Politika: Klausova "velezrada"

Sleduji každý den debaty o žalobě, kterou hodlá podat dost velký počet senátorů, inspirováni aktivistou panem Janečkem a nemohu se zhostit pocitu, že už delší dobu je používáno právo, které má sloužit úplně k jiným účelům, jinak, než jak ho využívají politici naší země. Náš právní řád by měl být krví, která protéká žilami státu a ochraňuje samotný stát i občany před bezprávím, jeho pomocí se mají zušlechťovat mezidliské vztahy, a také má být dosahováno práv a oprávněných zájmů občanů. Úcta k právu je hodnota, která je důležitá v tom smyslu, že nejen obsahuje mravní základy společnosti (spolu s Listinou a mezinárodním právem i evropským právem), ale uspořádává v zemi pořádek a klid. Pokud dochází k jeho degradaci samotnými ústavními činiteli, pak je tu něco špatně a v tom případě by se velmi rychle měla zjednat náprava ...   

Situace po roce 1989 a dále…

Nejde jen o pana prezidenta Klause, který dosluhuje po druhém volebním období. A předesílám, že bych si nedovolila hodnotit jeho činnost už z toho pohledu, že ji vcelku neznám. Pan Václav Klaus se dotkl mnoha témat, která žijí ponejvíce mimo naše území a je těžké ho sledovat i z toho pohledu, protože komentáře jsou víceméně, podle mého názoru spíš zaujaté vůči němu. Projekt s názvem "Česká cesta", s kterým vstoupil do vysoké politiky, byl jistě odvážný a pravda je, že po tak dlouhém období, které nazýváme "totalita", se společnost vzpamatovávala dost obtížně. Někteří mají za to, že od počátku bylo naše právo "demolováno" četnými novelizacemi, že se znepřehlednilo a vstupem do EU se ještě více zkomplikovalo, protože neprobíhaly reformy, které by nastavily cestu pro nové soukromé a veřejné právo, vznikaly nové státní instituce, jejichž činnost měla být zabezpečena promptně zákony a protože nám ubylo hodně specialistů na soukromé, veřejné a ústavní právo, nebyl nikdo, kdo by spolehlivě pěstoval právní vědu a také, kdo by spolehlivě prováděl i novely zákonů nejvyšší právní síly, které měly jít ruku v ruce s bouřlivým rozvojem společnosti, které vstoupila, nebo spíše, "vletěla" po hlavě do kapitalistického způsobu hospodaření. A myslím, že tato záležitost byla hodně podceněna.

… velké a rychlé změny, nedobytné pohledávky, kolize justice

Ke škodě politiky, společnosti a i rozvoje podnikání, dokonce soudím, že se tato situace velmi negativně promítla i v soukromém životě našich občanů, kteří se často ani nemohli dovolat svého práva a hájit oprávněné zájmy díky předimenzované justici, do které vstoupila mladá, nezkušená generace, a to v době restitucí. A pravda je, že lidé, kteří seděli na odpovědných místech ve státní správě, měli velké problémy s neustále se měnícími zákony, protože většinou neměli právní vzdělání (a nebylo možné rychle zajistit proškolování) , to je jedna věc a druhá je ta, že ani lidé, kteří usilovali o naplnění svých práv a zájmů se často nedočkali ani po pěti i více letech rozhodnutí na své žaloby a podání. V té době nebyl sice Václav Klaus ještě prezidentem, ale byl ministrem financí a posléze i premiérem a jeho pozice nebyla růžová a současně ani občané nebyli zrovna u vytržení, když po pár letech došlo na utahování opasků, protože čekali něco jiného. Na tom se však nepodílel Václav Klaus pouze sám a jistě, že situace byla způsobena i vstupem do EU a velikými změnami, které jsme jako členský stát museli přijmout v podobě implementace evropských směrnic, které kladly vysoké požadavky na podnikání, výstavbu a na celou řadu dalších oborů. Pan Václav Klaus se stal kontraverzní osobností, která se vymykala představám mnoha politiků a bohužel, myslím, že v době velkých změn nepěstoval otevřenou komunikaci s širokou veřejností. Možná, že by lidé více rozuměli, očekávali od něho mnoho, třeba i chápali, že některé věci a situace nejdou tak snadno dopředu, jak doufali a dobré víře ho drželi dlouho svými hlasy na horním žebříčku popularity.

… nízké právní vědomí (balancování na hraně a občas přepadnutí za hranu) 

Podle mého názoru, všechny ty překotné změny nejen v naší zemi, ale i v Evropě, zbrzdily v lidech chuť se zabývat právem, spíše volili cesty "živého práva", jinak, jak říkali sami, by si nevydělali ani na slanou vodu. Myslím, že to byl právě Václav Klaus, který několikrát upozornil, aby se všechno nepřebíralo slepě z EU a spíše se uvažovalo o vhodnosti přijetí určitých norem. To byla doba, kdy prozřel a zřejmě sám usoudil, že lidé nemohou úspěšně konat, jednat bez srozumitelného právního řádu, zastaralých, přešitých zákonů z totalitních na demokratické. A možná někde tam se zrodila idea vzkřísit starý a téměř zapomenutý občanský zákoník, jeden z nejdůležitějších zákonů soukromého práva, o více než 3000 paragrafech, který bude na dlouhá léta důvodem k velkým problémům, ale máme ho.

... já jsem to říkal ... (jen abychom po něm později nevolali)

Jediné, co panu Klausovi mohu vytýkat, že se dost neskláněl k občanům, aby slyšel jejich hlas a dost nepřemýšlel o jevu, který nás drtí, a to je hrozící propad životního standardu. Měl být prostředníkem mezi vládou a občany, když se lidé bouřili a vláda je arogantně odbývala. Ale to ještě není pořád skutková podstata velezrady, ani nesrovnalosti s Nečasovou vládou jí nejsou. Amnestie, která je příčinou nápadu podat na něho žalobu pro velezradu, jen ukázala, jak si stojíme s tím naším státním aparátem dnes oproti Havlovým amnestiím. Tato žaloba, stejně jako jiné a jiné pokusy o to, co ještě vydrží naše právo a lidé, se nemusí vyplatit. Není mnoho lidí, kteří jsou ochotni na kývnutí někoho potopit, urazit a naštvat a navíc, panu Klausovi, který je vlastně nyní pokusným králíkem, to jen vyloudí úsměv na rtech a řekne: „Já jsem to říkal." Na konci bude vítězem on sám…