Politika: Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina

Možná, že je to jinde docela legrační, když si poslanci a státníci nadávají a vyjadřují se hulvátsky na adresu druhého. Jisté vidláctví je tu zakořeněno a někteří občané také, jak je vidno ze společenského styku, se nedrží na uzdě a díky naší taškařici jsem zjistila, jak je náš jazyk bohatý na předhůzky a nadávky. Asi bychom si to užívali, protože jsme národ veselý a žádnou legraci ani v EU nezkazíme, kdybychom  nebyli v situaci v jaké jsme. Ale kdo zná českou historii, která není prostá takových situací, mávne rukou . všechno už tu bylo ... otázka je, zda máme stále opakovat stejné modely, které nám třeba i nevyšly nebo způsobily úpadek společnosti a země.

Když sprosťačí kníže ...

Já ráda čtu názory knížete a to proto, že sedí. Jednak je to zkušený člověk, jednak k takové společenské roli vychovaný, vždy elegantní, vznešený a umí se chovat. Jadrná slova prokládá do hovoru, když je potřebuje vyslovit a pokud jsem porozuměla například irské řeči, tam takovými slovy nešetří v běžné mluvě, stejně jako Američané nebo Němci. Ale kníže dovede, kromě používání jadrných slov, mluvit věcně, nikoho neuráží a jistě jste si všimli, že dokonce se tu snažil, jak mohl, zavést trochu smíru mezi rozvaděné, rozčílené a bojující politiky.

-- tak co, splnili úkol pana prezidenta

Ti to tedy vzali naprosto vážně a snažili se splnit úkol pana prezidenta, který nad nimi stojí ve své hrozivé póze ze zdviženým ukazováčkem a jistě se v noci v posteli obrací z boku na bok. Ale on nikdy nemluví hrubě, ani v krajním případě, alespoň ne na veřejnosti. Kníže si však i přes tyto šarády určitě zajde do pěkné kavárny a dívá se zálibně na ženy, které se promenují kolem oken. Protože lidé takto vychovaní se nenechají rozházet a nechovají se jako trhovci. Také necinkají drobnými, mnoho svých osobních věcí dokáží utajit a netahají na veřejnost svůj vztek, mocichtivost a chamtivost. A tím by měli být dobrým příkladem těm ostatním, pokud by to ovšem nebyli naši furianti s paličskými náladami. Ale, panu prezidentovi, i když se na něho pomyslně snášely vejce a rajčata z řad lidí, se podařilo dotáhnout věc do konce, a to je pro nás občany, nezaujaté, dobře. A pak způsobně budeme kráčet k hlasování o důvěře a ještě způsobněji k dalším volbám, pokud tato situace nastane a věřme si, že tentokrát v hojném počtu, protože jde o nás, o naše životy a budoucnost této země.

Nemám vztah k žádné politické straně

A tudíž se na věci dívám z ptačí perspektivy. Opravdu, v noci jsem sledovala na internetu zprávy o jednání o ministru vnitra.  A výsledky toho jednání, hned z rána, zvedlo mnohým lidem, kteří zřejmě tak bděli u počítačů, žluč. Pan prezident si žluč rozhodně zvednout nedá, ale zvedne ukazováček, který pak zamíří ke dveřím a budou asi předčasné volby ještě dřív než se plánovalo, pokud tato vláda tuto noc spíchnutá horkou, velmi horkou jehlou neustojí hlasování o důvěře. Myslím, že těžko. Někteří lidé se neudrželi na uzdě, jak to umí kníže, popadlo je ego a pokazili si svou politickou cestu do budoucnosti, i když mohli být perspektivní. Na politiku mají lidé dost času i v době své zralosti. Zřejmě to s našimi mladými tak jednoduše nepůjde, jak se zdálo. Kromě toho, že jsou to vzdělaní lidé, zdá se, že ke zralosti mají dlouhou cestu.

Všichni jsme najednou dospěli

A snad pochopili, že svoboda, demokracie a dodržování práva není žádná samozřejmost, a také ne bezpečnost lidí i této země. Možná, že po dobu, co jsme sledovali hrátky a šarvátky, jsme si uvědomili, že vůči několika lidem v politice, kteří nás, tentokrát tedy moc nereprezentovali, je nás 10 miliónů a ať to chceme nebo nechceme slyšet, i my jsme odpovědní za politickou úroveň této země a za pověst, kterou si děláme v očích daleko větších a demokracii zvyklých států. Možná, že tímto byly naplněny některé naděje z listopadu roku 1989 a po více než dvaceti letech jsme si uvědomili cenu, kterou jsme nemuseli platit krví a násilím. A tak jim nenadávejme, jsou to jen lidé! A možná, že nám trochu nastavili zrcadlo ...

Zkrátka každý jednou dospěje a tady snad sedí přísloví, jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. A také, tak dlouho se chodí ze džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Jsme stejně mírumilovný a humanisticky založený národ, to mi nikdo nevymluví. V opačném případě by to celé vypadalo úplně jinak. Bůh ochraňuj Českou republiku, chce se mi zvolat - jenomže i v tom to máme trochu jinak. Takže do toho musíme sami, bez vyšší ochrany. A nebo se pletu?