Společnost: Učitelům s láskou

Mým vzdělávacím životem prošlo mnoho učitelů a na každého si pamatuji zvlášť. Kdyby naše společnost konečně přistoupila k tomu, že potřebuje vzdělání a ne jen kvalifikaci, pak by možná se mnoho změnilo. 

Poptávka, nabídka a cena?

Mívali jsme školství, které nám v zahraničí záviděli. Mohli jsme chlubit vzdělanými lidmi, kteří třeba neměli vysokoškolské vzdělání, ale byli úspěšní ve výrobě i obchodě. Protože ta doba, v které žili, byla vstřícná klasickému vzdělání a též praktickému vzdělávání, zřejmě ještě pokračovala ve školském systému první republiky 

Jenže, lidského ducha, inteligenci a přirozený talent lze co do hodnoty těžko přizpůsobovat potřebě společnosti, ale je třeba vysoká poptávka po vzdělání v určité kvalitě, aby se tací lidé dokázali po absolvování školy uplatnit na trhu práce a byly očekávaným přírůstkem do daných oborů, nikoliv čekatelem, zda si konečně, třeba i po pár letech, najdou konečně místo ve svém oboru.  

Mezitím absolventi běhají s fakturami nebo jsou zaměstnáni sice jako úředníci, ale nemohou své vzdělání plně uplatnit a podle toho také vypadá plat. A za takových podmínek člověk uvažuje, zda má obětovat roky svého života v tom nejlepším období vzdělání nebo stačí střední škola a pak během praxe se bude kvalifikovat, aby mohl vykonávat práci v nějaké pozici, jak to konečně i deklaruje živnostenský zákoník.

Také to tak hodně lidí praktikuje, protože výše jejich platu může být po nějaké době srovnatelná s platem člověka, který si prošel universitou. Není pravda, že společnost nepotřebuje učené lidi, ale ty, co umí máknout, potřebuje ty i ty, protože to se sčítá ve vzdělanostní a mravní úrovni celé společnosti. Byla jsem svědkem toho, že zaměstnavatel sice požadoval VŠ vzdělání a jazykovou vybavenost,ale hlavní bylo, že budoucí zaměstnanec umí jezdit autem a ovládá práci na počítači. Tak to umí i malé dítě (i když by nemělo), že? Proč tedy nepožaduje středoškoláka, který je třeba v praxi šikovnější? Lidé z VŠ by měli mít odpovídající práci i plat. 

A konečně už Sokrates řešil vědění a nevědění a považoval vědění za ctnost. Proč bychom také neměli vědění považovat za ctnost a od lidí, kteří studují střední školu bychom neměli očekávat velmi slušnou úroveň vzdělání, s nímž půjdou do dalšího stupně vzdělávání nebo do praxe, v které uspějí? Každý předmět, s kterým se setkávají, člověka po určité stránce rozvíjí. Proto se učí poznávat, vědět a znát. Je pak důležité, co nabídnout, jak odpoví na poptávku a jakou cenu má jejich snažení a pak i jejich práce. 

Učitel je nutná autorita

Moje zkušenost ze vzdělávacího procesu mne nyní přivedla k myšlence, že učitele je nutné brát jako autoritu, jak ze strany státu, ale také ze strany společnosti a to proto, že je prostě učitelem, ale že je povolán k tomu aby učil. Ovšem ne jako stroj na učení, ale je třeba, aby vkládal do svého vzdělávacího procesu také svou osobnost a nabízel kvalitní výuku. Bez jeho vlastního lidského přispění a pomoci nemusí dojít k tomu, že si student nebo žák zapamatuje jeho výklad a učivo. I v pozdějším věku je dobré, když má člověk svého učitele stále před očima? Nevěříte?

Příběh

Před pár dny jsem skládala zkoušku z klasické filosofie na Olomoucké universitě, která se mi jeví, že má skutečně vysokou úroveň. Učila jsem se dva měsíce a nebylo to snadné, protože pan docent v edukačním materiálu zvedl opravdu drsně laťku vysoko. Když jsem nahlédla i do povinné literatury, zdálo se mi, že bych k přípravě potřebovala tak rok a občas mne polil studený pot, když jsem pomyslela, jak mi běží čas k hodině H. Ale nenechala jsem strhnout k pomyslnému útěku a četla jsem, dělala si poznámky a najednou se mi v nitru ozvali všichni mí učitelé filosofie, kteří mne provázeli vzdělávacím životem. Obrázek: Zářijové slunce, jak se mi to v paměti vynořovalo, pronikalo do třídy, v níž seděli mí spolužáci, vzduch voněl zahradou a jablky, které jsme měli ke svačince. Možná, že jsme nechápali co s námi v té hodině děje, mysleli jsme jen na zkoušku a maturitu, ale ono se to uložilo do mozku. A ejhle, v té správné chvíli se člověk rozpomene, že se nyní neučí žádné novinky, ale že je třeba jen vyhovět požadavkům současného učitele. A já mám úžasného učitele, který je sice hodně přísný, ale otevřel mi svět svou výukou a přístupem, který byl nějak před tím zastřený.  

Proč by učitelé měli mít slušné platy?

Kromě toho, že jsou průvodci v důležitých okamžicích našeho života a jsou ve své podstatě vzdělanci, kteří pomáhají ke vzdělávání nám i našim dětem a tím uspět v životě, jsou také lidé, kteří žijí svůj osobní život, mají rodiny a starají se i o starší členy rodiny. Oni totiž nezmizí někam do prostoru, když zazvoní konec vyučování.Mají na starosti víc lidí než běžná rodina a svůj čas by měli věnovat přípravě a svému dalšímu vzdělávání, nikoliv přivýdělkem. V jednom článku, který jsem dnes četla je napsáno, že lékaři jsou daleko radikálnější při prosazování zvýšení platu než učitelé. Ale proč by se měli učitelé hnát do krajních mezích, když jsou tím podstatným činitelem ve výchově a vzdělávání dalších generací, na které jsou kladeny stále vyšší nároky a jsou tou solí země, od kterých se mnoho očekává. Mezi školstvím a společností by měl být úzký vztah, protože jde také o to, aby do života společnosti nevcházeli nedopečení absolventi, kteří ač studovali a studovali, učili se jak diví, nějak nedozráli. Škola sice nutí k výkonu, ale přednostní je kvalita osobnosti. která jednou stane za katedrou a bude rozhodovat o tom, jací lidé jednou vejdou do života, mezi lidi, do správy státu a do jiných oborů, v kterých se zase rozhoduje o jiných lidech. A v tomto případě je nutná vybudovaná mravnost, která je nutným průvodcem vzdělávání se. 

Všem učitelům přeji do nového školního roku mnoho sil a trpělivosti.