Společnost: O mýtech a skutečnostech

Pojednání o dávných mýtech a současných mýtech, které nás provázejí denně, aniž si uvědomujeme jejich význam a smysl. O tom tento článek.  

K čemu jsou mýty?

Rozumět dávným mýtům není jednoduché bez kvalifikovaného výkladu. I samotné výklady mýtů nepřelétneme jedním okem. Přesto všechno nevycházejí z nevědomých temnot minulosti, jsou naopak důkazem, že lidé se snažili už v dávných historických etapách vyložit svůj přítomný svět. I my, kteří žijeme v přítomnosti, vytváříme mýty a do nich vkládáme svědectví o své existenci, která není jednoduchá a nelze ji vykládat jen z jednoho hlediska, které sice zpřítomňuje pro nás v současnosti žijící aktuální události, ale z paměti brzy vyvanou. Zůstanou pomníky, místa, které něco zvláštního připomínají a které uctíváme kladením věnců a vzpomínkovými akcemi, připomínající tragedie, nebo naopak šťastné, či dokonce posvátné okamžiky, které se promítly do dalších vyprávění. Tak, jak dávní lidé zřizovali svatyně a vztyčovali stély, tak i my v současné době stavíme památníky, jimiž vzkazujeme budoucím určitou událost, která se nás týká, zasahuje nás a varuje budoucí generace – nezapomeňte!   

Co všechno si můžeme přečíst

V současné době se lidstvo nemusí spoléhat na náhodu, že přijede nějaký člověk z dálky a rozpovídá se o události z končin, v nichž žije, ale stačí si ráno nastartovat počítač a jen si vybírat podle momentálního rozpoložení, na co mám zrovna náladu, potažmo co si chci přečíst, nebo vyslechnout, než se začnu věnovat každodenním činnostem. 

Zdaleka však mnohá zpravodajství, nebo dokumenty výklad nepodávají, spíš se snaží vzbudit zvědavost a rozšířit obzor fantazie právě snídajícímu člověku, který se tímto způsobem snaží informovat, či povzbudit mozkové buňky k činnosti. Objevila jsem článek, který mi doslova vyrazil dech -zde . V roce 1995 se mi dostala do ruky kniha od Heleny Epsteinové Děti holokaustu - zde, která na mne hluboce zapůsobila. Jedná se o velmi podrobný, citlivý a hluboce pojatý  výzkum následků holokaustu na další generaci, která se narodila po válce a holokaust sama nezažila. Ovšem, výzkum se opakuje, jako by jeden nestačil, aby se dokázalo, jak násilí a zrůdnost ničí nejen jednu, ale i následné generace jako zákeřná lavina, odehrávající se v psychice lidí. Je to přeci jasné každému, kdo se zabývá hlouběji historií, že stopy násilí a hrůz mohou být časem překonány dalším vývojem, ale nezahlazeny v lidském vědomí. Třicetiletá válka, která zkosila tehdejší evropskou populaci, měla také svou dohru, jak tvrdí někteří historici, v první světové válce, ta druhá nenechala na sebe dlouho čekat a vrhla Evropu i svět do dalšího neblahého vývoje, který doznívá, někde i rozhořívá nejen v tisku, ale také v samotném člověku.   

Civilizační nemoci a vypjatá psychika

Nedokáži si vysvětlit všechny ty snahy pro všestranný osobnostní růst, které se snaží člověka a jeho přirozené schopnosti napnout na maximum, když ho z druhé strany sráží na kolena nedokonalost zákonů, existenční nejistota, podlamování nadějí někdy i neuváženými výroky elit a nerovnováha mezi vědou, která má sloužit k vyšší vzdělanosti, nikoliv k mýtům o zdraví, stáří, stravování, zdravému životnímu stylu, které se na nás hrnou ze všech stran. Tak například o Alzheimerově chorobě podává zprávu Česká alzheimerovská společnost -zde.  V dnešních zprávách se konečně dozvídáme, jak lze tuto nemoc přelstít – zde. Mýtus a skutečnost? Zlepšete si svůj životní styl a kupte si knihu, která vám poradí, jak tomu všemu předejít. Ať děláme, co děláme, nevyhneme se skutečně škodlivým jevům, které hrají vabank s naším zdravím a psychikou, pokud nebudeme informováni od odborníků, kteří se nejen touto chorobou, ale i dalšími civilizačními chorobami zabývají. A pokud je takový zájem o ekologii, proč není stejně velký zájem o člověka? Někdo jistě namítne, že to spolu souvisí. Ale celá řada chorob, které se rekrutují z psychické nevyrovnanosti, se množí. Nevidím v tom jasný a pozitivní systém, který by směřoval k zabránění k postupnému duševnímu a fyzickému chátrání současného člověka, který přes veškeré snahy po zdokonalování zdraví a duševní vyrovnanosti je obklopen nejistotou, čemu má věřit.

Ku příkladu: Z jedné strany se píše, že očkování škodí a společnost je masírována různými názory, z druhé strany se vyhláškou očkování nařídí s tím, že postižené dítě očkováním bude odškodněno, z čeho každému, kdo přemýšlí, logicky vyplyne, že škodí a že se to dá očekávat. Co asi cítí matka novorozeněte, když si není jistá, jak to dopadne? Tato ambivalence vědy a názorů z různých stran je právě ten okamžik nátlaku na člověka, který se nemůže rozhodnout, co je správě a co špatně. Co je mýtus a co skutečnost? Neměla by mít konečné slovo lékařská věda? Jistě že měla a jak jsem psala v minulosti, lidé by ji měli uvěřit -zde.    

O informační společnosti a informovanosti

Tok informací nezabrání tomu, aby nebyl člověk v konci vlastně dezinformován. Samozřejmě, že nemůže existovat jediná pravda (to už lidstvo mnohokrát zažilo), ale rozhodně je nutná důvěryhodnost podaných zpráv obyčejnému člověku, který nepotřebuje mnoho – jen vědět, jak si zjednodušit život a zvládnout všechny své povinnosti a problémy bez toho, že se bude dopovat lexaurinem, místo toho aby měl šanci se správně rozhodnout, co je zdravé a nezdravé, jak užívat své léky, aby mu pomohly bez nesrozumitelných příbalových letáků, kde je víc hrozeb než útěchy, jak si bez rizika odvyknout kouřit, aniž by na něho útočilo spousta nabídek různých společností, jak si pomoci od stresu a úzkostných stavů z různých informací o ceně energií různých společností dodavatelů, s kterými má mnoho lidí různé problémy. Ty úzkostné stavy totiž pocházejí z vědomí, že je za své rozhodnutí osobně odpovědný – i za to špatné, protože pokud je duševně zdravý, příčetný a dospělý, má vědět, jak se správně rozhodnout. A to je těžký úkol pro mnoho lidí, aby rozeznali mýtus od skutečnosti. Lidský rozum, obklíčený nejrůznějšími názory, se prodírá k pravdě trnitou cestou, aby se v konci přesvědčil, že už zítra je všechno jinak.