Společnost. Je maturita důležitá?

Na konci vzdělávacího procesu na středních školách přichází jedno důležité období, maturitní zkouška. Můžeme uvažovat, jak je důležitá pro studenta a pro společnost a co vlastně znamená.  Je vstupem do dospělosti? 

Maturita je důležitá.

Když jsem se zamýšlela nad tímto tématem, troufám si tvrdit, že maturitní zkouška je důležitá pro maturanty a i pro společnost, neboť, nadneseně řečeno, mladá generace vchází do životní éry - dospělosti, buď pokračují ve studiu na vysokých školách, nebo se zařadí do praxe v různých oborech. Nejde přeci o to, jaký předmět je pro tyto mladé lidi důležitý, nebo není, ale pokud jsou předměty shledány odborníky, tak, že představují určitý systém vzdělání, schopnosti přemýšlet, porozumět problému, který je před ně kladen, aby ho dokázali zvládnout, pak tento proces rozhodně není zbytečný a ani marný ani pro  věkem již dospělého člověka, který do praxe vchází, tak i pro pracoviště, v kterém se mu podařilo zdolat pohovory před přijetím do pracovního poměru.

Význam střední školy ve studiu a praxi.

Střední škola je předstupněm vysoké školy, a pokud je takto zacílena, není problém uspět v prvním ročníku a zdolat všechny nástrahy studia, které doprovází i nároky vyučujících u zkoušek, nebo v praxi nároky vedoucích zaměstnanců na pracovní výsledky, které se očekávají.

Maturita je také boj, který student svádí sám se sebou po čtyřech letech studia. Je třeba, aby zvládl nároky, které jsou na něho jako na studujícího kladeny a s nimiž se v různé míře setká v praxi či v dalším studiu. Proto si myslím, že je důležitá a vede ke zralosti osobnosti.

Na učitelích všechno záleží. 

Samozřejmě, že záleží na učitelích, jejich postoji k vykládané látce a důrazech, které na studenty kladou, aby překonali těžkosti a přesáhli sami sebe při přípravě na ověřování jejich schopnosti zkouškami, testy, písemnými pracemi, paměťovými schopnostmi a stylem samostatného studia. A nejde jen o gymnasia, ale o všechny typy středních škol, z nich často vycházejí lidé, kteří se velmi dobře uplatňují v praxi.

Cesta do života.

Avšak, nejde tu jen o praxi či pokračování ve studiu. Čeká je ještě další odpovědnost při zakládání rodiny, založení domácnosti a výchova dětí, kde projevují svou zralost, ke které dospěli v těchto procesech, které na ně kladly nároky, aby v nich obstáli. Všechno, co člověk prožívá v různých životních obdobích, je svým způsobem proces a pokud získá návyk překonávat překážky již v mládí, v pozdějším věku se mu vyplatí ho opět zapojit.

Úloha učitelů. 

To všechno je důvod, aby učitelské povolání nebylo podceňováno, protože to jsou právě učitelé, kteří přivádějí do společnosti nové síly, připravené obstát v budoucím životě, který rozhodně není pro nikoho snadný. V tom je úloha učitelů nezaměnitelná. A čím bude vzdělávací proces kvalitnější, tím budou kvalitnější i ti, kteří jím prošli a zdolali zkoušku dospělosti. Učitelé jsou také lidé, kteří žijí svůj osobní a rodinný život a jsou zapojeni do určitého systému, v němž odborně působí, do něhož vstupují jako absolventi škol a sami na vlastní kůži překonali těžkosti a překážky vlastního vzdělávacího procesu. Sami mají zkušenost, kterou předávají ať vědomě nebo nevědomě svým studentům. Zřejmě nikoho z nich netěší, když studenti neprospívají, propadají, neučí se tak, jak by měli a berou školu na lehkou váhu, nejsou schopni si vytvořit sebekázeň, která je též znakem dospělosti, jako i schopnosti rozlišování, co je dobře a co je špatně.

Nastavení výuky.

Zasadila bych se za to, aby maturita byla též ukázkou toho, jak si student poradí s tématy, které jsou nastaveny ke zjištění jeho tvořivé i znalostní dovednosti, čímž prochází během studia a maturita by měla završit poznání, jak na tom jednotlivec vlastně je. Snad by pomohlo, aby byly vypisovány okruhy, z nichž by si student vybral, čím by se chtěl zabývat a které by vycházely z celé výuky během studia a na jejich zpracování by se ukázalo nejen to, co se v daném okruhu naučil po dobu studia, ale jak dokáže ze svými znalostmi nakládat, jak je zdatný v písemném a i slovním projevu, v němž bude před zkoušejícími obhajovat své dosažené výsledky. Něco takového bude v budoucnosti provádět i v praxi či v dalším studiu. Tak totiž nejlépe projeví svou znalost a zkušenost a také to, zda se věnoval různé problematice i mimo vyučovací program, tedy samostudiem, ke kterému by měl být veden. Stresující studium k ničemu nevede a dlouho trvá, než se člověk toho stresu zbaví. Ale je důležité, aby student měl radost ze studia a dosažených výsledků, o které se sám vlastním přičiněním zasloužil. Takový pocit už bude chtít prožívat i ve svém dalším studiu a v životě, který ho ještě čeká s otevřenou cestou do dalších bojů se sebou.