Společnost: Jak být strůjcem šťastného života?

Každý člověk na něco, nebo na někoho čeká. Očekávání přináší určité napětí mezi přítomností, která se "přejídá" a nejistou budoucností, jejíž kvalitu nelze odhadnout. Tisk se hemží prognózami blahými i neblahými, Co je pravda? 

Žít v přátelství s časem v informační společnosti?

Jsou lidé, kteří očekávají každý den s nadšením, to znamená, že den pěkně prožijí a chystají se spát, aby se ráno probudili do nového dne a v klidu ho zahájili obvyklými činnostmi. Jejich čas plyne.v určitém cyklu: snídaně, svačinka, oběd, odpolední dýchánek, večer, který vrcholí spánkem. Mezi těmito cykly pracují, baví se, vychovávají děti a žijí v partnerském životě. Přemýšlí o budoucnosti v přítomnosti, jinak to ani nelze, snaží se jí odhadovat podle přítomného stavu.

Média, která zastupují činnost proroků, jim ovšem malují do přítomnosti vize budoucnosti, které zavání katastrofami, nemocemi neznámého původu, na které nejsou léky, hrůzami a konflikty. A tak, každá chvíle přítomnosti je zakalena obavami, které nelze vlastní vůlí zahnat. Jeden člověk mi řekl, že si připadá jako podmíněně půjčený do života, který chytá za šosy, protože mu uniká v prostoru i čase.

Neustálý pocit ohrožení ho pohání k činnostem, které se snaží zvládnout v krátké době, i když připouští, že je zbytečné spěchat nebo, jak se lidově říká, tlačit na pilu. Takže se mu ukracuje doba spánku, buď proto, že má pocit nedodělané práce, nebo proto že se mu hlavě pořád převracejí myšlenky na hlavní témata dne, které si přečetl ráno v dopravním prostředku v tisku a neměl čas je pořádně promyslet, strávit a vyrobit si představu o vlastní budoucnosti. Jenže, je nutno ji sdílet se světem, který se přiblížil a chrlí denně tisíce a milióny informací.

Lze v této houštině písmen, zvuků, obrazů, naléhání expertů a odborníků, kteří se prezentují v tisku. televizi, rozhlase, v tom propletenci. najít vlastní návod k taktice duševní sebezáchovy? Kolik času trávíme přemítáním nad věcmi, které nemůžeme jako jednotlivci ani pochopit, tedy původ zla, natož pak je přijímat a hodnotit, natož hledat pravdu. Dostáváme pouze informace. Nic víc, a tak je také vydáváme těm, kteří je od nás očekávají bez toho, abychom se osobně zapojili, a navíc slovníkem, který je automaticky odkudsi převzatý a slova nemají pravou váhu. Hlavně nezapomenout hesla a pořádně ovládat automatické přístupy, aby nás někdo zdatnější informovanější nepředhonil! 

Strach je velký vládce nebo vyvolaná iluze?   

A proto jsou lidé, kteří každý den očekávají se strachem z čehokoliv, co jim může obrátit život naruby, začínají den s nechutí se do něčeho pouštět, protože kolem je tolik zla a tak málo dobra, že vynaložené úsilí k práci, k myšlení ve studiu, k jakékoliv činnosti směřující k budoucnosti, byť má i nezbytný finanční efekt, se jeví jako ztráta času. A tak se snaží všechno "zefektivnit", aby mu nějaký čas zbyl také na ty lidské radosti. Číst objemné knihy je ztráta času. Co všechno mohu udělat v "reálu", než obrátím to množství stránek, abych udělal/a zkoušku alespoň za tři a prolezl/prolezla? Na počátku kroku k dospělosti stojí strach z propadnutí u maturity. Pak strach, že nenajdu zaměstnání, abych zhodnotil své studium, život na dávkách není nic moc a vzít na začátek nějakou práci za pár grošů mne nevytrhne. Obava z vlastní budoucnosti kalí radost z lásky, z očekávání dalšího života, radost z práce a pomalu a jistě se ztrácí pocit štěstí, který jsme poznali v dětství z každé maličkosti. Anebo ty pocity jsou jen vyvolaná iluze z různých informačních zdrojů a všechno je jinak? Ano, všechno je jinak. 

Klubko pocitů

Rozpolcený svět na zlo a dobro, v němž člověk hrál roli triumfátora jsme dosud nepřekonali. A přesto si myslím, že jsme se nenarodili proto, abychom někam náleželi, buď k dobru nebo ke zlu, ale náš život, ať chceme, nebo nechceme má své meze. Myslím, že přes všechny ty nánosy filosofií, kterým lidstvo prošlo, by měly být překonány špatné zkušenosti z minulosti a nahrazeny novými vhledy na přítomnou realitu směrem k budoucnosti. Je možné obstát, ale jedině za předpokladu, že se všeobecně přemýšlí, místo toho, aby se přebíraly informace. že slova vyřčená mají pravou váhu, že pod pojmy myslící lidé zařadí správně obsahy a z každé diskuse vyplynou závěry, o nichž budou lidé přemýšlet (proč se to stalo), vyhodnocovat je (k čemu anebo komu to slouží) a zařazovat do svých hodnotových stupnic (tohle beru).

Závěr

A zase bude ráno. Obloha se rozbřeskne, ptáci ve stromech začnou mile štěbetat a někdo, kdo nás miluje, postaví na ranní snídani. Jakou stanici si naladíte? Budete poslouchat zprávy, nebo příjemnou hudbu, ranní slovo, nebo si budete povídat a každému slovu dáte jeho váhu, přidáte vlastní Já a úsměv? Je pravda, že nikdo nezná dne ani hodiny. Zlo se prolíná s dobrem, záleží na tom, na jaké straně chceme být, či zda správně pochopíme, proč to tak na světě chodí a jakou roli v tom všem hraje náš čas, který jsme využili k dobrému či méně dobrému činu. Všechno, co je důležité, se děje v našich hlavách a to rozhoduje. Přeji Vám proto krásný den, plný slunce a lásky, protože bez takových pocitů nemůže člověk najít rovnováhu v sobě samotném (pocit štěstí), natož ve světě okolo nás.