Práva dětí: Výchova k odpovědnosti

Děti mají práva a přitom je zákony příliš nezavazují k povinnostem. Výchova k povinnostem je v rukou vychovatelů, kteří nejen za ně odpovídají, ale také jim mají být příkladem.

I v minulosti byla výchova dětí všelijaká

Nedělejme si iluze, že v minulých dobách nedocházelo k zneužívání a týrání dětí. Mnohé dítě, ať pocházelo z vysokých, středních nebo nízkých společenských vrstev nemělo na růžích ustláno. Spíše bych mohla tvrdit, že málokdo měl na dětství pěkné vzpomínky a možnost udržovat přátelství se svými rodiči. Stačí si přečíst velmi smutný životní příběh Jiřího Wolkera, který byl poznamenán komplikovaným vztahem k otci, Franze Kafky a dalších osobností z období první republiky. Ani nemůžeme tvrdit, že vztahy mezi muži a ženami byly ideální a i když se lidé nerozváděli, jejich manželství se brzy měnilo ve formální soužití a většinou muži, někdy i ženy, měli další partnery. V takových poměrech pak těžko zbýval čas na řádnou výchovu dětí, které byly pak odkázány na tvrdou školní výchovu, u bohatších vrstev pak výchovu domácích učitelů a vychovatelů,  která jim ovšem nemohla nahradit citovost a sounáležitost rodinného prostředí a nemohla v nich rozvinout plnohodnotný citový život ani do budoucna. K odpovědnosti: Vědomou odpovědnost můžeme očekávat od vyzrálých jedinců, ale není opravdu pravidlem, že člověk v dospělosti musí být v každém případě vyzrálou osobností. Pak, jako vychovatel další generace, může způsobit mnoho škod na mladé duši. Mezi nevyzrálými osobnostmi mohou být nejen krutí lidé, kteří tvrdě vychovávají děti k plnění povinností,  ale také labilní citové povahy se sklony k vydírání, většinou sobecké a sebestředné a panovačné, které chtějí, aby se celá pozornost soustředila na ně, aniž by něco dokázali sami poskytovat svým nejbližším. Zůstává po nich citová prázdnota a také návyk odkládat povinností. Anebo je neplnit.

Nikdo nemá patent na výchovu

Rodí se nová generace v úplně jiném světě, než v jakém žili dosud jejich rodiče a naprosto jiném světě než žili prarodiče. A přesto tyto dvě generace působí na jejich výchovu. Je to větší problém, než když byl svět zdánlivě jednodušší, dokázaly se udržet stereotypy a mnozí lidé neměli zvláštní nároky. V rodině byl živitel a organizátor chodu domácnosti. Většinou podle vzoru z rodin, které je k tomu vychovaly. Nyní musí vychovatelé, při výchově, dbát na rozvoj osobnosti dítěte, vést je k cílevědomosti, plnění povinností a současně je stavět před vlastní odpovědnost, protože tak si to vyžaduje ladění dnešní konkurenční společnosti. Na děti působí mnoho vlivů i směrů zaměřené výchovy, takže je nutné je nejen nechat dělat to, co uznají za vhodné, ale současně jim vysvětlovat a vést je v tom, že ne všechno, co si myslí, že smí a mohou, je vhodné, žádoucí a z hlediska požadavků společnosti i morální nebo vyhledávané. Společnost se prostě takto vyladila a pro svou prosperitu vyžaduje určitý typ lidí, kteří jsou schopni zabezpečit její směřování do blízké i vzdálenější budoucnosti, která se už nikdy nebude vracet ke starým modelům, ale bude riskantnější o to, že vyžaduje svobodné jedince se svobodným, samostatným myšlením a rozumovým uvažováním nikoliv slepým napodobováním osvědčených vzorů životní moudrosti a štěstí.

A třeba je to prosté

Já to docela chápu, ale nevím, zda budu jednou schopná rozumět svým vnoučatům. Rozhodně jsem pro ně napsala pohádkovou knížku o přírodě pro nejmenší a jsem připravená si na ně udělat čas, abych je seznámila s tím pěkným a dobrým v životě. A vzpomínám si, jak jsem chodila s babičkou, v zimě na nákupy do blízkého okresního města, ruce schované v kožešinovém rukávníčku, dívala jsem se kolem sebe na pocukrovanou přírodu a babička mi tiše vyprávěla příběhy, které mi do dnešních dnů utkvěly v paměti, stejně jako atmosféra tehdejší doby. Byly to nejhezčí chvíle a přitom naprosto prosté zážitky. Kdo ví, jestli nemají větší cenu a smysl právě tehdy, když jim nikdo takovou váhu v té chvíli nedává. Třeba to chce opravdu jen lásku, pochopení a porozumění člověku. Stačí jen zasít schopnost a umění rozpoznat, co je štěstí, krása, láska, přátelství a pochopit cenu zázemí, které je poskytováno s porozuměním a odpovědností k lidské duši. A to ostatní přijde samo…