Politika: Zbavme se slovníku plného negací

Pan Sobotka a pan Hašek se vyjádřili, že vysloví vládě nedůvěru, a ne jednou. Pan Kalousek říká, kolik je nutné ušetřit, aby se srazil dluhový schodek rozpočtu a tentokrát sáhne i na příjmy lidí, kterým se tady říká "ti bohatí". Pan Sobotka říká, že lidé Nečasovu vládu nenávidí. Nečasova vláda, jako fenomén, je skutečně v těžké pozici, těch pár vysokých státních úředníků, kteří ji tvoří, které známe lépe než naše příbuzné, protože denně "nám něco provádějí", jsou denně na tapetě a "víme" o nich "všechno". Ale mně se nechce přizvukovat opozici, i když se mi některé reformní kroky nelíbí, ale nevím, jaké bych dělala jiné. Neumím podat návrh, který by byl rentabilní a dokonce neumím ani dozajista říci, zda bych tu loď, které se říká ministerstvo, uřídila, byť virtuálně. Pan Drábek pravil, že je nutné oddělit politiku od reformních kroků, jenže se nám to nějak v mysli zacuckovalo a těžko se nám podaří se na to dívat tímto pohledem, když jsme si zvykli nadávat, spílat a hrozit ...

Předdůchody dotáhněte do podoby platného zákona!

Jak už jsem psala, zvykli jsme si, od roku 1990, na vlády, které nedošly do konce svého mandátu. Ale dnes je situace vážná, a to bych panu Kalouskovi dala za pravdu a hrajeme o budoucnost. Neustoupím od svého tvrzení, že některé vrstvy občanů jsou v tíživé sociální situaci a že je to špatná zpráva. Dobrá zpráva je, že se předdůchody budou vztahovat na všechny, kterých se to týká, nikoliv na lidi, kteří pracovali v těžkých provozech, ale podmínky, za kterých lidé budou do předdůchodu odcházet nejsou zatím jasné. Teoreticky by měl zaměstnavatel přispívat spolu se zaměstnancem do fondu na vytvoření určité částky, která bude tvořit příjem člověka, který do předdůchodu odchází. Půjde o tzv. nezaměstnatelné lidi kolem 50 let a výše, kteří nyní jsou závislí na dávkách a neví, zda si ještě někdy nějaké zaměstnání najdou. Co se týče vůbec života člověka a jeho seberealizace, v tom vidím jako důležitou okolnost, kterou by vláda, přes svou politiku, měla vést v patrnosti a ještě před skončením mandátu naprosto vyřešit a vydat zákonem. To jsou krajní věci, které mohou znamenat buď chudobu nebo sociální nepokoje, kterých by mohla naše společnost brzy litovat, protože je nedokáže organizovaně pořádat. Kroky, které vedly vládu k stanovení podmínek pro odchod do předdůchodu, nejsou však nějakým zvláštním sociálním cítěním, ale řešením z pohledu na demografický vývoj, trh práce a možnosti zajišťování finančních prostředků a životního standardu pro celou řadu lidí, kteří byli v nejlepších létech své profese vyloučeni z pracovního procesu z nejrůznějších důvodů, o kterých jsme zde mnohokrát mluvili. Nyní jim svítá naděje! Nyní se ledy hnuly a tito lidé, kteří skutečně byli zoufalí, mohou doufat. Ale až do chvíle, kdy budou držet v ruce zákon!

Změňte rétoriku, prosím ...

Myslím, že mnoho lidí by se rádi zbavili pocitu nenávisti ke komukoliv a k čemukoliv. Jak jsem se zmínila, mnoho lidí velmi těžce nese situaci, která se jim zchumelila do jednoho velkého pocitu, že nejsou, nemohou a nebudou už šťastní. Že se mají obávat každého následujícícho dne, že ve vládě sedí jen samí zloději, kteří si "jejich peníze na živobytí přivlastňují a odklánějí na zahraniční konta". A že je nutné se v každém případě stavět proti tomu a onomu. Dívejme se na věci s rozumem a žádejme důkazy a potrestání. Nic jiného se s takovými věcmi, z pohledu občanů, nedá udělat. Neustálý tlak na lidi, který je vyvíjen na jejich city, nejvíce ty negativní, dělá ze společnosti stádo, které zvedne ruku pro každého, kdo jim slíbí, že to tak nebude jak to je, že se to vrátí ke starým pořádkům a že se reformní zákony zruší. Jediné, co se musí změnit, je úcta k občanům a k zemi, v které žijeme a přístupy k problémům, které lidé skutečně mají včetně zachování jejich pocitu důstojnosti i ve stáří, nemoci a nemohoucnosti. Bavme se o budoucnosti, občané by měli  možnost se svobodně rozhodovat o tom, koho chtějí ve vrcholných funkcí, ale ne pod tlakem, protože oni vědí, že nemoci, kterými trpíme nejsou jen záležitostí naší země, ale celého světa, který zavedl systém dluhové politiky, ten nešťastný systém, který nyní ukazuje svou dračí hlavu. A toho se snažíme zbavit, byť to jsou opravdu bolestné kroky, které mnoho lidí stojí slzy, pocity beznaděje a ztráty chuti k životu.

Možná, a nechci mluvit za druhé, by současná opozice měla představit program pro budoucnost země, který by, v případě, že bude zvolena, realizovala a také garantovala, že má na to finanční prostředky a lidi. To by rozhodně chtěli voliči slyšet a být ujištěni, že to tak bude sedět po další čtyři roky. To by bylo lepší, než vyvolávat nedůvěru vládě, vysedávat zbytečně v Parlamentu s výsledkem předem daným. Bude to stát spoustu peněz a nervů. Nebylo by lepší se pustit do tvorby zákonů, které tato země potřebuje a které by měly být odhlasovány do konce volebního období Nečasovy vlády?