Společnost: Svoboda jako přesvědčení

Na téma "svoboda" bylo napsáno mnoho a mnoho knih od nepaměti. Někdy polemikou a jindy zase naléhavě, protože se do tohoto pojmu prolínají dvě roviny: poznání člověka o tom, že má svobodnou vůli a dosažení svobody jako uznání jeho bytosti se svobodnou vůlí a možností ji uplatňovat osobně i jako v postavení společenského tvora, a také ve smyslu budování svobodné společnosti, v níž si všichni uvědomují cenu svobody a dokáží svobodu uplatňovat z přesvědčení, že je to jediná cesta k pokroku, chápe-li svobodu ve všech jejích poznaných aspektech, jak filozofických, tak ekonomických, tak politických, tak přirozenoprávních.

Latentní zápas v demokracii

Demokracie je uplatňování vůle lidu, která ovlivňuje chod společnosti i státu v mezích daných ústavou, v níž jsou určeny pravidla, v kterých funguje lid i státní orgány, řící chod státu ve všech jeho úrovních. Aby lidé mohli spolupůsobit na uchování demokratických hodnot, jejichž rozsah a dosah je dán vývojem historických, politických, filozofických i právních závěrů, musí být svobodní. A svoboda působí dvousměrně: jako akce, prostřednictvím projevu vůle jedince anebo společenských skupin a reakce ze strany mocenských sil, udržujících chod státu. Tedy, krátce řečeno - státních orgánů a občanské společnosti. Lidské myšlení ovlivňuje mnoho faktorů: za prvé představa o spokojenosti a štěstí, za druhé postavení ve společnosti, za třetí poznání a vzdělanost, za čtvrté schopnost a ochota projevit svou vůli a vzít se za věci prospěšné sobě i celku. A lidé by měli tuto věc chápat správně. Na přímce - usilování svobody se pohybují společenské skupiny, které mají různé názory a smýšlení, a víceméně sledují prospěch svých aktivit, aby se uplatnily v politické sféře a mohly prosazovat své názory, myšlenky a zhmotnit je v prosazování politické vůle a tím ekonomicky ovlivňovat životní úroveň vlastní i celé společnosti.

... pozoruji, že se více bojuje o získání politické moci

Politické uskupení ODS (občanská demokratická strana) je terčem kritiky a zdá se, že v ní působí mnoho názorových úrovní, které do jisté míry způsobují odklon od původu jejího vzniku. Podle mého názoru ji poškodila jak nešťastná koalice, v které probíhají procesy směřující k perspektivě postavení státu v budoucnosti nejasným, ba rozplizlým způsobem, navíc ničeným aférami, které znehodnotily reformy v očích občanské společnosti, která s nimi nesouhlasila a tudíž pociťuje jejich nelegitimnost a velmi tvrdý mocenský boj, na který jsme dosud nebyli zvyklí, mezi pravicí a levicí, takže mocenské váhy se divoce naklánějí sem a tam a v důsledku lidé jsou znechuceni způsoby a prostředky realizování politické moci v takové míře, že by se připojili i krajním řešením. Ale tak to nemuselo vůbec dopadnout, kdyby ....

... politici pracovali pro blaho země

a vyvedli rozporuplnou situaci z komplikovaných  problémů, které se táhnou z minulosti. Jako ostrý nůž rozřízly společenské mínění  dvě poslední události: Havlova smrt a církevní restituce. Obě tyto události mají hlubokou spjatost s minulostí. Václav Havel s totalitou a církevní restituce s nevypořádáným vztahem lidí s historickými skutečnostmi, které se prolínají historií od středověku k novověku, v jejímž ústředí stojí reformace a protireformace, následky Bílé hory a postupné historicky získané trauma do roku 1918 a v dalších historických etapách, v níž česká společnost zápasila o své bytí a nebytí. A já si myslím, že ať se lidé rozhodují jak chtějí o tlustých čarách za minulostí, nic to nepomůže, nelze se odříznout od vlastních zájmů, koncepcí, původů zla  a nenávisti, ať přejatých od předků nebo získaných z dalších důvodů. Ale pokud budeme stále přemýšlet, ať v osobním nebo společenském životě, o křivdách, bolestech a ztrátách, nebudeme schopni rozlišovat důležité věci pro svou svobodu: jaké způsoby nazírání na celkovou situaci budeme, na základě hlubokého poznání všech souvislostí, skutečně uplatňovat, abychom se zbavili svých traumat, které nám brání politicky myslet, realisticky jednat a s pocitem důstojnosti a hrdosti dál vést věci veřejné anebo se uchylovat k romantismu a hledat někoho, kdo "to tady vezme pevně do ruky" i za cenu, že si odřízneme cestu svobodného ovlivňování věcí veřejných i soukromých. A k takovým rozhodováním a způsobům by měly dospět i politické struktury, opustit své vzájemné války a zodpovědně řídit tuto zemi, která má skutečně mimořádné postavení a nehazardovat s důvěrou lidí a možnostmi svobodných voleb.

Svoboda není iluze, ale přesvědčení, které se táhne dlouhou historií lidstva. A to přesvědčení nemá mantinely, protože každá generace dochází k jiným poznáním a jiným zkušenostem. A doplňuje tak dál dlouhé stránky, které pojem "svoboda" upřesňují a obohacují.