Protokol: Jak "neumět" vrcholné představitele státu

Vzpomínáte si na film Ucho? Ještě dnes je, z hlediska uvažování o státě a moci velmi zajímavý. "Soudruh" je pojem, který každý uctívá, kolem kterého se tancuje jako kolem zlatého telete a lidé, kteří jsou mu funkcemi v blízkosti se třesou hrůzou z každého náznaku svých kolegů, neboť Soudruh o nich rozhoduje. A najednou se Soudruh objeví mezi lidem. Otcovský, trochu jakoby popletený, že mu žena strčila jiné brýle do kapsy a pak dokazuje, jak je lidu blízko. Všichni se uctivě smějí, baví se, ale ohromné napětí zůstává, napětí, strachu, bezmocnosti a tušení všudypřítomné moci. Ve skutečnosti se však tento člověk s nikým nesměl stýkat, hovořit, jen prostřednictvím svých tajemníků a lidí určených ke styku s veřejností. Saša Dubček prolomil tento odstup mezi lidmi s vrcholnými orgány státní moci a šel s vládou mezi lid, podával si s nimi ruce a hovořil s nimi, jako rovný s rovnými. V té době to bylo něco nevídaného a každý z nás,kdo si to pamatuje, si na tu atmosféru bude jistě rád vzpomínat. Buď mu země lehká! http://www.youtube.com/watch?v=rN_Vbtu_HVc http://www.youtube.com/watch?v=NdbQKCUM19E&feature=related

Dívám se na politiku z ptačí perspektivy

Náš pan prezident je člověk úctyhodný a jistě by si rád, čas od času promluvil s lidmi, protože se stýkat pouze s těmi samými, vidět kolem sebe stejné tváře, poslouchat stejné řeči, čekat stejné reakce musí být velmi náročné. Je to jedna nepříjemná tvář jinak tak krásné funkce, jako je prezident České republiky. Viděla jsem ho vrcholně šťastného mezi mladými lidmi, studenty, s kterými si vyprávěl. Stál na pódiu, držel v ruce mikrofon a byl tak uvolněný.  Určitě, jako pedagog by byl jistě skvělý, i když by se studenti báli k němu jít na zkoušku, protože on má rád přesná "slovíčka" a ne slovíčkaření. Vidíte, tak ho "umím" o)) Na rozdíl od svých předchůdců dává na jevo svou politickou orientaci a vzdělanost a jistě chápe, že je prezidentem všech lidí v Česku a ne jen těch, kteří jsou momentálně v ODS a jiných stranách jim blízkých. Prakticky jsem ho viděla asi třikrát v životě a působil na mne svou osobností hezky. Možná, že je chyba, že je vzdálený od smýšlení mnoha obyvatel v naší zemi a že mu přesně nerozumí, i když se snaží, oproti ostatním politikům, aby jeho postoje byly srozumitelné všem. Ano, mnoho lidí ho "neumí". Možná, že pan Bárta chtěl vyjádřit, že mu rozumí, že ho chápe, že s ním souhlasí a určitě si podali ruce, když byl pan Bárta jmenován ministrem dopravy.

Zatím bych slovo pana Bárty nebrala v potaz

Lidé, kteří jsou ve věku Víta Bárty mají podivný slovník, podivné výrazy a taky podivnou rétoriku. Abych řekla pravdu, některým nerozumím, co v tu chvíli říkají a jak to vlastně myslí a jestli jsem schopná přiřadit jejich směr myšlení ke svému nebo si ho budu muset přeložit do svého vnímání a porvat se s tím. Je to bariéra, která odděluje od sebe generace a někteří to mohou mistrovsky zneužít. Samozřejmě, že pan prezident může dát najevo své sympatie k někomu, kdo se něho usmívá, proč by se mračil, když nemá důvod. Jeho mimika je dost výrazná na to, aby člověk mohl pozorovat změny jeho nálad a nevole či uvolnění. Ale dokud se neprokáže nějaká skutečnost, která by mohla i poškodit pověst pana prezidenta vzhledem ke skandálu, který tu proběhl, tvrzení, že pan Vít Bárta řekl, že "umí" pana prezidenta zatím nic, ale opravdu nic, neznamená. Přesto se zase tento neblahý jev v tisku objevuje. Už toho nechme, než se všechno vysvětlí.

Lidé, kteří zastávají vysoké státní funkce, nejsou svobodní, jako jiní, kteří nemají takovou odpovědnost a tancují na tenkém ledě, který se může, jak jsme toho svědky, náhle prolomit. Nepociťuji nepřátelství k nikomu z nich, možná jsem trochu kritická, protože cítím jakousi mimořádnost v současné době, která bude mít jistě velký význam pro směřování do budoucnosti a do kterého se budeme muset všichni aktivně zapojit.