Společnost: Náš život jako Šafrův svět

Asi se mnohý čtenář podiví, že přirovnávám život v naší společnosti Šafrově světu, který se denně zrcadlí v Blesku. Ani název tohoto bulvárního časopisu není náhodný. Zaměření jeho článků je zajímavé a události komentuje z jiného pohledu, než jsme zvyklí u deníků, které projíždime očima. Při četbě Blesku však často zpozorníme. Je to vůbec možné? Nehody, vraždy, kauzy - je to opravdové a přitom máme pocit, jakoby jsme stáli někde opodál všech těch hrůz a neštěstí - prostě se to děje ... Blesk nehřímá, nemoralizuje, nelká nad bídou světa, ale nabízí nám náhled do vlastního pocitu z podnětů, jež přinášejí jeho zprávy, jdou trochu hlouběji, než jiné tiskoviny ...     

Následující řádky nejsou sice vyloženě o Blesku a lidech, kteří v něm permanentně figurují, ale o světě, který se mi jeví, jako by ho Blesk stvořil. V Čechách není nic nemožné, přátelé, a situace se mění ze dne na den. Ten kdo je venku, chce dovnitř a kdo je uvnitř, chce ven. Čechy popadla zase politická mánie, mají před volbami a pucují se na ně. Žádná pukrlata, pěkně od plic si každý řekne, co mu na jazyk přijde (ne, co si myslí, to by si musel chvíli sumírovat slova), a pod tím pořekadlem - ty pán, já pán - to berou od podlahy (od Hradu až po podchody, kde prodávají ten časopis "Probuďte se"!). Jó, víte, že už v pátek zruší prohibici? Lotři jsou pod zámkem a alkohol se bude kontrolovat. Takže si jistě dá mnohý na to leknutí, že by ta prohibice přetrvala, panáčka, že ano? Jednoho by z toho trefilo! To bohdá v Čechách nebylo, aby se lil "sajrajt" do kořaličky! Ale je to mylné zdání, že bude zase klid. O Vánocích vyjde, když to dobře půjde, Rathův román. Zatím ve sníženém nákladu. Uvidí se, jaký bude zájem. Je konec září 2012 a někteří se chystají na konec světa. Bude nebo nebude? A když nebude, tak si na to všichni připijeme. Čeká nás totiž něco nového - budeme volit prezidenta. Jsem zvědavá, jak dlouho zůstane trůn neobsazený.      

Nejprve o paní Lence Procházkové…

Její názory o církevních restitucích, které se publikují výhradně v Parlamentních listech, jistě sdílí mnoho lidí a vyzývá vládu, aby změnila zákon o vyrovnání státu s církvemi. Všichni víme, že nejsme v situaci, že bychom mohli vydávat velké finanční prostředky institucím, které mnoho občanů pokládá za zbytečné. Ale nevidím žádnou logiku v hysterických úletech. Církevní hodnostáři se s ní nechtějí bavit, jak sama prozradila, a je to škoda i pro ministryni kultury, že nedochází k rozumnému dialogu. A ke škodě naší společnosti a země, protože se takové věci jistě neututlají před evropskou veřejností, která bude jistě popichovat. Jako třeba Francouzi, kteří se dali v tisku slyšet, že církev v Čechách bude nejbohatší v Evropě. 

Prezidentská kandidatura pana Václava Klause

Pan prezident Václav Klaus predikoval mnoho věcí, které se skutečně v reálu staly. Jeho radami se nikdo - neurvale - neřídil. Škoda Odéesky. Ne, že by byla dokonalá, ale vypěstovat parlamentní stranu není nic u nás snadného, a jak všichni víme, tak pohled na naše politické spektrum, které připadá k volbám v úvahu je trochu skličující. Táhne to na všechny strany. A "Česká cesta" se ztrácí v nedohledných dálavách, blankytu nebes… možná, že si pan prezident Klaus uvědomuje, kolik věcí nebylo dotažených do konce. A čas běží. Některé nedotažené problémy z minulosti by mohly pěkně zatopit. Když ono se v Čechách hodně mluví a méně píše domů. Otázku o možnosti kandidatury pana Klause, současného prezidenta ČR oproti Ústavě, ponechávám času. Podle mého soudu je situace dost žinantní. Měnit Ústavu kvůli panu Klausovi? To zase vyvolá debatu na ostří nože. 

Nový bestseller se už rýsuje

Pan David Rath sepsal svou knihu o událostech, které započaly jednoho večera, konkrétně dne 14. května 2012. Nyní, jak praví náš milý Blesk, vyjde v nižším nákladu, a pak se uvidí, zda nebude nutno vyrobit dotisky. Kniha vyjde, když to dobře půjde, kolem vánoc. Těšíte se? Já moc. Časopis Blesk nezklamal, bude uveřejňovat úryvky. Dílo se bude jmenovat "Přisedněte si…“. Kniha bude napsána v ich - formě. Prý mnohému politikovi z ní zatrne v zátylku. Já se jen tiše ptám - Davide, není to moc uspěchané? Zásady pro tvůrčí psaní praví, že rukopis by měl zrát alespoň dva roky v šupleti, a pak se má k němu autor vrátit. To je jen moje skromná rada. Však víte, že slovo vyletí a párem volů je nepřitáhneš zpět. A myšlenka má někdy váhu balvanu, jindy proletí jak kometa a zanechává za sebou spoušť. Ale rozhodně, co jsem četla v Blesku o Vaší knize, já si ji rozhodně koupím a neprohloupím. Jedna myšlenka mne hodně zaujala: 

"Náš život je rozjetý vlak řítící se po kolejích určeným směrem. Často rychlost ani cíl nevnímáme. Prostě jedeme a řešíme těch několik desítek metrů, co před sebou vidíme. A najednou přichází obrovská síla zvenčí, co vyrve koleje z jejich směru a pošle je i s vlakem života úplně jinam, než měl být jeho předpokládaný cíl. V mém případě mě ta síla poslala rovnou do pekla…"

Tyto tři věty by si měli lidé, žijící v takovém chvatu, uvědomit a poučit se. U života je dobré přemýšlet ...