Sociální řád: Může dojít ke změně politiky?

Nemám tolik času, abych důsledně sledovala tisk a vybírala si z něho něco zajímavého, co by mou úvahu podpořilo, i když jistě nejsem sama, kdo nad změnami v tomto čase a v této době přemýšlí. Tedy o změně sociálního řádu ve světě. I když zatím děje probíhají bouřlivě, někde i krvavou cestou, nejsou jistě samy o sobě. A myslím si, že to není jen dílo ekonomiky, do jejíhož pojmu zahrnuji všechno důležité, co souvisí s životními zájmy států, národů, společenských vrstev a skupin až k jednotlivcům a nazvala bych to pracovně životním standardem. Jde i hlubokou změnu sociálních vazeb a jejich hodnot, které zatím nepojmenováváme, spíše používáme staré instituty a pojmy k měnícím se obsahům. Můžeme pozorovat i přehodnocování sociální potřebnosti ve všech směrech, snižování věku pro trestní odpovědnost mládeže, v rodinách pak povinost respektu k rodičům,  což jistě nabude nového obsahu a významu právě směřujícímu ke změnám a posilování sociálních vazeb v rodinách a mezilidských užších vztazích. V širším pohledu  bych zahrnula do měnícícho se sociálního řádu  i sociální zázemí a řád pro národ, který dává právní i sociální podobu pro politiku i pro každodenní život. Možná, že jsem měla napsat "správnou politiku", ale zatím není jasné, kam politika směřuje a zda v nejbližší době, v řádu deseti let, si změny, vyvolané reformami, které nejsou jistě nevýznamné, vynutí i široké sociální a politické změněné přístupy ve státech, které stále využívají stereotypní modely politických konstrukcí, pocházející z minulých dob a nepasujících na současný stav sociálních změn ve společnosti. A myslím si, že proto vše prochází v bouřích, které jasně signalizují nespokojenost, která se rovná nejistotě a nedůvěře ve fungování státu.

Už není šance se vracet zpět

Škoda, že přechod do kapitalistického systému již neprovázely změny v chápání nového sociálního postavení občanů. Mnoho lidí stále setrvávávalo a setrvává doposud v představách, že stačí udělat ve svém životě kosmetickou úpravu, která sice zdánlivě představuje krok uvědomění si nutnosti se k něčemu přizpůsobit, ale uvnitř nedošlo k hlubokému uvědomění si faktu, že společnost, její vrstvy, skupiny a jednotlivci prožívají zvrat, který se musí odrazit i v jejich způsobu života. Příliš se váhalo a politika obecně nebyla přesvědčivá natolik, aby se lidé odvážili se odpoutat od pomyslného zábradlí a vykročit do nového prostoru z vlastní vůle a přesvědčení, že takové změny mohou, bez velkých otřesů, nastolit. A současně jsme se stali na tvrdo součástí velkého celku, EU, která rozhodně nevyhlížela jako Velký Bratr, ale mnoho lidí ji nebralo na vědomí až do doby, kdy přišly první známky krize. Až se to začalo vážně týkat téměř každého. Myslím, že v tomto ohledu vznikl chaos, který se projevoval nutností přijímat evropskou legislativu, která v každém případě měnila každodenní život v zrcadle zákonů, a to v tom smyslu, že kladla požadavky na změny procesů, změny v institucích, které představují státní správu a samosprávu, změny v pojímání hodnoty peněz a přehodnocování postavení lidí v pracovních i soukromých sférách i samozřejmě jejich výkonů. Podle mého názoru legislativní smršť a tlak na změny ve všech sférách života ve smyslu požadavků z EU přinesl také chaos, v němž lidé přestávali rozeznávat osobní potřeby nad potřebami společenskými a politickými. Ale i navzdory všemu, nastal pohyb, který znamenal se vzdát všech zvyklostí a stereotypů fungujících v původních společnostech, ale jak je vidět, lidé začali padat do prázdna, protože si nestačili vybudovat nové hodnoty, na kterých by budovali své zázemí, své schopnosti, podřídit se novým systémům vedení a řízení a přijmout nové modely ve svém osobním i profesním životě.

Postavení lidí vůči trhu práce a podnikatelů na trhu

Rozhodně by bylo bláhové počítat s tím, že společnost, její vrstvy, skupiny a jednotlivci potáhnou za tak velkými změnami jako jeden muž. Chyběly tu velmi citelně prognózy, které by alespoň v řádu  pěti let dokázaly seriózně odhadnout, jaké možnosti má společnost k tomu, aby se dokázala vyrovnat z požadavky, které mají jistě dopad i na životní standard každé rodiny i jednotlivce a to v případě krize, kterou provází nezaměstnanost, ať dočasná nebo trvalá, rychlá reakce na formování trhu práce, hledání zaměstnanců, které by byli pro firmy přínosem a odstraňování diskriminace určitých věkových skupin, mladých absolventů a lidí od 45 let, na pracovním trhu, což není jen problém v naší zemi, ale troufám si říci, že existuje i v zemích EU, dále pak neustálé reorganizační změny, které reagují na ekonomickou rozskolísanost trhů i tvorby HDP, od které se odvíjí samozřejmě i úroveň společnosti ve všech ohledech a jsou nutným zdrojem rozhodnutí lidí se pustit do podnikání. A samozřejmě důchodová politika, která by nemusela být tak napjatá, pokud by fungoval rozumně trh práce a lidé, není to zanedbatelné množství, raději volí, pokud mohou, předčasný odchod do důchodu i se ztrátou, než by se podrobili drakonicky zavedenému systému dávek v nezaměstnanosti, které považují za nedůstojné, zvláště, když ví, že v mnohých případech jsou jakékoliv pokusy o sehnání místa v určitém věku marné a mnoho lidí považuje právem brát podřadná místa za nízkou mzdu, když jsou kvalifikovaní a zkušení ve svém oboru. Takže paradoxně, lidský život se prodlužuje, ale aktivní život se zkracuje. Jak tedy pojmenovat vrstvu lidí, v nových podmínkách, která se může dožít vysokého věku, ale od 45 let již nemá na pracovním trhu šanci, padá do sociální sítě anebo směřuje do předčasného důchodu. To nejsou zbytečné výdaje státu? To není velká zátěž pro společnosti, které musí šetřit a horko těžko snižují dluhové schodky? A je třeba se zmínit o tom, že mladí lidé, kteří vyšli ze školy, ztrácejí rychle své znalosti při neustále se měnících podmínkách, pokud neseženou práci,  že se stanou neproduktivními. A současně bez velké šance si zakládat rodiny při vysokých cenách za bydlení, které nemohou přijmout při nízkých platech, ačkoliv se stále mluvilo o startovních bytech pro mladé. A v tom se stále odráží ten stereotyp politiky a myšlení lidí, kteří by měli být schopni řešení najít a realizovat ho.

Takže je tu otázka: jak budou koncipovány politické programy stran, které budou soutěžit ve volebním období, zda jejich hlavním programem bude reakce na nutné změny v nových sociálních řádech, nastavených reformami a povedou stále ještě moderní, vzdělané a perpektivní společnosti, nyní po významných změnách do budoucnosti k rozvoji zemí EU anebo se budou upínat na líbivé politiky, na které někteří rádi slyší, proto je volí, ale nemají odvahu bojovat o prosperitu státu i života občanů a raději je nechají lidsky, duchovně i duševně upadat a neustále hrozit krizemi a bídou? Protože to je pohodlnější. Myslím, že je na čase se zamyslet nad budoucností a přestat si hrát na něco, co už možná dávno ani nejsme. A osud České republiky přestane kdekoho ve světě zajímat.