Politika: Nebylo to na šlechtické úrovni, tak jsem odešla

Odešla jsem těsně před koncem, protože se domnívám, že jsem očekávala projev, který by mohl být na nějaké úrovni,“ uvedla v Hyde Parku na ČT Jitka Chalánková. „Jsem zvyklá na nějakou úroveň, snad bych až řekla pro naši stranu šlechtickou,“ dodala …

 Pan prezident České republiky, Miloš Zeman, pronesl ve Sněmovně projev a myslím, že s nejvyšší mírou slušnosti. Pronesl ho před lidmi, o kterých se dá předpokládat, že chápou, jaké problémy svírají tuto zemi a pojmenoval je celkem jasně. Musím podotknout, že vítám prezidentovu iniciativu a snahu vystupovat ve Sněmovně a komunikovat s vládou na úrovni, kterou mu dovoluje Ústava. Stejně jako prezident republiky, tak i paní poslankyně Chalánková jsou pro mne ústavní činitelé, a protože mám úctu ke státu a k jeho zákonům, zachovávám ji i vůči jejím představitelům, pokud mi k tomu dávají možnost svým chováním a také výsledky své práce, protože jsou voleni proto, aby spravovali tuto zemi podle svého slibu, který se rozhodně neříká do větru, ale zavazuje je politickou odpovědností a podle zákonů, ať jsou už jakkoliv komplikované a pokud je lidé všelijak obcházejí, pak je to vina těch, kteří je tak odhlasovali a zanechali v nich prostor pro různé, a bohužel beztrestné, manévrování.     

Lidem chybí sebekontrola, pravila paní poslankyně Chalánková

„Pokud občané nemají sebekontrolu, tak neustále vymýšlejí další a další kroky, jak zákony obejít,“ vysvětlovala …

Sebekontrola volených činitelů a jmenovaných členů vlády

Tak je to tedy venku! Před tím, než rozvinu svou úvahu o lidu této země a jeho „nízké sebekontrole“, hodně mne překvapilo u paní poslankyně Chalánkové, že považuje vystoupení prezidenta republiky za nešlechtické, protože ona je zvyklá na šlechtické manýry od předsedy své strany. Jakoby v přítomnosti předsedy Schwarzenberga, který pochází ze starobylého šlechtického rodu, a to nemá v České republice žádnou váhu (je zakázáno zákonem požívat privilegia z důvodu rodu a užívat šlechtické tituly) zapomněla, že jsme si všichni před zákonem rovni a všichni máme přinejmenším ctít ústavu, jinak ji pochopitelně zachovávat a uvědomovat si, ať se nám to líbí nebo nelíbí, že jsme všichni vázáni, jako občané této země bez ohledu na všechny možné rozdíly, preambulí. O ctnosti poslušnosti a pokory ve funkci ústavního činitele k Ústavě zatím nebudu mluvit, protože bych se musela zamýšlet nad mravností politiků v České republice. Ti byli zvoleni ve svobodných volbách a dostali mandát od lidu, aby spravovali a řídili tuto zemi ve prospěch země, jíž jsou také občané a právě oni mají být tou elitou, která má to právo a i tu čest směrovat lidi k občanskému životu, leč nejsou. Tedy, když vejde do místnosti, kde jsou shromážděni občany volení ústavní činitelé a jmenovaní členové vlády, prezident republiky, pak tam vchází představitel státu, který se jmenuje Miloš Zeman, nikdy naopak. Pan prezident není rodem šlechtic, ale kromě toho, že zastává funkci prezidenta republiky, se cítí být plně občanem této země a má právo se vyslovovat k problémům, které nejsou rozhodně nepatrné, protože prezident republiky, jak vyplývá z jeho funkce, může vykonávat roli prostředníka mezi vládou, sněmovnou a občany, aniž by někomu z nich poroučel, ale může doporučovat. A je opravdu nutné, aby si roli prezidenta ústavní činitelé ujasnili a pokud mají skutečně zájem na prosperitě a zahájení sociálního dialogu s národem, měli by to ve svém chování nějak projevit a překousnout jeho vítězství v přímé volbě ve prospěch země a lidu této země.

... Sebekontrola občanů

Ráda bych připomněla dobu, tedy rok 2010, kdy byly zahájeny reformy, po kterých občané volali (a reformy jsou normální), a proto si zvolili pravicovou vládu. A očekávali, že budou informováni o projektech, ke kterým se budou vyslovovat, konečně finance na reformu poskytují ze svých daní (to je také normální, protože vláda, která se pustí do reforem, musí být jednoznačnou podporu lidí, na které následky reforem dopadají). Nejenže vláda, která na sebe toto břímě vzala, v tomto bodě nezachovala sociální dialog, ale také ztrácela postupně podporu veřejnosti. A jistě, že pád sociálního systému je možno považovat za tragédii v celé šíři. V čem spočívala sebekontrola občanů? Že každý dělal, co mohl, aby zachránil rodinu a střechu nad hlavou, místo, aby se hněv lidu obrátil proti vládě v celé jeho destrukční síle. A byla to právě sebekázeň občanů, jejíž pomocí vláda udržela v ruce kormidlo, nikoliv vůle, protože od roku 2010 lidé na všech úrovních se vyslovali, a mnohdy rozumně, k chybám a k problémům, které se projevovaly v jejich životě, aniž byli kdy vyslyšeni. A tak nemáme reformy, což je pro nás katastrofa a máme vládu, která nemá téměř žádnou veřejnou podporu.

Korupce pod kůží lidu?

Podle paní poslankyně mají Češi korupci téměř v kůži. „Domnívám se, že těmi zákony jsme zahlceni,“ dodala a jistě cítila sebeuspokojení. Konečně řekla něco, co ji asi tížilo, co potřebovala vypustit ven. Pro lidi této země je korupce ničivá a oni si to dobře uvědomují, proto také zvolili své zástupce ve svobodných volbách, kteří pocházeli z politických stran, majících protikorupční boj v programu. Korupce totiž kromě jiného omezuje svobodný přístup k informacím, ke svobodným životním volbám a postojům k osobním i veřejným problémům, omezuje lidi při výběru různých alternativ v řešení životních otázek a je nemravná sama osobě, protože její fungování ve společnosti vede k nemravným činům v mezilidských vztazích. Sice ji dám za pravdu, že jsme zákony zahlcení, jenomže tvorba zákonů se zcela minula s jejich účelem, a pokud se stále pokoušíme vybudovat právní demokratický stát, pak zákony v něm hrají první housle, a také, podotýkám, jejich vymahatelnost. Češi jsou z korupce (a přehlceností právního řádu), která se rozmohla, nešťastní, protože čeho si nejvíce váží, je znovunabytá svoboda a valná většina občanů dobře chápe její cenu. Řekla bych, že téměř čtvrtstoletí, které uběhlo od obnovy samostatného českého státu, bylo spíš vyprazdňováním silných hodnot, které jsou důležité pro růst osobností a prosperitu v této v této zemi. A pokud má pan prezident České republiky, zvolený v přímé volbě, se aktivně podílet na eliminaci politického pochybení, na navázání sociálního dialogu mezi lidem a vládou, zvýšení životní úrovně a vytvoření prostoru pro důstojnost člověka, pak není na místě, aby poslanci této země opouštěli prostor, v kterém hovoří z pozice své funkce.

Závěr

Na závěr bych ráda zmínila znění preambule našeho Základního zákona, Ústavy České republiky: „My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v čase obnovy samostatného českého státu, věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé, odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií, odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství, odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu, prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republiky.“ A to – my občané – platí pro všechny, kteří mají tu čest jimi být.