Politika: Výklad pojmu demokracie je náš úkol

Mnozí víme, že pojem "demokracie", pochází z řeckého jazyka a znamená vládu lidu. V Platónově Ústavě najdeme spoustu podnětů, jak o  demokracii uvažovat. Také v dalších dějinách naší civilizace. Jaký máme výklad v současnosti? 

Pár slov o státu, právu, společnosti a demokracii

Jak si představujete demokracii? Já jako fenomén, který se prolíná nejen v pojmu způsobu vládnutí, ale má i duchovní, právní, historické, psychologické a sociologické kořeny v dávné minulosti, když lidská civilizace vytvořila "obec". Je to způsob nazírání na hodnotu života, majetku, vedení a řízení společnosti, na svět a mravnost nejen v mezilidských vztazích, ale také vztahů k přírodě a okolnímu světu. Člověk žije ve vztazích.  Například dějiny filosofie svědčí o tom, že lidé o takové uspořádání usilovali a současně i vztahovou povahu člověka objevovali v náboženství, v politice, v právu i ve svém osobním životě. Je tedy stále o čem přemýšlet, co objevovat, co promýšlet a co rozvíjet. I v dnešní době, která neopouští tento fenomén, o kterém se mluví a hledají se další a další stupně vyspělosti ve vztazích, které fungují na tomto zvláštním modelu soužití s lidmi, s přírodou, se světem, s duchovním světem ve smyslu, jak jej chápeme. Není to uzavřený kruh, který nás svírá v nějakým hranicích a jakákoliv hranice, kterou se lidé pokouší v pojmu objevit, jen omezuje možnosti ho plně pochopit a vyložit.

O modelu představ a domluvě mezi lidmi

Můžeme si jako model vytvořit různé obrazce a vyznačit v něm žádoucí  a důležité vztahy, v nichž se hodláme pohybovat, myslet, vnímat a pracovat a ty deklarovat nejvyšším zákonem - Ústavou, která také není v historii lidstva žádnou novinkou. Ale i když své představy o demokracii sevřeme do do článků, přesto bude stále přetékat přes hranice těchto ustanovení, protože se nedá omezovat lidskou vůlí, ale dá se pochopit a uchopit rozumem, poznáním, co ještě je nebo není v jejím kontextu. Ovšem, že je důležité, aby lidé tvořili rozumné a promyšlené zákony, sloužící k uplatňování vůle orgánů státu a dosahování oprávněných zájmů a práv člověka, vyplývající ze společenské dohody, kterou nazýváme Ústavou. Život lidí není založen na mechanických pravidlech, ale je sám o sobě také fenoménem, který se stále proměňuje a to vyžaduje stále střežit nejen rozumnost práva, ale také mravních norem. o nichž je třeba uvažovat a diskutovat a přizpůsobovat k přítomné době, v níž vychováváme nové generace. Nepovažuji za legitimní, když se někdo ohání demokracií a přitom nedbá na základní předpoklad: svým chováním a jednáním omezuje možnost druhých lidí se chovat podle svého přesvědčení, v němž chce prosadit též své zájmy. A taková strkanice opravdu k ničemu nevede, jen k agresivitě a následné nemožnosti se domluvit, kdo má právo něco uplatňovat a kdo ho nemá.

Všichni se rozčilují, něco prohlašují, ale jen ukazují na nedostatky v právním řádu

Samozřejmě, že je správné, aby lidé, kteří mají pocit, že musí něco veřejně prohlásit, aby tak učinili, a to způsobem, který je podle pravidel naší země legitimní. Mají k tomu spoustu prostředků a mě těší, že jejich zájem o veřejné blaho a soužití na vysoké úrovni projevují peticemi, v jejichž textech jsou významné myšlenky, které mohou přispět k rozvíjení našich úvah o demokracii a demokratickém nazírání na každodenně se projevující lidské vztahy k životu v širokém slova smyslu. Jen je třeba, aby  se adresáti peticemi zabývali a lidem naslouchali. Jsou demokraticky zvolení a měli by hlavně ctít snahu občanů o politické řešení, pokud zákonem z jakýchkoliv důvodů nelze ho dosáhnout. Jen takový tok informací, diskuse a popřípadě shromáždění je vhodnou příležitostí, jak naplňovat fenomén demokracie jasnými postoji k určitým problémům, nikoliv vyhrožováním a používání krajních prostředků. 

Nechť lidé oslovují státní orgány a své představitele, pokud potřebují změnu v tom, co považují za nepotřebné, ustrnulé, málo užitečné. Sem tam padne i ostřejší slovo, rozhoří se debata a hádka, která je sice nepříjemná, ale je třeba do ní vstoupit, pokud se lidé nedokáží vyjadřovat trpělivě a věcně. Všichni víme a vědí to i zákonodárci a jiní lidé veřejně činní, že právní řád potřebuje redukci a zákony podle našeho politického zřízení a směřování k demokracii, musí být srozumitelné, jasné a lidé ho musí používat v každodenním životě, a současně svým jednáním a chováním i konáním naplňovat. Zákony se mění i v rozhodovací praxi soudů a Ústavního soudu,  a je nutné, aby novelizace probíhala postupně a upravovala práva a povinnosti všech složek státu. Jestliže je porušena rovnováha, je třeba ji zákonem či rozhodnutím příslušného orgánu vyrovnat. Právo je nástrojem k uspořádání poměrů ve státě, vyjadřuje vztahy, které jsou žádoucí a potřebné k plynulému životu ve společnosti, má být účinné a vymahatelné a všichni ho máme používat k uspokojení svých práv a oprávněných zájmů.

Spory, které se vyhrotily v nedávné době, mají jistě v něčem racionální základ, ale řeší se iracionálním způsobem, který vidím v používání nejrůznějších symbolů. Jistě, že demokracie předpokládá, že nejsou omezovány svobody a práva, které jsou v Listině jsou garantovány. Přirozené právo nemůže být Popelkou a že třeba ho reflektovat a současně i rozumět občanskému zákoníku, který je jím prostoupen a po Ústavě je nejdůležitějším zákonem. Opětně garantuje lidská práva z Listiny a současně je i reguluje. Jenomže, podle mého názoru, abychom ho mohli naplňovat a realizovat, je třeba ho také vyložit - výklad by měl být obsažen v soudních judikátech. I ty samozřejmě musí dbát na demokratické základy naší země a občané očekávají, že jejich práva a oprávněné zájmy, jejich oprávněné postoje k té které problematice jsou soudními rozhodnutími zaručena a že se jim dostane spravedlnosti, nejen práva. A někdy spravedlnost funguje neočekávaným způsobem. Je třeba vědět, co pojem "spravedlnost" vlastně obnáší v demokratickém slova smyslu. A někteří lidé postrádají schopnost se soudit, a také chuť se soudit, pokud nechápou správně, čeho mohou dosahovat a jak svou spravedlnost chápou. O ní je také třeba mluvit a její možnosti též chápat ve vztazích, o nichž jsem psala výše.

O nespokojenosti lidí s představiteli státu

Je zřejmé z posledních událostí v naší zemi, že lidé jsou nespokojeni s jednáním, činy a konáním vrcholných a ústavních orgánů v naší zemi. Mohou být nespokojeni a svou nespokojenost mohou svobodně projevit nejrůznějšími způsoby. Tyto způsoby jsou garantovány zákony určité právní síly. Naposledy byl konečně oprášen zákon o shromažďování, v němž se prolínají judikáty našich soudů v jejich rozhodovací praxi. Tedy nikdo neomezil na poslední chvíli jeho základní hodnotu, totiž svobodu shromažďování na veřejných místech, ovšem za určitých podmínek, které se právě vyvinuly z rozhodovací praxe soudu, nikoliv jednostranným diktátem. Na těchto shromážděních lidé řeční, provolávají různá hesla a přináší symboly, které vyjadřují jejich postoje, protože ne každý se dostane ke slovu. Však víme, že svět se stále mění a ani v dávných minulostí tomu nebylo jinak a tyto změny mohou znamenat cokoliv, záleží jen na lidech a jejich postojích, chování, konání a rozumném uvažování, co je prospěšné pro stát a jeho vztahy uvnitř i k zahraničí.

Politici, média a občané

Ale v některých případech je nutné, aby média, obsazená tolika velmi kreativními lidmi, byla schopná a ochotná přinášet informace srozumitelným a nestranným způsobem, protože jsou zprostředkovatelem dění a mají ve veřejnosti své místo. Pak bychom se dozvěděli i o rozhodování na politické a mezinárodně právní úrovni, kam náš stát směřuje a proč směřuje tam či onam a lidé by mohli toto rozhodování komentovat, k tomu mají svobodný prostor a zákonné předpoklady a schopnosti rozeznávat, co společnosti a státu svědčí a co nesvědčí.

A to vyžaduje velkou dávku informovanosti i občanské zralosti k demokratickému postoji k nejrůznějším problémům. Jistě, že český národ, a nebojím se říci, že je to národ zkoušený i zkušený, o něco v jeho očích závažného bojuje. Poloha naší země už v historii sehrála velkou roli a my ji nezměníme, musíme umět jí rozumět jako historické danosti a naši politici ji správně chápat a respektovat ve svém rozhodování. Ústavní činitelé, prezidentem počínaje, stejně jako státní orgány,jejichž představitelé jsou dosazování do svých funkcí jmenováním a pocházejí z různě ideově zaměřených politických subjektů, vstupují do koalic a v těch by měli vydržet do dalších voleb za spolupráce s občanskými uskupeními, které se vyjadřují k jejich práci a činnosti. Jen mi není jasné, zda se lidé nyní vyjadřují k Miloši Zemanovi jako k člověku, nebo ústavnímu činiteli, protože v tom ten rozdíl, jakým způsobem ho ve svých požadavcích oslovují, aby i on buď jako prezident nebo Ing. Miloš Zeman mohl s nimi komunikovat. Jistě si všichni pamatují, že tuto otázku, kdy je ústavní činitel člověkem či ústavním činitelem, řešil Václav Havel. V každém případě je důležité, abychom si vzájemně naslouchali a nepřekřikovali se a nestranně posuzovali naší situaci v každé době, protože co dnes nemusí být zítra.

Přemýšlejme nad demokracií, které teče všemi proudy a průduchy naším životem, nepolapitelná, neomezitelná (pokud zákon nestanoví jinak), s naplňujme její zdroje spravedlností, láskou k bližnímu a touhou po pokroku a rozkvětu ve vztazích, v níž ji žijeme. Nejde jen o nás, ale o budoucnost našich dětí, do níž každý den vkládáme své úsilí, nikoliv tradice, které omezují svým způsobem vždy další rozvoj v budoucnosti a nemusí být vždy užitečné.