Proč jsi tak svůdné, baroko? Část 9. - Vzpoura stavů

Bylo významné, pro další vývoj,  že stavové dosáhli  vymožeností bojovou akcí nového typu, odbojem, v němž si vlastně poprvé ověřili i pro budoucnost politickou nosnost opatření, jejichž schválení si vy­nutili: sněm scházející se bez souhlasu panovníka, a rokující tu­díž i bez jeho propozice (nyní legalizován v podobě nábožen­ského sjezdu), a revoluční" stavovskou vládu (legalizována institucí defenzoru, kteří kdykoli mohli nabýt charakteru direk­toru! ) a konečně možnost svolání vlastního vojska jako nástroje ozbrojeného nátlaku na panovníka ...

Odboj stavů

Thurn prohlásil, že doba řečí již minula a nyní že je nutno přistoupit k činům. Stavové připravili provo­lání k veřejnosti obsahující výzvu k všeobecné zemské hotovosti a berni. Současně Budovec připravil text listiny o úpravě nábo­ženských poměru, který byl až na jedinou změnu totožný s později podepsaným Majestátem. Byla také připravena textace ..Po­rovnání". K Rudolfovi se odebrala deputace stavu vedená Šlikem, která bez ohledu na předepsaný ceremoniál předstoupila před císaře se zbraněmi a i jinak dávala svým chováním nepokrytě na­jevo nejhlubší despekt. Rudolf rozzuřen odešel uprostřed Šlikovy řeči. Delegaci byla potom písemně oznámena zamítavá odpověď.

Zemská hotovost

Nato zvolila opozice třicetičlennou vládu direktorů (po 10 z kaž­dého stavu), která vyhlásila zemskou hotovost každého pátého člověka a příslušnou berní k jejímu krytí. Organizováním vojska byl pověřen Thurn. Ten byl jmenován generálporučíkem, Lin­hart Colonna z Felsu polním maršálkem a rytíř Jan z Bubna generál kvartýrmistrem. Podle starodávného zvyku se s předsednictvím direktoria počítalo pro příslušníka nejznamenitějšího českého rodu - Petra Voka z Rožmberka. Ten se však pro stáří a nemoc jednání neúčastnil, takže prezidentem direktoria byl pravděpodob­ně Budovec. Dostavila se delegace slezského zemského sněmu. která českým stavům nabídla pomoc. Mocenské měření sil mohlo být zahájeno.

Majestát náboženské svobody

Ale k tomu nebylo na žádné straně dosti sil, nejméně pak na straně katolické. Když odboji slíbila pomoc také Morava, bylo jasné, že všechny korunní země se postavily proti Rudolfovi. Prostřednictví se ujal Adam ze Šternberka, který jménem Rudolfa zahájil jednání o dohodě. Stavové neslevili ze svých požadavků nic, jedině připustili, aby Rudolf nahradil v listině termín ..evange­lický" výrazem ..podobojí". Rudolfovi II. nezbylo než 9. července 1609 podepsat památný Majestát náboženské svobody, povolující svobodu vyznání podle České konfese ..stavu panskému, rytířskému. tak i Pražanům, horníkům a jiným městům s lidmi poddanými jich a summoii všem". K zajištění náboženské svobody byla vydána do rukou stavů konzistoř podobojí a univerzita. Vrchnostem se výslovně zakazovalo nutit poddané k svému náboženství. Nejvyšší kancléř Zdenek z Lobkovic odmítl Majestát spolupodepsat. Teprve po dvou dnech tak se souhlasem Rudolfovým učinil Adam ze Šternberka jako nejvyšší purkrabí. Direktoři a zástupci umírněných katolíku podepsali pak ..Po­rovnání" obsahující podrobný vyklad Majestátu. Oba dokumenty byly zapsány do desek zemských, a tím nabyly platnosti všeobecně závazného zákona. Rudolf očekával, že po vydání Majestátu stavové rozpustí direktorskou vládu i najaté vojsko. Avšak stavové vedení prozíravým Budovcem tak odmítli učinit, dokud sněm neuzavře svá jednání. Pod touto hrozbou bylo možno pak vymoci další ústupky a zejména Majestát Slezanům, který Rudolf podepsal 20. srpna 1609 (shodoval se s Majestátem českým s tím rozdílem, že povoloval výslovně jen luterství a že statky církevní prohlašoval za majetek královský).

Konfederační smlouva

Krátce předtím bylo spojenectví české a slezské opozice stvrzeno konfederační smlouvou zapsanou bez Rudolfova souhlasu do desek zemských. Dalším významným dokumentem prosazeným na tomto dlouhotrvajícím sněmu, který se protáhl až do roku 1610. byl „Artykul o dání moci detensorum", který podrobné upravoval pravomoc defenzoru a obsahoval důležité ustanovení, že defenzoři jsou oprávněni svolávat sjezd stavu hlásících se k České konfesi bez souhlasu panovníka a na něm rokovat o náboženských otázkách. Majestát vydaný až v roce 1610 byl o tom, že Rudolf ani jeho nástupci nebudou pro politické provinění konfiskovat stavovské statky, a dokonce ani tehdy, když podle zřízení zemského provinilec propadl ctí. hrdlem a majetkem, neměl král statky zabavovat, nýbrž ponechat je nejbližším příbuzným.

Konec monopolizace katolicismu?

Všechny tyto čtyři dokumenty představovaly velké vítězství stavovské opozice. Po mnohaletých bojích byla povalena snaha o monopolizaci katolicismu a dána konečně legální základna pro vývoj jednoty, luteránu a novoutrakvistu. V Čechách jako jediné zemi Evropy bylo dosaženo dohody mezi luterány a stoupenci kalvínství, která v říši německé byla zcela vyloučena. Přitom Majestát byl alespoň v teorii nejliberálnějším náboženským zákonem 17. století vůbec, neboť neutlačoval katolíky a zcela ojediněle v této době respektoval i svobodu svědomí poddaných. Třeba ovšem upozornit, že svoboda kultu (stavba kostelu, pohřbívání apod.) byla povolena jen na statcích královských a v královských městech a jinak byla pouze výsadou stavu. Vrchnosti ovšem neměly poddané znásilňovat ve víře a musil v jejich náboženství trpět. Chtěl--li se ovšem poddaný'" vyžívat po stránce kultovní (návštěva kos­telů. kázání atd.). což bylo u všech tehdejších náboženství běžné. musil se vystěhovat na panství vrchnosti stejného náboženství. Rostoucí omezování svobody pohybu poddaných činilo ovšem tuto možnost stále iluzornější. V praxi tak byla svoboda náboženství poddaných omezována ve smyslu zásady ..čí panství, toho náboženství".

Oslabení autority vlády i katolické strany

Majestát znamenal citelné oslabení autority vlády i katolické strany. Všem soudným politikum musilo být ovšem jasné, že vytváří prov izórium. neboť se nedalo očekávat, že by Habsburkové následovali příkladu Jindřicha IV. ani že by byli ochotni Majestát dodržovat, jakmile opět seberou své síly. Majestát a další dokumenty vymezovaly politickému vlivu katolictví jen zcela nepatrný prostor. Tím. že stavy zcela ovládly nekatolickou církevní organizaci. bylo vyloučeno, aby panov nik zde mohl působit podobným způsobem jako kdysi v konzistoři. Politická opoziční činnost byla značně ulehčena ustanovením o konfiskacích, a konečně sbor 24 defenzorů představoval de facto jakousi stavovskou vládu proti vládě zemských úředníku. Pravomoc defenzoru svolávat sjezdy šlechty podobojí byla pro panovníka nesmírně nebezpečná, neboť pod rouškou náboženských otázek zde vznikala možnost přeměnit sjezd v skutečný sněm (vždyť zdrcující většina stavů byla nekatolická, a tudíž se účastnila sjezdu), který mohl panovníkovi vnutit svou vůli.