Se slavnými v posteli. Část 7 O nutnosti prožívání slasti

Kdo je epikurejec? Je to člověk, který miluje rozkoše, slasti, zkrátka požitkář. Chudák Epikúrós. Celá léta trpěl žaludečními problémy a musel si hodně odříkat pro svůj špatný zdravotní stav. Nechci být ironická – ale mohou z člověka žaludeční vředy udělat špičkového filozofa? No, podle mého názoru, ten kdo umí přemýšlet a má zdravý úsudek, je rozumný a myslí víc na všeobecné dobro než na své vlastní,  pak ano. Epikúros, podle mého soudu, byl filozof, který hledal – osobní štěstí. Pro dnešní povídání jsem si ho vybrala proto, že by mohl být filozofem dnešních dob a kdyby se stal bloggerem, lidé by si s ním rádi povídali,  oponovali mu a hádali se s ním, jen aby dosáhli vědomosti o tom, co je vlastně slast.

Zbavme se strachu a všech strastí ...

Jak se zbavíme strachu a všech strastí, ptají se lidé, nějak navyklí si dělat stále (dost oprávněné obavy) o práci, o dostatek peněz, o zdraví, o střechu nad hlavou, o své děti, o svůj partnerský život. A také o životní standard, který musíme udržovat, abychom neupadli do nedostatku a do ničivých dluhů. Žijme umírněně, ale příjemně! Tento imperativ k nám doléhá z dávných časů, není to nic nového a nic zvláštního. Jsem přesvědčená o tom, že staří Řekové a také staří Římané byli stejní lidé, jako my. Milovali stejné věci, trápili se pro stejné věci a nebyli o nic víc statečnější či bázlivější, proradnější či charakternější, než jsme my. Pod nánosem času, který nás odděluje od nich, jsme nasbírali tolik poznatků a vyzkoušeli tolik způsobů vládnutí, tragedií, směrů myšlení a vnímání světa i života, že se, podle mého názoru nedokážeme uchýlit k jednoduchému a správnému úsudku o tom, jak máme žít, abychom se zbavili strachu a všech strastí. Rozumíme tomu, co je to  - žít umírněně? Neboť umírněný způsob života nás zbaví strachu z toho, co bude zítra, pozítří. Umírněný způsob života nás zbaví i úzkosti, že jsme vynaložili prostředky za něco, co nepotřebujeme tak nutně, že jsme se poddali chvilkovému pocitu slasti, i když jsme věděli, že budeme mít z toho problémy, že jsme si pro chvilkovou rozkoš zadělali na problémy, které budeme muset brzy řešit, to přinese starosti a běhání, abychom to dali zase do pořádku. Umírněný život, o který usilujeme je i o vztazích a vazbách k druhým lidem, takže si musíme umět odepřít i způsoby soužití, byť s milovanými lidmi, kteří nám ubližují a berou nám přirozenou duševní rovnováhu, klid a pocity slasti. Protože to není výraz našeho sobectví, sebestřednosti a bezcitnosti, ale nutná sebeobrana před tyrany.

Není umírněný způsob života o sebeovládání se?

Když o tom přemýšlím, něco na tom bude. Povídáte si s přítelem o problému s nedostatkem peněz, pro který vás pozval na skleničku. Má strach. Nemůže zaplatit nějaké dluhy, které nadělal a banka už mu nepůjčí ... Sedíte, mluvíte, rozebíráte ten problém ve všech aspektech a najednou s údivem pozorujete, že váš přítel už má v sobě těch skleniček víc a sotva vás vnímá. A když přinesou účet, nestačíte vyvalovat oči, neboť váš přítel, propil pěknou sumičku.

"Zaplať to za mně, brácho, já ti to zítra vrátím."

Už chápete, proč váš přítel má takové problémy? Neumí ovládnout své sklony k pití a dokáže utratit, pro svou momentální slast víc, než vydělá a zřejmě to tak praktikuje už delší dobu. A nevadí, že druhý den mu bude špatně, že ho bude bolet hlava, že svůj problém nedokáže řešit, že v tu chvíli i na nějaké řešení kašle. I na to, že vám pěkně zamotal váš rozpočet, když jste vynaložili peníze za něco, co jste neplánovali. A samozřejmě, že vám peníze nevrátí. Nemá totiž z čeho. Marně byste mu domlouvali, marně na něho naléhali, aby zmírnil svoje utrácení za alkohol. Marně mu vykládali, že bude mít problémy čím dál větší a tíživější. Mnoho lidí nedokáže umírněně žít, podle svých možností, protože svou slast upřednostňují před rozumnou úvahou co si mohou a nemohou dovolit. A proto upadají do čím dál větších potíží. Naléhají na ně věřitelé, úřady a posléze se ocitají v čím dál větším stresu a ničí kolem sebe všechno a všechny, tedy i ty, kteří se jim snaží pomoci a přitom nechápou, že jejich úsilí tak jak tak vyjde naprázdno a zabřednou do problémů sami. Ale není to jen o alkoholu, samozřejmě.

Žijete umírněně, umíte se ovládat a přitom máte problémy...

Umírněný život je o skromnosti, rozvažování o nutných a nadstandardních potřebách. Pokud to dokážete, pak jste udělali velký kus práce pro sebe samotné. Nemáte zbytečné starosti, protože si umíte ve správný čas zajistit všechny nutné záležitosti, které by jinak, pokud byste byli v prodlení, vás pěkně potrápily. Máte tedy všechno v pořádku, zaplacené účty, vyřízené žádosti a pohledávky. Dalo by se říci, že se můžete oddávat pocitu slasti. Jenomže, kolem vás je spousta lidí, kteří vaši filozofii neberou jako nosnou. A navíc - netouží po slasti klidu a pohody, duševní rovnováhy. Neumí držet slovo, všude chodí pozdě, chovají se bezohledně, nepřemýšlí, pomlouvají druhé, aby sami před sebou a ostatními zakryli své chyby a pocity nedoceněnosti, méněcennosti. Jejich ješitnost nezná míru. Oni se totiž nesnaží dostat svou psychiku na úroveň slasti, ale snaží se zbavovat pocitu tlaku, který je na ně vyvíjen z důvodu, že druhým vadí jejich způsob chování, jednání a konání. Svého pocitu tlaku se snaží zbavovat tím, že ho přenáší na druhé lidi vyvoláváním pocitů viny, snižováním jejich sebevědomí, poškozováním jejich pověsti, ponižujícími konflikty, aniž by se někdy nad svým jednáním zamysleli. Je to pak nekonečný tok malých a velkých konfliktů, které lidi velmi sužují a které jim velmi ubližují, okrádají je o čas a o zdraví. A nikde není dovolání. A tak pomalu a jistě jsou všechny vaše dobré úmysly, snahy a touhy po klidu a slastném spočinutí uváděny v niveč, protože řešíte anonymní udání, následky pomluv, nevraživost svého okolí, které pomluvám rádo uvěřilo a jiné problémy. A to všechno je cesta k frustraci z okolí a pokud si to uvědomíte, budete se snažit se vrátit zpět do rovnováhy, což stojí nemalé úsilí. Je to nekonečný boj v běžných mezilidských vztazích, který se nesmí vzdát.

Nebýt oběti tyranie nejbližších je velké sebezapření

Jak je člověk schopen žít umírněně v materiálních potřebách, v běžných mezilidských vztazích, tak musí být schopen žít umírněně i citových a vztahových vazbách s nejbližšími lidmi. Někteří lidé, obecně, a není jich málo, neustále na sebe upínají pozornost, protože potřebují uspokojit své negativní citové podněty, skrytou agresi. Na někoho vylít plný džber svých pocitů nenávisti, závisti, zášti, nepřátelství, mstivosti a pomstychtivosti. Dělají to velmi šikovně, neboť mají promyšlenou strategii, zkušenosti, jak toho dosáhnout. Jak odčerpat něco z vašeho klidu, pohody a vyrovnanosti, protože se domnívají, že když vás zneklidní, že něčeho, pro sebe pozitivního, nabudou. Chtějí se podílet na vašem životě a předat vám něco ze svého, z jednoduchého důvodu: aby své negativní pocity ospravedlnili před sebou a i ostatními lidmi. Možná, že tuší, že nesprávně uvažují, možná, že jen potřebují uvolnit tu stoku, která se v nich hromadí, až mají pocit, že puknou zlobou, pokud nezvednou stavidla a neupustí něco z toho do vašich klidných vod. I člověk, který se poctivě snaží neustále mít svou psychiku po kontrolou, aby byl v žádoucí rovnováze, může přijít do velkého stresu, který mu neposlouží vůbec v ničem. Jednoho dne se stane lhostejným a jen uhýbá, ovšem marně, před tyranizováním a konečně i fyzickým útokům.

--- Co udělat? ---

Zapřemýšlet nad tím, přiznat si s veškerou otevřeností, že jste těmito lidmi, byť blízkými či známými tyranizováni. Nikdo nemá právo, byť by to byly vámi milované osoby, které neustále omlouváte, vás připravovat o klid, o zdraví, nastolovat ve vás vysokou míru stresu, lítosti, bolesti a psychicky vás zraňovat. Věřte tomu, že kousek po kousku vám ukrajují z duševního klidu a nenávratně vás poškozují. Kdyby vás totiž milovali, jako vy je, nikdy by to neudělali. Oni vás jen používají k získání sebevědomí, nadvlády nad vaší psychikou i duševní silou, kterou sami nemají. Zabíjí ve vás krásné pocity slasti, radosti a pohody, které nejsou žádným privilegiem, ale normálním stavem duše. Už to, že si to uvědomíte, je cesta z utrpení, které vám způsobili.

--- Citové vydírání není láska, byť by k vám o lásce mluvili ... ---

Chtějí získat váš respekt, nezasloužený respekt  k sobě, aniž by respektovali vás.  To je vlastně obsah pojmu tyranie. A proto jedinou cestou je - své citové vazby k nim přerušit, vrátit svou pochroumanou psychiku do stavu klidu a přestat reagovat na tyto bezohledné a pro vás ničivé podněty. Dokázat jim, že nemají nad vámi žádnou moc.  A hlavně do dokázat sami sobě s veškerou odpovědností k vašemu životu, zdraví a pohodě, která je nutností, nikoliv chvilkovým pocitem.

Epikúrova cesta života bez strasti

Vraťme se k našemu rádci, Epikúrovi, jehož filozofie může být pro nás cestou se vymanit ze stresujícího způsobu života a bolesti, kterou prožíváme z neuspokojivých vztahů.  Epikúros považoval slast za dobro, avšak současně tvrdil: "Správná cesta životem znamená žít příjemně, bez strasti z nežádoucích účinků takového života". Ve skutečnosti je tedy možné považovat Epikúrovu cestu  za návod nejen k získávání slastí, ale především k vyhýbání se strasti. Vyhledává-li někdo v životě požitky, jež vedou k bolesti, žije podle Epikúra špatně. Jenom slasti, které nejsou provázeny strastí, považuje za dobré".

Je to velký úkol

Když jeho rady domyslíme do důsledku, je to velký úkol, namáhavá cesta z pohodlnosti, netečnosti, nihilismu a lhostejnosti, nedostatku skutečné lásky k sobě samým i k sobě navzájem.