Proč podepisujete smlouvy, aniž jste si je přečetli?

Podvedl vás někdo? Uzavřeli jste s někým smlouvu, a pak jste se nestačili divit, co z toho vzešlo? Máte bezmocný vztek? Vznikla vám škoda, kterou nemůžete uplatnit v žalobě, protože jste podmínky ve smlouvě svým podpisem odsouhlasili a smlouva je platná a neodporuje zákonu?

Smlouva není kus papíru. Smlouvy uzavíráme proto, aby se plnily a abychom v nich vyjádřili svou vůli, jak má být plněno a kdo má plnit, do kdy má plnit a kolik to bude stát. Lidé se, pokud možno, smlouvám vyhýbají a když už je musí podepisovat, nepřečtou si důkladně její text. A když jim není něco jasné, nezeptají se podrobně na význam ustanovení. Asi se jim nechce říci – tak tomu nerozumím. Mnoho živnostníků na to spoléhá. Sestaví smlouvu podle vzoru, protože to je jednuduché, na první pohled není v ní zvláštního, až na jedno ustanovení úplně na konci, kam to bohužel někdo nedočte. A i když se nám to nelíbí, smlouva je platná, protože to ustanovení neodporuje zákonům ČR a konečně, smlouvu podepsali lidé, plně způsobilí k právním úkonům. Neboť zákony ČR jsou rozsáhlé a lidé podceňují jejich dopady, řídíce se tím, čím se často ohánějí, že to, co není zakázáno, je dovoleno. Každá smlouva, byť obsahuje pouze podstatné náležitosti, a jinak se odkazuje na příslušná ustanovení např. Občanského zákoníku, sebou nese řadu povinností a odpovědností, o kterých nemá občan ani tušení. A dostává se do víru paragrafů a do spárů právníků. A to už přestává všechna legrace. Tak to na úvod. V příští kapitole si probereme smlouvu o dílo při rekonstrukci bytu, což je pro mne čerstvý případ jedné nešťastné paní. Ta mne inspirovala k napsání několika článků o smlouvách v běžném životě. Zatím se mějte pěkně.