Rodina: Cesta do života

Nezájem o vzdělání a úpadek mladé generace je to nejhorší, co může národ postihnout. Rodiče jsou buď lhostejní a nebo zoufalí. Rodiče a děti - propast doby anebo chybí systém výchovy?

Motáme se v kruhu?

Svobodu považuji za nejvyšší dobro, pokud lidé používají svobodu ke svému dobru. Ale zdá se, že volí často cesty, které vedou na okraj propasti. Nejsou vzory anebo existují v jakési virtualitě. Čím a kým jsou děti tak oslovovány, že se ocitají na scestí? Že dokáží vztáhnout ruku na staré lidi anebo na své vrstevníky, bez důvodu je přepadnou a okradou? V sousedství je rodina, která prošla jistým martyriem. Jeden chlapec byl už dvakrát trestán za přepadení. Několikrát byl spatřen sousedy, jak ve večerních hodinách, opilý, ve společnosti svých vrstevníků, potuloval po ulicích a neslušně nadával chodcům. Matka je učitelka, otec obchodník. Rodina, která by měla předpoklady k dobrému životu a vztahu mezi členy rodiny.

"Vždycky, když něco provedl, pak klečel a prosil, abychom mu odpustili," řekla jeho matka v slzách, "nyní je ve vazbě. Za přepadení a okradení nějakého chlapce. Ví, že páchá zločin a přitom to udělá zase a zase."

Nedávno jsem mluvila s jednou paní. Věřící rodina. Na první pohled pohled by se zdálo, že šťastná rodina. Její dcera se najednou dostala, z ničeho nic na scestí. Utekla z domu, našli ji pod vlivem drog v bytě staršího muže.

"Myslela jsem si, že zešílím. Vždycky jsem ji tak věřila. Měla všechno. Studovala. A myslím, že po tom, co se z ní stalo, už nemám důvěru ani v ní  a ani v sebe. Kde se stala chyba?"

Ani v době útlaku ...

Nepamatuji se, že by dříve, kdy byly rodiny i perzekuovány, kdy lidé nemohli tak svobodně žít, byly v rodinách problémy s výchovou, mravností a vztahy mezi členy rodiny. Aby děti opovrhovaly svými rodiči a domovy, z kterých vzešly. A jejich chování svědčí o tom, že rodina a členové rodiny pro ně nic neznamenají.

"Trhá mi to srdce," říkala mi jedna matka, "ale musím odhlásit svého syna z bytu. Dluží kam se podívá, chvíli pracuje, chvíli se někde ztratí. Obávám se, že nám vezmou i to málo, co jsme měli. Manžel nad ním zlomil hůl. Už nemá ani motivaci, aby to řešil.  Jsem na to sama. Má školu, ale nebaví ho chodit trvale do práce. Vždycky ho něco chytne a chová se nepochopitelným způsobem. Když si vzpomenu, jaký to byl hodný kluk ..."

Všechno jsme jim dali ...

Rodina podnikatelů. Poctiví a slušní lidé. Svým dětem pořídili pěkné bydlení. Předpokládali, že založí rodiny. "Dcera žije s nějakou dívkou," pláče paní, "nikdy jsem u ní nepozorovala takové sklony. Když nám ji představila, našeho tátu málem vzal infarkt. Od té doby spolu nemluví. Rodina se nějak rozsypala. Ptala jsem se ji, co ji k tomu vede. Odpověděla mi, že se nedá od nikoho usurpovat a že si může dělat co chce a já ji nemám co vykládat. Poslali jsme ji do Anglie do školy. Mysleli jsme, že děláme pro ni to nejlepší. My jsme takové možnosti neměli. Jsme snad tak zaostalí z té totality, že tyto trendy nechápeme? Anebo je to špatně a my jsme si zachovali ještě zdravý rozum?

"Už jsem dospělá (dospělý) a budu si žít, jak uznám za vhodné."

Včera jsem četla jakousi zprávu, otřesnou zprávu, že mladá dívka utajila své těhotenství, porodila dítě na toaletě a téměř ho, po porodu ušlapala. Jedna diskutérka se ji snažila litovat a omlouvat - bůh ví jakou výchovou prošla, jakým peklem prošla sama ... ostatní diskutéři nevěřili svým očím, když to četli...

Tentokrát generace nerozděluje ani víra, ani politika, ani bída. Ale existuje tu cosi, co naše generace asi není schopná vidět nebo vnímat. Podivný vliv, kterému nerozumíme, která sice nese jméno svoboda, ale vede do propasti. Děti proti rodičům, rodiče proti dětem. To jsou vztahy, které se nedají ani regulovat, ani napravit. Kromě toho, jsou v tom také podivným způsobem narušené city. Čemu a komu to vlastně slouží? Něco selhalo. Nenahraditelná pouta jsou uvolněna do nesnesitelného bytí. Do zoufalství, které nakonec vede k otupělosti.

Kde se stala chyba?

© Maura, 02/2011