Politika: Kostky jsou vrženy ...

Od voleb neuběhlo mnoho času a už se množí strašidelné předpovědi o černé budoucnosti.  To asi zase proto, aby tu "jó nebyl klid" a lidi se měli proč nervovat a dělat ukvapené závěry a činy. Asi dost bude záležet na tom, jakou sebereflexí projde česká pravice a zda se stane opět politickou alternativou, kterou budou lidé volit. A myslím si, že by se nyní mohla naše politická scéna trochu zkultivovat a alespoň vůči veřejnosti zodpovědně odpovídala na otázky a komunikovala. Z ministerských křesel je totiž úplně jiný pohled na život lidí a politika si nikdy nekladla morální cíle, ale je pouze účelovou činností, což by to tak mělo být chápáno.   

Ubývá chuti k založení rodin, lidé se uchylují ke stylu "single"

Tento neblahý vývojový trend se vyvíjí během posledních patnácti let, a rozhodně to není nic dobrého pro samotného člověka a samozřejmě ani pro společnost. I když není divu, když se lidé nemohou partnerovi zaručit, že si udrží práci, aby bylo možné vést domácnost a splácet hypotéky, udržovat standard a vychovávat děti v harmonické rodině. Jenže v mládí takový single styl vypadá úplně jinak, než v době, kdy člověk začíná stárnout a potřebuje se spolehnout na oporu blízkých lidí. A děti z neúplných rodin také postrádají oba rodiče, protože jsou neopominutelní ve výchově, působení na jejich pohled na svět, jak z ženské, tak i mužské stránky. A tak se tímto způsobem dost významně oslabuje západní civilizace, nejméně na jednu generaci, než lidé zase najdou motivaci rodiny zakládat a žít v citových poutech, která jsou lidem přirozená.

Pan ministr Drábek našel ve svém hledáčku osamělé seniory

K neúspěchu této vlády, kterou stojí a padá obraz nazírání na pravicovou politiku, přispěla, podle mne naprosto bezprecedentní škrtací akce pana ministra práce a sociálních věcí, která se zaměřila na nejslabší členy naší společnosti - staré a osamělé lidi. Když se už mladší generace mají co ohánět, aby neklesla její životní úroveň a udržela si důstojné bydlení a prostředky na důstojný život, což teprve staří lidé, kteří si nemohou v důchodě přivydělávat, mít živnosti, ale žít z mizerných "pár švestek", třesouc se strachy, aby při zvýšení nějakého poplatku nepadli do rukou exekutorů nebo lichvářů. A mně by vadilo, kdyby se to stalo třeba jednomu. Nezáleží na počtu obětí, přeci, ale na tom, že taková situace je vůbec možná ve vyspělé demokratické společnosti. Pokud tito lidé mají děti, tak samozřejmě, že se mohou spolehnout, že je neopustí a pomohou, ale jsou rodiny, které se z nějakých důvodů často nescházejí. Podle mého názoru by bylo spravedlivé, kdyby sociálka po té, co zase spustí dávky na bydlení pro osamělé seniory, se trochu zamyslela nad tím, že lidé, kteří celý život pracovali za nízké platy a k tomu mají odpovídající důchody, si zaslouží důstojně dožít bez toho, aby měli pocit, že jsou závislí také na často nejistých příjmech svých dětí. Možná, že by bylo vhodné připomenout, že pro mnoho starších lidí, kteří leccos v životě prožili, je už těžké si říkat o dávky. 

Lidé si potřebují plánovat svůj život

Z jistého pohledu se dá  říci, že tzv. reformy nebyly postaveny na realitě, ale teoretických předpokladech, jaksi zkusmo. Ono to (budu se opakovat) z ministerského křesla vypadá úplně jinak, než z reálu, kdy najednou je příjem menší a začne se zdražovat a přitom se téměř každý den dozvídáme, kdo si na čem namastil zase kapsu. To lidi popadne vztek, zvláště, když musí stále zvažovat, co si mohou dovolit, přemýšlet, zda budou mít ještě na rok práci a jestli si udrží bydlení nebo si mohou dovolit dopřát dětem slušné vzdělání. Sice každý uvážlivý člověk chápe, že svět prožívá proměnu a co bylo včera, už dnes neplatí tak docela a zítra to bude možná pohádka, ale každá uvážlivá vláda se raději zamyslí nad svými kroky, než by se snažila strhnout reformy, které se dají rozložit do více let s méně konfliktními situacemi, protože lid se většinou nezajímá o ideály, ale o něco "tak všedního a přízemního" jako je normální život, v kterém se dá plánovat alespoň na deset let dopředu a ochránit se před svou sociální katastrofou. Škoda, že se to od počátku, kdy Nečasova vláda přišla k moci, neustále připomínalo, dokonce se i stávkovalo a lidé podávali petice. Dnes stojí před jiným osudem. Rozkacená společnost si už nedá cokoliv líbit, protože ztratila iluzi, že všechny ty šetřivé škrty se děly pro lepší budoucnost. Mnoha lidem se totiž život zastavil, ztratili sílu bojovat a upadli do beznaděje.

... škoda vyplýtvaného času na marná úsilí

Škoda toho času, který mohl být úplně jiný, kdyby existovala sociální komunikace a jeden druhému dokázal naslouchat. Nemyslím si však, a to bych chtěla říci na závěr, že tyto kroky jsou typicky pravicové a že je třeba pravicové strany zatracovat. I v ODS, jako dokonce všude, se najdou slušní lidé, vnímaví k životním problémům a potřebám a schopní dělat slušnou politiku v programu, pro který ji lidé volí. Jedním z nejvýraznějších bodů je prosperita. A ta se týká jak jednotlivců, tak firem i obchodu. Hledejme tedy slušné lidi ve všech úrovních politického spektra, které se nám po volbách nabízí, a trvejme na komunikaci. Nikoliv jen přes média, ale tváří v tvář. Tento zápas, který podstupuje celý svět, bude trvat ještě dlouho, ale určitě bude i místo pro lásku a osobní štěstí lidí, jejichž život je přeci jen lety omezen a nelze ho jen tak lehkomyslně obětovat pro chyby, které nelze odestát, nepřipravené experimenty s lidským osudem s tvrdými dopady, které jsou mnohdy zbytečné.