Politika: Lidová politika

Už Aristoteles tvrdil, že člověk je homo politicus,, a to ve vztahu k polis. Hledá se ideální typ prezidenta. Jde o abstraktní model, který v realitě neexistuje,ale blíží se k lidským představám.

V tomto období přímé volby prezidenta České republiky se lidé tváří tajemně, když je potkáváte, protože mnozí se dostavili  volbám a teď čekají, zda vyhraje jejich kandidát, nebo protikandidát. A hodně si od něho slibují. To jsou nervy!  .  

Demokracie není v krizi

Přímá volba prezidenta je vzrušující. Někteří říkají, že by bylo lepší, kdyby zůstalo při starém. Ale má to jednu výhodu, že lidé se politicky mobilizují a přemýšlí o ideálním typu prezidenta pro Českou republiku. Každý má své představy, ale tyto představy by se měly odvíjet v rámci mezí a možností, které umožňuje Ústava České republiky. V každém případě se naplňuje v průběhu volebního období myšlenka Aristotelova, že člověk jehomo politicus.   

Žádný názor není marný. Každá volba občany posunuje k přemýšlení o kvalitě státu, v němž žijí a to je důležité. I když tento proces má občas konfrontační ráz a pro samotné kandidáty není snadný a rozhodně i nákladný. Jestli někdo vyslovuje obavy, že je demokracie v krizi, pak tato účast v nejrůznějších rozměrech potvrzuje opak.          

O co jde v přímé volbě prezidenta? 

Jde o budoucnost, jde o život, jde o další generace, o životní standard, o otočení kormidla tím správným světovým a ideovým směrem a jmenování vlády? Kdo usedne do čela rezortů? Jak se bude vyvíjet politika? Jaké pravomoci bude prezident mít? Není to nic těžkého, protože podle Ústavy jsou pravomoci prezidenta ČR jasné a zatím nebyly změněny: Nikdo není ideální, ale jde hlavně o to, aby po volbě se společnost sjednotila, protože pokud je volba právoplatná, nechť je respektována. Lidé mají mnoho možností vyjadřovat své názory v průběhu výkonu funkce prezidenta republiky a podávat své návrhy či připomínky k věcem, které se jim jeví jako důležité vzhledem k zlepšování podmínek ve státě a ve společnosti, mohou se i hádat v politických stranách a různých spolcích, ale stejně tak, jak si přejí, aby byl prezident slušný člověk, tak by měli i oni slušnost pěstovat. Nestačí, když je prezident sám blízký  ideálu. ale i společnost by měla stejně na sobě pracovat. Přímá volba, jakožto právní akt formuje postoj lidí ke státu, je to společenská debata o státu, vyvolává v lidech úvahy a též i city k zemi, v které žijí. Otevírá poznatky o životě občanů a jejich přáních, které je nutno brát vážně.

O tom, jaké má prezident úkoly a pravomoci:     

Prezident České republiky je hlavou státu. Plní především reprezentativní funkci, zároveň je součástí pilíře výkonné moci. Z výkonu své funkce není odpovědný kromě velezrady a hrubého porušení Ústavy či jiné součásti ústavního pořádku. Pravomoci prezidenta řeší články 62 a 63 Ústavy v Hlavě třetí. Prezident České republiky je od roku 2013 volen přímo občany, přesněji oprávněnými voliči. Do roku 2012 byl volen Parlamentem ČR na společné schůzi obou komor. Volební období prezidenta je pět let a v úřadu může být maximálně dvakrát po sobě. Prezident se ujímá úřadu slibem složeným do rukou předsedy Senátu.Absolutní pravomoci prezidenta republikyAbsolutní pravomoci prezident vykonává nezávisle. Mezi výlučné pravomoci prezidenta ČR podle Ústavy patří jmenování a odvolávání předsedy a dalších členů vlády a přijímání jejich demise. Dále odvolává vládu a přijímá její demisi, svolává zasedání Poslanecké sněmovny, rozpouští Poslaneckou sněmovnu, pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejích funkcí, dokud nebude jmenována vláda nová.Prezident dále jmenuje předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu z řad soudců tohoto soudu. Má právo vrátit Parlamentu přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního a podepisuje zákony.Jmenuje prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu a členy Bankovní rady České národní banky. Jmenuje také soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy. K tomu ale potřebuje souhlas Senátu.Milost prezidenta republikyMilost je zvláštní pravomoc prezidenta. Ta mu dovoluje odpouštět a zmírňovat tresty uložené soudem (agraciace) a zahlazovat odsouzení (rehabilitace). S kontrasignací může také nařídit, aby se trestní řízení zastavilo či vůbec nezahajovalo (abolice).Prezidentské vetoVeto je pravomoc prezidenta zastavující zákonodárný proces. V praxi to znamená, že vrátí Parlamentem schválený návrh zákona zpět Poslanecké sněmovně ve lhůtě 15 dnů počínající den po předložení zákona k podpisu, a to s odůvodněním. Nemůže tak učinit u ústavních zákonů. Přehlasovat veto může nadpoloviční většina všech poslanců. Prezident může podat Ústavnímu soudu návrh na zrušení zákona. Zákon však nabude platnosti.Pravomoci s kontrasignacíRozhodnutí prezidenta v rámci pravomocí s kontrasignací vyžadují spolupodpis předsedy vlády či jím pověřeného člena vlády. Za tato rozhodnutí je odpovědná vláda. Prezident sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy. V historii zatím žádný prezident smlouvu nesjednával, vždy pověřil vládu. Hlava státu dále přijímá vedoucí zastupitelských misí či pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí.Vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny a do Senátu, jmenuje a povyšuje generály, propůjčuje a uděluje státní vyznamenání, nezmocní-li k tomu jiný orgán,jmenuje soudce, nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo (abolice) a má právo udělovat amnestii.Podle Ústavy ČR prezident zastupuje stát navenek a je vrchním velitelem ozbrojených sil. Podle článku 64 Ústavy má právo účastnit se schůzí obou komor Parlamentu, jejich výborů a komisí. Udělí se mu slovo, kdykoliv o to požádá.Prezident republiky má právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti.Pravomoci prezidenta mimo ÚstavuPravomoci českého prezidenta určují i běžné zákony mimo Ústavu. Mezi takové pravomoci patří například vyhlašování voleb do zastupitelstev obcí a krajů podle zákona č. 152/1994 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích, a zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů.Dále také jmenování a odvolávání rektorů veřejných vysokých škol a jmenování profesorů podle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uchovávání pečetidla státní pečeti podle zákona č. 3/1993 Sb., o státních symbolech ČR.

Na skok do Ústavy 

Státní moc vykonává, dle trojího dělení moci,moc soudní, moc zákonodárná a moc výkonná. Moc výkonná řídí státní aparát a administrativu. Orgány výkonné moci jsou vláda a hlava státu.Výkonná noc je na nejvyšší úrovni upravena hlavou třetí Ústavy České republiky, která popisuje hlavní kompetence prezidenta České republiky /čl. 54 a 66) a vlády. (67 až 80), přičemž článek 79 ustanovuje možnost zákonem zřizovat ministerstva  a stanovit jejich působnost. Článek 80 popisuje státní zastupitelství. Vedle těchto orgánů ustanovených a předvídaných Ústavou existují další ústřední správní orgány státu, zřizované  zpravidla prostřednictvím orgánů. Např., jde o Český statistický úřad.  Na nižší úrovni k exekutivě náleží orgány místní samosprávy, a sice kraje jako vyšší územní samosprávné celky a obce jako základní územní samosprávní celky.  Existence a pravomoc těchto samosprávných orgánů je založena rovněž Ústavou, hlavou sedmou (čl. 99 až 205).Další součástí výkonné moci jsou agentury a úřady, řízené výše uvedenými orgány výkonné moci, například Policie České republiky. 

V širším slova smyslu patří do oblasti výkonné moci i Nejvyšší kontrolní úřad a Česká národní banka, které jsou Ústavou koncipovány v čl. 97 a 98 jako samostatné úřady, vyňaté z kompetence vrcholných  orgánů výkonné moci, aby byla zaručena jejich nezávislost. 

Pěstujme dál náš stát

Ráda čtu blogy, v nichž se lidé vyjadřují k životu našeho státu. Je to velmi obohacující, protože názory jsou osobité a vyvěrají z životních zkušeností a zralého uvažování. A také je potěšující, že i naši starší spoluobčané mají zájem vést mezi sebou debaty. Ti mají zkušeností přehršel. A možná, že ve všech těch očích a srdcích lze číst - aby naše děti a vnukové měli šťastnou budoucnost. A o to nejvíce jde. Nebo se mýlím?