Společnost: Eschatologie a trh

Zdá se mi, že žijeme permanentně v minulosti, přítomnosti a už také v budoucnosti. V naší společnosti žijí lidé, kteří stále připomínají historickou minulost a varovně ji vznáší k přítomným událostem a přitom vědí, nebo tuší, jak se domnívám, že minulost může sice vytvořit určitý balík zkušeností, které však se jen s velkou rezervou dají použít jako návod nebo lék na současné "nemoci". A o budoucnosti obvykle nevíme nic, až na lidi, kteří se živí nebo baví prognózami, ale musí z něčeho vycházet. Zase jen srovnáváním s minulostí a znalostí současných dějů v našem světě s dopadem na jednotlivé země. Takže mohou jen předpokládat. Není však od věci se obávat, že někdo tento předpoklad uvede do života nějakým projektem, který vytvoří za určitým účelem a tím soustředí i určitou skupinu lidí, kteří projeví názor. Jak dalece je produktivní  nebo kontraproduktivní, to záleží na motivaci autora projektu a lidí, kteří ho uvedou do života. Takže tu máme různé názory na očkování dětí, na náboženství, na hypoteční úvěry, které směřují do nejisté budoucnosti, na pojištění s nejrůznějšími produkty, justici, na řízení státních orgánů, na Evropskou unii apod. A podle mého soudu, různé názory, vycházející často z předpokladů o budoucnosti nevytvářejí jistotu pro bezprostřední přítomnost, v které se cosi odehrává, ale většinou nás odkazuje, až jak ukáže budoucnost. Ta možná něco ukáže, ale my nevíme co konkrétně, protože ji nejsme schopni bezpečně odhalit. Aporpó, víte, kdy zemřete? A jestlipak tušíte, že máte duši? Ale ano, hodně lidí to už tuší a ví, že s ní se určitě pak něco odehraje. Ale to záleží na mnoha věcech, jak se to bude odehrávat. Tak pozor, radši si zařiďte život tak, abyste si to nakonec nepokazili. Pojistili se pro případ smrti, aby vaše rodina vás nakonec neproklela, že jste po sobě nic nezanechali, a tak jste nakonec měli takový ten sociální pohřeb? Víte, co dnes pohřeb stojí? Měl byste se pro ten případ radši zajistit. Pak už nic neovlivníte...    

Světlé zítřky za socialismu

Za doby socialismu jsme budovali lepší zítřky cíleným budováním továren, infrastruktury, bytů apod. Bylo to poválečné hnutí, jak znovu obnovit život ve městech a na venkově, i když se to neobešlo bez fatálních událostí  pro některé jedince, jak víme z moderní historie. Byl to obraz života, který zaháněl myšlenky na stáří, smrt, na poslední věci člověka, dokonce i na myšlenky na duši. A mělo to své dopady, kladné i záporné, myslím, že bychom měli vnímat oboje a vážně se nad tím zamyslet. Tedy odmítli jsme vnímat eschatologické koncepce, které uvažují o duši, smrti, očistci, posledních věcech člověka. Nebyl to prostě prvoplán.

Světlé zítřky nyní 

Že světlé zítřky se nevybudují, protože na zítřky nelze spoléhat, jen se domnívat, že by mohly být lepší za určitých podmínek, to lidé nyní tuší, a také tuší, že člověk má duši, že zemře a zanechá za sebou majetek, který by neměl být zadlužený, že by měl zaopatřit případně i nezletilé levobočky a jejich matky, které bojují se svou výplatou z měsíce na měsíc a i svou oficiální rodinu, která očekává, že bude dědit, jenže se to nějak právně zamotává. Majetek totiž nutí člověka myslet, paradoxně, na poslední věci, méně často na duši a na to, co s ním bude a zda opravdu ten očistec existuje - což je sice nejisté, ale přesto to slovo občas někde vyskočí. Jasně, člověk, neví dne ani hodiny, co když se mně skrývá nějaká zákeřná nemoc? Bože, řekne před zrcadlem, já nějak stárnu - za chvíli si najdou místo mně někoho mladšího. A co pak budu dělat?  

 A tak je vytvářen stále rafinovanější tlak na spotřebu. Lidé nad čtyřicet let jsou postihováni mrtvicí, ta je způsobena často neviditelným zabijákem - vysokým tlakem. Víte, jaký máte tlak? Kupte si tlakoměr! Ženy nad padesát let mohou vypadat na dvacet pět. Omládněte zlatými maskami a můžete znovu nastartovat váš život, najít si partnera a i vysněné zaměstnání! Chcete zhubnout? Kdysi tajené, dnes už prozkoumané bobule z pralesa sníží vaši váhu o polovinu a nemusíte ani držet dietu. Tuk se bude spalovat sám. Jen myšlenka na to, že si koupíte nějaké prostředky a nebudete muset, až na ty peníze, vynakládat jiné aktivity,  zhubnete a tím se otevře nový svět, je pro člověka, který se trápí i mírnou obezitou, úžasný. Vidíte, že se světlé zítřky budují i nyní - ale ne už úsilím, ale prostě penězi, vašimi penězi, které si půjčíte, protože si chcete ještě něco užít v bezva plavkách s úžasnou partou jinak vlivných lidí, kteří můžou leccos zařídit,  chcete vypadat dobře, což slibuje zlatá maska, protože toužíte po pěkném vztahu a - zabezpečení na stáří, pro případ nemoci a smrti. Ne tedy celá společnost cosi buduje pro budoucnost, ale jednotlivci, které lze tak donutit, aby vydali, nebo si prostě sehnali prostředky na "své světlé zítřky" v určitém věku. Je to zamýšleno pro ty, kteří jsou jako sociální skupina zranitelní. To je opravdu tah na branku!

Závislosti budují další závislosti

Každý z nás ví, že tu nebude věčně a tudíž každý z nás ví, že si v přítomném čase nemá zadělávat na budoucí problémy tím, že si vytvoří určitý předpoklad k dosažení životního standardu, na který pak nebude mít peníze, či jinak řečeno, vytvářet si budoucnost na hliněných nohách. Jsme závislí na věcech, protože se někdy, třeba i důvodně domníváme, že jejich vlastnictví o nás samotných vytvářejí nějaký obraz pro naše okolí. A to může vliv na naší budoucnost. Skutečně? Ale pro jistotu si vezmeme nějaký dloužek, abychom si něco pořídili, co druzí uznávají, obdivují a nemají.  Každý rozumný člověk ví, že si má odkládat peníze, aby splatil všechny poplatky, které se mohou zvyšovat, vzácně snižovat, a pokud má nějaký doplatek, tak si ho má raději odložit, než ho jít radostně rozfofrovat. Věci, které obdivujeme a jaksi v nás vytvářejí pocit blahobytu či splněného snu, mohou být příště obtížnými a nakonec se jich zbavujeme, protože sice máme krásný bazén na zahradě a úžasný gril, v garáži vysněného veterána, ale současně obrazně snídáme suchý chleba, abychom měli na údržbu a placení jejich pojištění. To, co děláme, aby nás druzí brali do party, je nadstandard, kterým si ve svých představách budujeme budoucnost. Podle našich úvah by se mělo v ní něco odehrát něco důležitého, třeba přiklepnutí zakázky či získání nějaké obchodní příležitosti, aby se nám razantně zvýšil životní standard. A tím se jako definitivně zbavíme starostí z budoucích věcí? Nikoliv, jen se staneme součástí nějakého soustrojí, které musíme mazat a čistit, aby nevrzalo, nebo se nezadrhlo. Podruhé - nezbavíme. Protože musíme denně myslet na to, že stačí velmi málo, abychom spadli z hrušky dolů třeba tím, že se parta rozdělí nebo tahoun se na ni vykašle. A následně toneme ve finančních problémech víc, než jsme si kdy představovali.  

Myšlenka na smrt je vynikající obchodní trik

Je však zajímavé, že jakéhosi vybledlého odrazu "eschatologie", se chytl trh a klade otázky: "Víte kdy zemřete?" Pokud si ten test uděláte, pak vězte, že je postavený na určitých předpokladech, ale nikdy na rozumných skutečnostech. Slouží k tomu, abyste se rozhodli pro nějakou pojistku či jiný produkt. Tak co? Kouříte, jste obézní, po slabém infarktu, v těch "blbých " letech, máte úvěr, žena je bez práce, radši si tu pojistku zařídím, zamýšlíte se. V pojišťovně vás pochválí, můžete dostat i bonbón ve firemním balení, spoustu informací a doma dostanete vynadáno, že budete platit další pojistku a přitom nemáte pořádně ani na nájem. To jsou ty paradoxy. A kolo se otáčí pomalu a vyhání na povrch další myšlenky – co bude zítra a co potom, jestli mě to zase klepne? Vždyť v té pojišťovně říkali …