Politika: Věci veřejné a politický systém

Přečetla jsem si některé diskusní příspěvky pod články, které nejen líčily průběh soudu, ale také zajímavý článek, kde formou dotazů soudce vyhodnocuje celý proces s panem Bártou a panem Škárkou. Dívejme se na to objektivně.

Velmi tenký led

Někdo z diskutujících se v podstatě vyjádřil k tomu, že je ve firmě normální používat obálkovou metodu vůči zaměstnancům, o jejichž loyalitu majitel firmy a jednatel stojí. Myslím si, že mnoho rozumných a uvážlivých lidí tuto formu odmítne. Za prvé, není jasné, o co jde, zda jde o dar nebo úplatek, tedy o úkon, který je regulován právem a zda podléhá zdanění. Takže, takový obšťastněný by měl takový závazek k loyalitě odmítnout a rozhodně to nezakládá mravní závazek k firmě, v které pracuje. Naopak by měla fungovat konkureční doložka, buď v pracovní smlouvě nebo již v zakladatelských listinách, aby bylo jasno, jak se mají všichni chovat k firmě, v které působí v různém postavení a založit i chování těch, kteří firmu opustí. Pokud to tak funguje, dřív nebo později, když vznikne nějaký spor, se osoby, ať darující nebo obdarované dostanou do zapeklité situace, která může vyvrcholit trestním řízením na základě porušení protikorupčního zákona už samotným předáním větší částky peněz, než zákon povoluje. Pokud někdo argumentuje, že je to běžným zvykem ve firmách, a tento zvyk pak přejde do subjektu, který už má veřejnoprávní povahu, pak potěš Bůh. A je jedno, zda jde o obálku s penězi z veřejného rozpočtu nebo soukromých zdrojů, a já mám za to, že bez ohledu na zdroje, režim je dán zákonem, který má dost ostré sankce. Dokáži uvěřit tomu, že pan Bárta má dobré srdce a na penězích mu nezáleželo. Měl vidinu pojektu, který sám stvořil a na základě své vidiny chtěl působit ve veřejné sféře. Pokud však pokládáme Věci veřejné i za politickou stranu, což se ony samy pokládají bezesporu také, pak byly, jak předpokládám, i jako politický subjekt zaregistrovány, tím jako politická strana vznikly a spadly do jiného právního režimu, než obchodní společnosti. Kromě toho, pan Bárta a i pan Škárka a jiní nebyli soukromými osobami, ale jako poslanci ústavními činiteli. Stejně jako slečna Kočí. A tam někde vznikl nápad podpořit jejich loyalitu penězi. A tam také vznikl nápad svrhnout hlavního lídra na základě trestního oznámení o úplatku a rozehrát do úplné dokonalosti hru, která má určité rysy puče.

Ztráta instinktu sebezáchovy

Nemůžeme vědět, zda si aktéři uvědomili svou odpovědnost, nebo byli tak omámeni svým náhle nabytým politickým vlivem, že ztratili pud sebezáchovy, že přestali vůbec přemýšlet. Ale zde je vidět, jakou cenu lidé obecně penězům přikládají a jakou cenu skutečně mají ve svém důsledku. Je to skutečně ojedinělý případ, který však bude mít svou dohru možná i u ústavního soudu a žádnému, kdo bude o tom rozhodovat, nezávidím. Protože, dá se to tak říci, to jde úplně mimo rámec očekávaného fungování nejen samotného subjektu, kterým je VV, ale také politiků, kteří VV na politické scéně reprezentují. Snad hledat míru ještě přípustného, možného a už nepřípustného a nemožného působení a chování v záležitosti fungování politických stran a funkcionářů, kteří vešli do veřejného života na základě voleb. Nikdo není nevinen už z pohledu obecně dané odpovědnosti za konání a jednání. U všech jmenovaných se právem dá očekávat, že jsou plně vědomi svých práv a povinností.

Ale ...

Dnes a denně se setkáváme ve svých životech s praktikami, které si lidé konstruují v podstatě na základě realizace svých přání a plánů a různým způsobem manipulují své okolí, aby je v tom podpořilo. Pokud ovšem se dostanou na hranu, nebo za hranu, zákona a dostanou se do konfliktu se zákonem, pak se mnohým lidem zdá, že je to diktát státu a že to není demokratické. Asi by bylo dobře, v zájmu veřejného pořádku a fungování státu, si znovu uvědomit, co může všechno ohrožovat svobodný život lidí. Ale i potřeby lidí. Čím víc takových kauz bude vznikat a budou soudem řešeny ve formě judikátů, tím více se bude utahovat možnost jednání, konání a chování lidí obecně. A co tak rádi nazýváme marasmem, je ve skutečnosti projev toho, že na zákony, které regulují vznik, změnu a zánik politických subjektů včetně jejich financování a odlišení od soukromoprávní sféry, která reguluje obchodní společnosti, nikdo z povolaných nesáhl. A tak se tyto subjekty mezi sebou nějak prolínají ve svých vnitřních uspořádáních. Předseda strany nemůže současně fungovat jako podnikatel a přelévat z jednoho subjektu do druhého zvyklosti, nebo právem dané vnitřní uspořádání.

Chyba je v lidech i v systému

Nikomu se zřejmě nechce zákony znovu prověřovat a novelizovat tak, aby se z principu takové problémy nevyskytovaly a pokud se vyskytnou, aby se aktuálně řešily. Lidé mají stále pocit, že co není zakázáno, je dovoleno. Pokusy posilovat politické strany finančně ze soukromých zdrojů, nikoliv spoléhat jen na veřejné zdroje, se zřejmě budou omezovat, protože to brání svobodné soutěži a současně to deformuje i pojem výkonu moci v demokratické zemi.

Bylo by dobře, kdyby případný odvolací soud vzal v úvahu nejen samotnou kauzu, ale i její dopad na veřejný život v naší zemi. Jak je vidět, když se to přehání, tak ani v politice (stejně jako v lásce) není všechno dovoleno. Pan Vít Bárta přišel o všechno, jak se pravilo v tisku po soudu. A hlavě o to, na čem by mělo politikovi nejvíce záležet, a to je dobrá pověst a důvěryhodnost. Ale myslím, že svou závěrečnou řečí prokázal, že je rozhodně osobností hodnou pozornosti. Škoda, že mu zřejmě nebude poskytnuta příležitost dozrát. Pan Škárka měl pravdu, že se do tak vysoké hry neměli pouštět. Bude jen dobře, když se celá záležitost spravedlivě urovná v zájmu celé společnosti a vyjdou z toho závěry, které zabrání jiným takové modely uplatňovat. Co se týče koalice - ta nemohla tomu zabránit. Z toho je patrno, co všechno mohou voliči ve své zemi ovlivnit.