Se slavnými v posteli. Část 6 O vnějším a vnitřním životě

Lidský život je uzavřen do systémů, které si lidé historicky vytvořili, aby přežili. To všichni chápeme. Ale tím se také stalo to, že lidé nahlížejí na své problémy zvnějšku, aniž by dokázali pochopit své nitro. Veškeré systémy se totiž zabývají pouze vnějším projevem života a vlastním udržováním své funkčnosti. Proto také lidé, například ve svazku manželství, nahlížejí na své stavy, vztahy a problémy z pozice fungování tohoto systému, aniž by se zaobírali svým niterným životem a sdíleli ho spolu. Neboť manželství muže a ženy má být dokonalou souhrou a sdílením i výměnou právě niterného života obou jedinců... http://www.getcited.org/mbrx/PT/99/MBR/10577893

Proč jsou rozdíly mezi muži a ženami?

Lidé byli historicky přivedeni k tomu, aby své veškeré závěry činili na základě zevních nebo také můžeme říci vnějších hodnot. Na niterné hodnoty se nehledělo, proto snad došlo ke snížení vztahu mužů a žen na úroveň nadřazenosti a podřazenosti a to způsobilo, že se ženy staly závislými na mužích. Společnost vyvinula mnoho pravidel, nařízení a očekávání, vzorců chování, což vedlo k vytváření zvláštních pravidel zvlášť pro muže a zvlášť pro ženy v jejich vzájemných vztazích.

Vytváření tradic a zvyků

A na základě toho se začaly vytvářet tradice a zvyky mezi muži a ženami, Udržovaly se, zachovávaly se a posilovaly, Jimi se řídily všechny vztahy mezi muži a ženami. Muži se stali ve společnosti vládnoucím faktorem, z čehož vyplývaly zvláštní výsady a zvláštní postavení spolu s předpojatostmi, pověrami a předsudky. Lidstvo je vedeno vnějšími hodnotami a tak mají také svůj specifický postoj k otázkám života a smrti. A protože lidský život, pokud je odtržen od duchovnosti, má pramalý význam, může se snadno zasvěcovat zvykům, kulturám a systémům. Důležitou věcí není pak lidský život jedince, ale obrana systému. Ty jsou považovány za to, že darují, podporují a udržují život.

Muži a ženy jsou omezováni zažitými tradicemi ve svém niterném životě. Jakoby jejich postavení ve společnosti, v rodinách, bylo předem předurčeno. Je to jeden z možných důvodů, proč mnohé svazky končí katastrofou? Proč je mezi nimi často nedorozumění? Zabývají se podstatou svého bytí nejen jako jedinci, ale také ve svém přirozeném vzájemném vztahu?

Život a smrt, otázka pomíjivosti

Další obavy, které lidi omezují a znesnadňují jim nazírání na podstatu svého bytí je otázka strachu ze smrti. Život je odvozován z přírody a fyzického těla a lidé na životě v těle lpí a mají obavy ze smrti. Nechtějí věřit, že eliminací těla a hmoty se neeliminuje individuální život. Že duchovní život nepodléhá stejné zkáze jako tělo. A proto postoj lidí svědčí závislosti na fyzickém těle a hmotě. Věčný život, který hlásá náboženství, je lidem nejasný.  Lidé nevědí,kam spějí a podmínky, aby si věčný život zasloužili, jsou též nejasně formulovány, ale podřizují je řadě úkonů spojených se strachem. A lidé se obávají umírání. Jedinou nadějí je jakési doufání života po smrti. I toto přílišné lpění na těle, které způsobuje, že lidé upírají svou pozornost nejvíce k hmotě, jim bere sílu i motivaci se obracet ke svému nitru a hledat v něm hodnoty, které jsou jeho podstatou. Láska, sounáležitost ... a proto životní styl lidí se točí stále okolo podporování, následování a udržování tradic a trvá jim velmi dlouho, než jsou schopni přijmout nové podněty a myšlenky a posunout se do jiné sféry.

Je třeba rozumět lidské přirozenosti

Abychom mohli porozumět lidské přirozenosti, musíme zkusit otevřít niterný stupeň, protože v něm se nachází původ, příčina a determinace jedinečné přirozenosti lidské mysli. Neboť přirozená a normální tendence lidských bytostí je ohrožena. Problémy, které provází jednotlivce jsou vykládány zvnějšku, nikoliv niternosti Proto se člověk nemůže dostat k pravému problému, který jej trápí. A ani muži a ani ženy v manželském svazku se nedokáží k niternému vztahu dostat, protože své problémy a nedorozumění chápou z vnějšku. Neznají nejcennější hodnotu, nezávislost na systému, v kterém žijí a to platí pro jakoukoliv dobu. Avšak nejvyšším cílem je zachování samotného systému, aby lidé přežili. Pokud chtějí žít v blahobytu a zachovat si svůj standard, musí respektovat systém. Závislost na systému ale blokuje duchovní rozvoj a místo lidí je tak umístěno v nejzevnějším  stupni a tím je uzavřený nejniternější duchovní stupeň. A to přirozeně vede k nutnosti  vykládat všechny události na základě jejich zevního projevení.

Domnívám se, že ačkoliv můžeme vnímat, jak se zdokonalují technologie, jakým nebývalým rozmachem se v naší moderní době posunula lidská společnost díky rozvojem věd, lidé stále setrvávají ve vztazích, které lze považovat za tradiční. Z druhé strany, jakýkoliv pokus se z nich vymanit, naráží na neschopnost najít smysl a účel i cestu k úspěšnosti. Mnohé vymoženosti moderní civilizace předcházejí lidskému chápání a snaze zlepšit individuální život i život společnosti, neboť, podle mého názoru, lidé v nich nenacházejí jistotu ke svému přežití. K čemu tedy slouží pokrok v technologiích, ve vědách, když se prohlubuje psychické strádání ve stále vyšší míře? Je cesta k nitru pro jednotlivce možná, když je čím dál více závislý na vnějších poměrech světa? Je cesta k nitru člověka vůbec záchranou před duševní devastací? Počítá se s ní?

Pramen:

Peter D. Francuch

Fundamentals of Human spirituality, 1994