Společnost a přirozenost: Každá generace přináší něco nového

Umíme rozlišovat, co je pro každého z nás důležité a nepodstatné? Čemu věnujeme nejvíce pozornosti, čemu nejméně a proč? Co je člověk a svoboda, rodina, společnost a stát v historii a současnosti? O tom tento článek.

Průtok času dějinami

Mnozí lidé se zabývají genealogiemi, aby zjistili, z jakých kořenů pocházejí. Někdy se tomu říká strom života. Není to jen o jménech předků, ale můžeme ve řádu předchozích generací vysledovat mnoho zajímavého, totiž rozdíl a pokrok mezi generacemi. Dějiny rodů jsou zajímavé a jistě nás přimějí k zamyšlení nad způsobem života v jeho celistvosti, můžeme promýšlet historiografii a zamýšlet se nad dnešní úrovní našeho života.

Do světového řádu a dění jsou zapojeni především lidé, ovlivňováni vnějšími událostmi a protože člověk je součástí přírody, je zatažen do dramatu života i lidské společnosti v každé historické i současné době. A k tomu je důležité si uvědomovat přirozenou svobodu a konfrontaci s  dobou, do které každý jedinec vkládá roky svého života, který je časný a důležitý nejen pro něho samotného, ale i pro svět, v kterém se svým narozením účastní všeho,co v té které době poskytuje k rozvoji života a jeho smyslu a významu.

Člověk je nositelem pokroku, ale i zkázy

Není jedno, co si každý myslí, není jedno, co vytváří svými postoji a názory, k jakým svobodným rozhodnutím dochází a jak je schopen čelit tlaku zájmů a tendencí své doby. Kdyby tak tomu nebylo, nevyskytovaly by se v historii osobnosti, o kterých se dozvídáme ve vzdělávacím procesu a i četbou či samostudiem, když nás něco náhle zaujme. Nebývá to jen taková náhoda, ale otevírající se brána k poznání, které se často stává předmětem budoucího povolání a práce.

Nic není zbytečného, co je prostředkem k tomu usilování, ale to samo usilování je cestou, která se napojuje na cesty jiných lidí, kteří si stále kladou základní otázky o smyslu života, jeho hodnotě, jeho síle a původu. Jak dnes, tak i v minulosti lidé rozlišovali pozitivní hodnoty, jež se staly vůdčími maximy, k  nimž směřovali a destrukce, kterým stoupenci pozitivních hodnot čelili. Kořeny těchto hodnot a destrukcí jsou zasazeny hluboko v historii lidí a mají své symboly, o jejichž významu a smyslu je napsáno mnoho zajímavých knih, zvláště z období helénismu, které můžeme připodobnit dnešní globalizaci.

Jak dříve, tak i nyní lidé docházejí ke skeptickým závěrům nad tímto světem, stejně jako myslitelé té doby. Je to dobře nebo špatně? Jak má vlastně "vypadat" lidská duše a mysl v té změti vlivů, které se snaží změnit danosti, prolomit jejich hranice a najít další cestu k možnosti je definitivně překonat?

A co za tou hranicí  lze očekávat?

V průřezu dějin filosofie a jiných jí podobných věd, které se k ní přidružily, potkáme osobnosti, které díky svému předporozumění nacházeli to, co změnit lze, a co nelze. Je zajímavé, že se často setkáváme s výzkumy světové vědy, v jejichž výstupech se podobné průlomy objevují - v poslední době šlo o nesmrtelnost. Pokroky v medicíně v otázkách prodlužování průměrného věku člověka jsou sice zajímavé, ale nejsou patrné pokroky v různých oblastech společenského života, že by z nich vyplývalo, že prodloužení lidského života se nestane vlastně utrpením v širokém slova smyslu.

Je medicína schopna zapůsobit na faktory, které jsou příčinou civilizačních chorob? Zdá se, že jsou jen zaklínadlem, nikoliv cestou k jejich zmírňování a omezování, protože tyto příčiny se skrývají v zájmu technologického pokroku, jež s sebou přináší mnoho negativních až pustošivých jevů. Za tou hranicí prolomených daností mohou stát noví diktátoři (nemusí být vždy chápáni v negativním slova smyslu), kteří budou sledovat rozvoj v ekonomické, ekologické a sociální oblasti v rámci trvale udržitelného rozvoje, kde člověk má i nemá své místo. A o to tu jde především, o člověka. 

O pustošení duše a citu

Každá nastupující generace projevuje nespokojenost, protože se nesnadno prosazuje a též nesnadno prosazuje své vize. Chce bourat a stavět, myšlení a vnímání do své budoucnosti prosazuje i konfrontačními prostředky  

Dále nelze určit, jaký životní styl v globalizovaném světě je nutno zachovat a jaký lidem rozmlouvat, protože s ním se zase pojí další zájmy a struktury moci a ekonomiky, které zápasí o své sebeprosazení. To všechno má dopad na jedince. V kumulaci těchto zájmů a prosazování mocenských nástrojů se musí vyrovnávat s věcmi a událostmi, které se ho přímo dotýkají. A to přináší starosti, problémy, těžkosti, psychosomatické potíže a samozřejmě i stálé obavy a otázky, na které těžko nalézá odpověď. Z jedné strany je hnán ke zdravému životnímu stylu a ochraně přírody, z druhé strany je od něho odháněn. Tato rozpolcenost obecného náhledu na život a životní zájmy i prostředí vzbuzuje pochybnosti o cíli jeho osobního života, na kterém záleží. Současná generace nemá zkušenost svých předků a ví, že musí hledat své životní zájmy v přítomnosti, o které si myslí, že je od zdi ke zdi, že vlastně nic neplatí, a že má svobodu volby.

Rozhodně ji má, ale mezi jakými mantinely, které se tváří, že neexistují? Ale přesto je tu prostor - svoboda vůle, ta přirozená svoboda, v níž se musí naučit uplatňovat své nároky na život mezi stávajícími generacemi, které mají stále rozhodující pravomoci v otázkách jeho prosperity, budoucnosti a též o budoucnosti další generace, kterou přivede na svět. Ale do jakého světa? Místo, aby se osobnostně rozvíjel, ztrácí na síle ve vlastním rozhodování a jím vnímaná bezcitnost pustoší i jeho city. Důsledkem jsou každodenní katastrofy, o kterým se dočítáme, jejichž obětmi jsou mladí lidé, naše naděje, strůjci pokračování života.

Politika a politici

Politika je vnímána jako věc veřejná a do ní přicházejí lidé s vizemi i bez nich s tím, že nabudou během své praxe. Každý politik, tedy veřejný činitel, je nejen strůjcem domácí politiky, ale také účastníkem svého dění, které je nucen akceptovat. Ve výše znázorněném obrazu světa, v němž jsou přísliby, kořeny všech postojů, událostí i smýšlení lidí je patrné, že nelze udržet násilím vzorce, které mají tradiční rysy, že není jedno, kdo vládne a ovlivňuje svými rozhodnutími života každého jedince, ale je tu i nerozhodnost, která ničí potřebnou rovnováhu života lidí, jejímž přínosem je uvažování o svobodě vůle ke všemu, co lidský život obsahuje.

Nejsme v antice, aby se dávala přednost obecním zájmům nad lidskými. Ale pro úspěšnou politiku, a to věděli i v antických státech, je nutná smlouva mezi vládnoucími a ovládanými v jakém směru bude vedena společnost ve smyslu a řádu světové, evropské a národní politiky a co je prioritami v budování prosperity společnosti, nikoliv v krátkodobém, ale dlouhodobém horizontu,  s ohledem na to, že se lidé dožívají vyššího věku a byť jsou statisticky staří, jsou to stále lidé, občané a jedinci mezi ostatními a nové generace, které se potřebují orientovat v přítomnosti, do které se narodili.

Tvrdím, že jedinec hodně zmůže (zlé i dobré), politik je od toho, aby nesl kůži na trh. V každé době, i dnes mnohý tvrdí, že šel do politiky pro veřejné věci. A o ně tu přeci jde. Protože v těch veřejných věcech se pohybují lidé různých zájmů. různých cílů, různých potřeb a kvalit i věkového průměru. Ustaňme ve sporech a hledejme řešení ze slepých uliček, které budují lidé, nemající jasno, co je vlastně prioritou a kam se posunout. Nikoho netěší rozhádaná mocenská sféra, vedoucí k anarchii, zlobě až k nenávisti ke všemu, co znamená potřebnou změnu ve prospěch lidí. Jde tu přeci o život.