Reorganizace ve státních organizacích

Jak se povede zaměstnancům po reorganizaci státní příspěvkové organizace? Přemýšlejme, zda tabulkové mzdy jsou spravedlivé a zda lidé, kteří poctivě pracují, ale mají svůj věk jsou opravdu na odstřel.

Budou reorganizace a kdo na to doplatí? A je po volbách. Na ministerstvech se usazují noví ministři a snaží se, seč mohou, představit svůj program s omezenými finančními prostředky. A občané, kteří by měli mít občanské vědomí a také pravovomoci hájit svá práva podle našich zákonů, se chystají klást mnoho otázek, které hlavně směřují k tomu, jak bude dalece ovlivněn novým směrem větru jejich osobní život. Takové otázky si kladou zaměstnanci nejrůznějších firem a podniků (přežijeme to, a nebo budeme na nějakou dobu na pracáku?), mladí lidé (najdeme si konečně nějaké pracovní místo, které nám dovolí si založit rodinu a splácet hypotéku, aniž bychom hledali ke konci měsíce drobné po kapsách a taškách?) Starší lidé, senioři, důchodci (k čemu nám je prodloužení lidského věku o desítku let, když nevíme, co bude zítra?) Za čtyři roky budou nové volby, a nejde přeci o kariérní místa, ale o život lidí, kteří jsou závislí, ve většině případech, na dobré či dokonce vynikající práci úředníků, politiků. A protože politika je záležitostí účelovou, nikoliv morální a právní činností, musí si každý položit otázku, jakým způsobem, v nových podmínkách, svůj život povede. Zda dokáže změnit svůj navyklý způsob života, z kterého nehodlá nic slevit a nebo se zamyslí, kam a kdy bude investovat do své budoucnosti. A nebo, pokud se rozhoduje o směru svého vzdělání, zda si také najde místo, které mu umožní si založit rodinu a splácet hypotéku na byt, a nebo si vybral sice něco extra, co však velmi dlouho společnost vyhledávat jako nosný obor nebude. Právníků je habaděj, ale ne každý se právem zabývá, mnoho z nich pracuje na místech, které by mohli zastávat i středoškoláci, ale zaměstnavatelé na ně vyžadují právě VŠ vzdělání právního charakteru, a to z vypočítavosti, aby se nemuseli starat o výkon zaměstnance, ale raději ho slušně zaplatí, protože ví, že si svůj výkon a kvalitu uhlídá sám, ubývá lékařů, ale zase – kdo by to chtěl dělat v takových podmínkách, kdy je zdravotnictví stále v krizi? Řemeslo se nenosí, s podnikáním jsou jen potíže... Budou reorganizace ve státních příspěvkových organizacích? Tyto organizace zřizují ministerstva. Zaměstnanci jsou státními zaměstnanci placení ze státního rozpočtu podle tabulkových tříd. Pokud se jejich místo zruší, je jim nabídnuto odstupné. Výše odstupného se řídí zákoníkem práce a předpisy souvisejícími, a má co do ní mluvit i kolektivní smlouva. Ztráta zaměstnání je bolestivá záležitost, a zvláště pro lidi, kteří si nepotřebovali po dlouhou dobu zvyšovat kvalifikaci. Budou se státní příspěvkové organizace zbavovat spíše mladších nebo starších zaměstnanců, kteří mají před důchodem a potřebují k tomu, aby dostali plný důchod pracovat ještě tak tři roky? To je otázka. Budou se staří a mladí mezi sebou vytěsňovat z pracovních míst? Nemělo by to jít tak daleko, aby na pracovištích vypukla válka mezi staršími a mladšími zaměstnanci. Ale dojde k tomu. Starší lidé jsou jistě zkušení a pracovitější, ale mladší jsou ohebnější a schopni se dál učit, bude se vykládat. A právě z tohoto nebezpečí plyne taková zvyklost, že zaměstnanci raději strkají své poznatky a výsledky práce do stolu, než aby se podělili o zkušenosti z mladšími. To za žádnou cenu! Třeba by toho potom někdo zneužil a nakonec kopli do zadku mne a jeho nebo jí tam nechali. Tak to ne! Tato válka poznamená negativně vztah mezi generacemi a zvýší se už tak vysoká nevraživost ve společnosti. Nelze chtít po právních předpisech, aby byly morální, aby stranily těm či oněm ročníkům, ale jistě lze učinit všechno proto, aby člověk, který život poctivě pracoval neodcházel s pocitem křivdy, s pocitem ponížení a odstrčení do důchodové nejistoty, protože o nějaké to místo jen tak nezakopne. Zmírnit počet lidí závislých na příspěvcích ze státní pokladny Nevraživost mezi lidmi vzrůstá s každou změnou, a těch je stále mnoho. Útočnost mezi zaměstnanci stoupá přímo úměrně tlaku, které přinášejí změny. Mysleme také sociálně, ať se nezvyšuje počet lidí, závislých na státních příspěvcích. To je také způsob, jak hospodařit s nedostatkem prostředků.