Politika: O oprávněnosti nároku docenta Putny a prezidentském právu

Od chvíle, co vypukla taková malá domácí válka o nepodepsání (s významem souhlasu prezidenta republiky) akademické hodnosti panu docentu Punovi, o výrocích a činech pana prezidenta Miloše Zemana a pana docent Putny, začala jsem se vážně o tohoto, jak se v tisku nazývá, alternativního vědce, či katolického intelektuála, kulturního antropologa nebo avantgardního umělce, zajímat. Shlédla jsem několik videí a přečetla jsem si i na internetu dostupné práce pana docenta Putny. A dospěla k poznání, že celý ten skandálek zakrývá mnohem větší problém. Jde o právo hlavy státu nepodepsat jmenování, proti kterému brojí celá řada známých osobností …

Od filologie k teologii

 Myslím si, že pan docent Putna se nějak nevymyká tomu, co bychom měli očekávat od osobnosti, která ve svém osobním vzdělávacím programu obsáhla několik oborů. Nahlédla jsem do Wikipedie a dozvěděla jsem se mnoho zajímavých údajů a je dobře, že tuto informaci, tak zvebrubnou, někdo podal. Z jeho profesního životopisu vyplývá, že od roku 1986 se nejen věnoval svému osobnostnímu růstu, ale tvůrčí a přednáškové činnosti. Pohybuje se na poli, které se nabízí k tomu, aby umělecká či humanitně zaměřená osobnost vyzrála k hlubší reflexi toho, k čemu se hlásí a co považuje za nutné k hlubšímu vhledu do problematiky katolického literárního umění. Tedy, dá se očekávat, že dosáhl kvalitního vzdělání, potřebné pedagogické praxe a namířil na profesorský post. Odkaz na Putnův blog jistě něco o Putnově osobnosti napoví a já osobně – chci jít středem problému, v kterém není ani důležitá sexuální orientace, ani aktivistické počiny, dokonce částečně ani není příliš důležitá příslušnost ke římskokatolické církvi, pokud ona sama ve světle svého učení akceptuje jeho postoje. Rozhodně není subjektem, který by mohl zasahovat do procesu jmenování pana docenta Putny profesorem, čemuž odpovídá nevysvětlující dík jednoho katolického hodnostáře panu prezidentovi za váhavý přístup k jmenování.    

http://www.mcputna.cz/knihy

Klaus by vzdychal, ale podepsal, Zeman nevzdychá a zatím nepodepíše

 Řízení u jmenování profesorem se uskutečňuje na základě ustanovení § 73 a násl., zákona č. 111/1998 Sb., n návrh vědecké rady vysoké školy podaný prostřednictvím ministra. Řízení se zahajuje na návrh uchazeče „podpořený alespoň dvěma písemnými stanovisky profesorů téhož nebo příbuzného oboru nebo na návrh děkana nebo rektora podaný vědecké radě fakulty, která má akreditaci pro uvedený obor jmenování, nebo vědecké radě vysoké školy, má-li akreditaci pro navrhovaný obor vysoká škola“ jak doslovně stanoví zákon. Na fakultě humanitních studií Karlovy university byl akreditován obor Sociální a kulturní antropologie pod č.j. 5111/2011 s platností do roku 2015, tedy vědecké radě všem v zákoně jmenovaným zástupcům nebrání nic k tomu, aby byl profesorem jmenován na základě prokázané odbornosti a splnění všech předpokladů, jak jsou v zákoně stanoveny. Jednou stranou je tedy akademická obec, která souhlasí i na základě referencí z různých odborných stran, druhou stranou jsou politicky angažovaní příznivci, kteří sice nejsou stranou, která by mohla do jmenování zasahovat, ale vystupuje kriticky proti váhání pana prezidenta, takže její postoje k jmenování jdou na vrub pana prezidenta a ve prospěch pana docenta Putny, což vzhledem k zákonu je bezvýznamné, protože není subjektem zákonem určeným k ovlivňování k dosažení jmenování a nakonec je to prezident republiky, který drží ruku na páce podle Ústavy, a ta mu dává právo rozhodnout z moci svého úřadu a nenechat se ovlivňovat, jen svou úvahou, protože konec konců, postavení universitního profesora v určitém oboru není jen formální záležitostí, jak by se mohlo zdát a jistě se může kdekdo ptát, k čemu je v naší zemi tak užitečná kulturní antropologie, která jako obor byla importovaná z USA, původně určená, podle dostupných dokumentů, pro studium nejrůznějších etnik a jejich zvláštností na území USA. Nyní se však objevuje názor, že pan doc. Putna vlastně má být jmenován profesorem jako literární historik.

 Podepsat či nepodepsat?

Politické postoje v době výkonu prezidentského mandátu Václava Klause mají z určitého pohledu odpůrců provokativní charakter a jasně vyjadřují jeho politickou orientaci směrem havlistickému proudu, což je jeho právo, leč v tomto složitém mezilidském vztahu, v němž se Václav Klaus a Václav Havel nalézali, jistě nemohl počítat se sympatiemi, což musel vědět od počátku. Tak vzal na sebe určité riziko provokativním transparentem, připomínají jednu velmi nepříjemnou aféru, která ke klidu ve společnosti rozhodně nepřispěla a postavení Václava Klause už vůbec ne.  Již druhý ročník festivalu Proud Pride vyvolal odpor konzervativců, kteří se proti němu rozhodli protestovat v pražských ulicích. Prezident Klaus tento projev nesouhlasu podpořil a zároveň prohlásil, že má na akci stejný názor, jako při prvním ročníku této akce, takže jeho postoj byl zcela jasný a současný pan prezident se vyjádří v nejbližší době k podepsání návrhu na jmenování profesorem. Ovšem nepomůže mu k rozhodnutí žádné výroky od mediálně známých osobností, protože se tím celá věc dostává na politickou úroveň, což není jistě cílem pana prezidenta, protože může se v tomto česká politika dostat povážlivě na šikmou plochu, pokud by se argumentovalo, že nejsou dodržovány ústavní a akademické svobody. Tato argumentace však může narazit na fakt, že ze svého rozhodnutí, zda podepíše nebo nepodepíše, se prezident nemusí nikomu zpovídat a rozumní lidé uznají jeho právo se takto rozhodnout bez důvodů, ale mohou se samozřejmě pustit do debat, v kterých se vytříbí názory.