Politika: Daktyloskopie, to je věda!

Musím se přiznat, že mne pan Škárka dostal. Připadala jsem si celý den jako v nějakém thrilleru. Nejdřív se skrýval, pak zmizel, pak zmizeli i další, pan Nečas z toho asi dostal osypky, pak se zase objevili a navíc, pan Škárka - s důkazy, trestním oznámením a doznáním,, že mystifikoval záludnou novinářku, aby to všechno, co ji chtěl říci do ouška, hned nerozdrnčela na veřejnost. A hle! Přiznám se, že jsem čekala víc, než obálku s otisky prstů a tvrzení o špiclování. Myslela jsem si, že to bude bomba a že se zhroutí přinejmenším vláda. Ale z toho mraku asi pršet nebude.  A paní Etika si zakryla tvář a tiše se v pozadí stydí ...

Ale jistě, že to stálo za bouřlivé diskuse, články, přemítání a chvílemi mne i mrazilo v zádech obavami, které, jak je vidno, byly docela zbytečné, protože vláda schválila co měla schválit a my se konečně dozvíme něco bližšího o důchodové reformě a zdravotnické reformě. Tak, jak to bylo nastaveno a jak to schválí parlament, senát a pan prezident, uvidíme. Nechme se překvapit.

Budou otisky prstů na obálce dostatečným důkazem?

Myslím, že ne. Dostatečným důkazem by byla smlouva. Ale když písemná forma o půjčce peněz není zákonem stanovena jako povinná, pak ani zde neuspěje, spíš bude stále sporem, zda šlo o půjčku, jak tvrdí jedna strana nebo o úplatek, jak tvrdí druhá strana. Pokud jedna strana prohlásila před svědky, že půjčí každému, kdo bude potřebovat a protože tam šlo o důvěru, že každý dlužník peníze dobrosrdečnému a štědrému věřiteli vrátí, zřejmě až je bude mít, pak nehrozí, že by dlužník prošvihnul termín a věřitel mu počítal úroky z prodlení. Ono se to dělá běžně! I mezi občany. A není-li důkaz, nejlépe smlouva, že došlo k půjčce, pak po nějaké době, kdy je dlužník upomínán, aby peníze vrátil, věnuje věřiteli krásný úsměv. Nikomu nelze vytknout, při nepovinné písemné formě, že by někdo pochybil. Takže nezbývá, než spoléhat na ty otisky. Pokud si nepředávali obálku v rukavicích, ale to pochybuji.

Že by účel světil prostředky?

Jistě, v lásce a politice je všechno dovoleno. Vždyť to jsou účelové záležitosti, za kterými se může skrývat budoucí mistrovské tahy na šachovnici našeho politického života. Ale možná, že se taková neblahá praxe objeví, jako určitá norma chování, mezi lidmi. Asi by to nepřispělo k ničemu dobrému, protože pokud by například pan Houska z dobrého srdce panu Lhotovi půjčil "na hubu" větší množství peněz a ten by jeho dobrou  vůli po čase otočil proti němu jako pokus o korupci, pak bude pokračovat něco, co nás ve společnosti zužuje - obecná nedůvěra jeden k druhému. A také - omezovaní lidí v projevování soucitu a porozumění člověku, který se ocitne v nouzi. Asi by moudří lidé, kteří o tom budou rozhodovat, měli zvážit svůj konečný výrok a promítnout do něho i etické hledisko. A možná, že by stálo za to stanovit, že při půjčce peněz je povinná písemná forma smlouvy. Asi by se předešlo mnohým malérům, hádkám a napadaní dlužníků rozčilenými a naštvanými věřiteli nebo najatými vymahači, kteří rozhodně něžností neoplývají.

A možná, že by také prospělo, kdyby celá aféra dopadla smírem. Byl by to dobrý příklad pro občany a také by to vneslo do politických praktik trochu morálky, soucitu a lidskosti, kterých je tam jak šafránu.