o ně pak už nemá kdo postarat, zvláště, když si každý najde svého partnera a děti putují z jedné nové rodiny do druhé, plní nejistoty. A nyní shledáváme téměř v celé Evropě, že rodinné krize dosáhly svého tragického výsledku. Blahobyt je stejně zhoubný jako nedostatek, což věděli už i staří Římané.

Životní standard je nastaven a lidé ho mají dosahovat, ovšem za určitých podmínek, které jim brání, aby si ještě v mladém věku pořizovali rodiny, měli možnost si opatřit důstojné bydlení a zaměstnání, které zajistí kýžený standard, jež se nabízí na trhu. Je téměř nemyslitelné, aby domácnost neměla moderní techniku, aby si lidé nekupovali auta a neplatili vysoké nájemné, nebo se na dlouhá léta nezadlužovali na moderní bydlení. A pokud začnou pozdě. pak se brzy vyčerpají se všemi důsledky, které v konci dopadnou rozchodem, ne-li vážnou nemocí. Nemyslím, že lidé v takové situaci přemýšlí o politice, ale spíš o tom, jak se z takového skleněného zámku dostat a žít normální život. Ale ten je ztracený jako sen, když se člověk z něho probudí.

Všichni potřebují peníze, koupěschopnosti je třeba

Zdražování potravin v poslední době dost odčerpává z rodinného rozpočtu finanční prostředky na jiné potřebné věci. Co dřív? Z jedné strany se apeluje na zdravou výživu, nehledě na lidi, kteří jsou vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nuceni držet diety, z druhé strany si mnozí nemohou koupit ani máslo a rozhodně patří do běžné stravy každého člověka, když se lidé dali přesvědčit, že sádlo a oleje ucpávají cévy. Dnes jsem viděla, že jeden kilogram třešní stojí více, než sto korun a jsou prý tak zdravé, tak úžasné, že zastanou i některá léčiva. Kdo by však dětem nedopřál třešně, jako sezónní ovoce? Co se na tom trhu děje, že na běžný nákup nestačí pětistovka, o lécích ani nemluvě?

Když se vrátím na počátek své úvahy, lidé mají oprávněný strach, jak udržet svůj životní standard, a proto na takové myšlenky, jako je demokracie, svoboda, spravedlnost nemají čas. Ten životní standard zajišťuje slušný život a zázemí pro rodiny a odjakživa je ukazatelem i úrovně státu. Slibují, že do pár roků lidé dosáhnou na 40 tis. korun příjmů. Jenže, zatímco dnes to vypadá na slušný balík, za rok, za dva může být tato částka nedostatečná, protože při takovém růstu cen, který může pokračovat, lidé budou váhat mezi jídlem,  léky a povinnými výdaji. Je třeba, aby tento výhled byl detailněji vysvětlen.

Závěr

V demokracii se lidé rozhodují nejen sami za sebe, ale i za úroveň vládnutí. Jedinec a společnost je klíčovým problémem. Všechny teorie, které byly kdy o státě vysloveny, se týkají všech prvků, z který se stát, aby byl uznání mezinárodním společenstvím, sestává. Mezi významné prvky patří státní orgány a občané, státní území a vše, co s ním souvisí. Žijeme v nejisté době a těm, kdo zvítězí v následujících volbách opravdu nezávidím, pokud se jim nepodaří získat na svou stranu občany (od nich se odvozuje pojem demokracie).