Politika: Ani svatí, ani démoni

Několikrát jsem se ve své praxi podivovala, že jednatelé společností se cítí být více zaměstnanci, než řídícími osobnostmi, a tím se často chybně rozhodují. Chybně se rozhodují proto, že nemají dobře sestavený tým jim nejbližších pracovníků,  vytváří příliš emocionální prostředí, zaplétají se zbytečně do vztahů s lidmi ve firmě, místo, aby je vedli k účelu, ke kterému se všichni v organizaci sešli - totiž k prosperující obchodní společnosti. Často spíš budí v lidech odpor a strach, než aby je motivovali k práci a o ní také s nimi často mluvili při formálních poradách a neformálních setkáních, protože to je důležitější, než probírat různé nicotnosti. Podivuji se i v případě našich politiků, kteří se zabývají více žabomyšími válkami, místo aby i v této předvolební době se bavili jen a pouze o svých představách, jak dál z toho marasmu, do kterého spadli i s celým národem. Jaká je jeho příčina? Ne jedna, ale celý řetěz příčin a následků už nevydržel zátěž a praskl.  A máme tu předčasné volby a dočasnou vládu. Zmatek a úpění, nejistota a i nihilismus.      

Levice, pravice, střed

Jistě, že se tyto názorové platformy musí profilovat, a také vzájemně komunikovat. Jsou věci, na kterých se musí shodnout a situace, které by měli držet na uzdě, ale také, při rozdílných pohledech a názorech by měli směřovat k jedinému cíli, vrátit společnosti důvěru v politiku, snažit se přitáhnout zájem lidí o ni, diskutovat s nimi a také si nechat poradit, protože ať to tak vnímají či nevnímají, v podhradí jsou lidé i zkušenější, znalejší a mají lepší přehled a náhled, protože žijí v reálném životě. Rozhodně se mi nelíbí, jak někteří přirovnávají současné kroky pana prezidenta k urovnání situace po pádu Nečasovy vlády, který byl trapný. Ono v tom podhradí je spousta lidí, kteří mají své cíle, záměry, představy, ideály, které nemusí být v souladu s tím, jak to stojí zrovna v zákonech i v Ústavě, jejíž hranice se pokouší kdekdo prolamovat, takže to, co drží právní demokratický a sekulární stát pohromadě, jsou zásady, které vzešly z historie a vytvořily systémy, které fungují, pokud je lidé podporují, udržují a pěstují svým chováním, konáním a jednáním. Leč, lidé, na které je vidět a kteří se vyslovují k situaci, vysílají často podivné signály, které nevedou k pokojné cestě k novým volbám a planě mluví o záchraně demokracie, která však ještě ani napadla do mdlob, ani se nechystá spáchat sebevraždu a rozhodně ani neumírá. Ale rozhodně nevzkvétá.

... zákony musí být v souladu s Ústavou

Dnes jsem četla důvodové zprávy k novému občanskému zákoníku a zákonu o obchodních korporacích. Víte, přátelé, právě v těchto důležitých předpisech by se měla silně projevovat nejen demokracie, ale také svoboda vůle. Sice ji v těchto zákonech nikdo nepotlačuje, ale současně jsou lidé tak hluboce svázáni předpisy, že se obávám, že ingerence státní moci hlouběji a hlouběji do svobodného projevu vůle zasahuje různými formalismy a nekonečnou administrativou a vyžadováním všelijakých dokladů k potvrzení tvrzení apod. Jak by pak lidé nehledali cesty k ulehčení, než že obejdou nebo přelstí různá nařízení, které jim šlape neustále na paty? Sice každý rozumný a uvážlivý podnikatel se snaží podnikat, protože to je jeho úmysl, záměr i povinnost a vytvářet zisk, ale z druhé strany je nucen si najímat jiné podnikatele k daňovému poradenství, k účetnictví, ke správě sítí, bez kterých se nemůže pro sílící elektronizaci všech úkonů obejít. A to stojí nemalý peníz, takže musí zvažovat, jak sehnat peníze pro své zaměstnance, které potřebuje k podnikání, aby je mohl podle jejich odborností řádně zaplatit, než se mu rozutečou i s nabytými znalostmi a popřípadě i s know how. Proč o tom hovořím, je jasné. Je to stále tentýž problém s přijímáním zákonů a harmonizací s předpisy EU. A Evropská unie byrokratizuje všechny oblasti lidského života tak, že lidé sotva dýchají. Kdyby se někdo opravdu hluboce zahleděl do reality, zda není naše malá země s tak nízkým počtem obyvatel, oproti okolním zemím, přebyrokratizovaná, tak by jistě uvažoval, zda takové zákonné požadavky, kdy na jednu věc děláme jeden papír, který pak ještě uložíme do třech různých programů, přehnaná, neúčelná, zbytečná a nákladná.  

Hospodaření s veřejnými prostředky, ale i se soukromými prostředky

Nedávno jsem jela na Vysočinu a projížděla jsem krajinou. Krásnou, tichou krajinou. A nemohla jsem si nevšimnout různých historických památek, z nichž některé jsou sakrální a jiné světské. Jistě jsou v péči Památkového úřadu, a tak se na jejich údržbu a ochranu mají vynakládat veřejné prostředky. Podle mého názoru však mnoho takových barokních nemovitostí nikdo nechce, obce nemají peníze, aby je opatrovali, jejich původní vlastníci již dávno zemřeli a pro ostatní lidi nemají žádný význam. Proč je Památkový úřad tedy nevyřadí ze seznamu své ochrany, aby se mohly zlikvidovat a místo nich, když už tam musí něco stát, zbudovat něco jiného pro kolemjdoucí, aby se měli na co dívat nebo mohli usednout k odpočinku? Co brání dát příležitost soudobým českým umělcům, aby vytvořili krásná díla, která budou zdobit krajinu, jako připomínku nějaké hsitorické události nebo na památku světce, pokud je místními uctíván? Rozhodně to bude stát méně, než údržba zbytků historických budov, ke kterým nebudou rozhodně lidé putovat z obdivu, že tam kdysi žil nějaký šlechtic nebo přespával král. Myslím, že by bylo dobré se probrat z letargie a lpění na historii, která mnoha lidem už nic neříká, protože mají spíš starosti o budoucnost a tyto starosti se váží nejen k budování životního standardu, ale také k sebrealizaci a užívání si života. A aby to mohli dělat, tak musí mít klid a možnost si plánovat život dopředu s perspektivou deseti let a ne každý den sledovat, jaký zákon zase změní jejich plány a jak hluboko si sáhnou do rodinných financí. A při  té příležitosti se musím usmívat, jak se mluví o finanční negramotnosti lidí, místo aby se mluvilo o neschopnosti odpovědných osob udržet stabilitu v zemi - daňovou, důchodou a příjmovou.

... dobrá politika a koncensus odpovědných lidí

Nikdo si nikdy nemůže dělat, co chce, co ho napadne a popadne. I rodiny, které vedou domácnost, musí hledět, aby jejich příjmy nebyly převálcovány zbytečnými výdaji, takže začnou dlužit tu a tam, protože víc například  protelefonují, než vydělají za měsíc, podepíšou nějakou smlouvu, kterou se uváží ke splácení, aniž si ji pořádně přečtou, plýtvají vodou, protože si nespraví kapající kohoutky apod. Takovou péči by měli také státní a komunální politici věnovat ve svých oborech činnosti zemi, kterou jako volení zástupci spravují. Pro lidi je sice zábavné, jak se Kalousek špičkuje s Bártou, ale už méně zábavné, jakým způsobem se snaží protáhnout zákony spjaté s daněmi až k podpisu prezidentem. Dnes se všichni náramně diví přehnané drahotě a zvláště v takových komoditách, jako jsou léky, pomůcky do školy pro děti, výbavičky a výživa pro novorozeňata, ceny za ubytování a péči pro seniory v domovech, jejichž péče nevyváží cenu, na kterou se skládají jejich děti, protože je nemohou doma celodenně opatrovat, aby neztratili zaměstnání v oblastech, kde se na jedno pracovní místo tlačí sto i více uchazečů. Myslím, že díky elektronizaci, která se stále zdokonaluje, mají odpovědní lidé dokonalý přehled o stavu obyvatelstva, občanů, o sociální a kulturní úrovní lidí. Proč se nad ní nezamyslí, aby mohli působit i na tvorbu zákonů, které lidem usnadní život zejména v situacích, do kterých se ne vlastních vinou dostávají a musí vyhledávat krátkodobá řešení, které jim často přijde dlouhodobě draho. Takové ty pseudopravicové a neoliberální výkřiky, že se má každý starat sám o sebe, protože od toho má svobodu, jsou sice zajímavé, ale jak je patrné, nereálné, protože aby takového kýženého stavu člověk mohl dosáhnout, stačil by mu jeden papír k žádosti, nikoli celá řada dokumentů, z nichž určitě jeden bude zase při podání chybět.

Blíží se volby a začne nový život, který si nikdo nemaluje na růžovo. Ale myslím si, že lidé, kteří poprvé zasednou v Parlamentu a budou chtít prosadit slušné záměry k uklidnění a k rozvoji země, občanského života a lidského života vůbec, by měli mít podporu. Už žádné války mezi svatými a démony, kteří svými mediálními výkřiky lidem kazí chuť k jídlu. Nechť  ti noví a neotřelí nejsou ani svatými a ani démony, ale podrží si slušnost, s kterou vstoupili na žhavou českou a moravskou a slezskou politickou půdu a modlili se k ní prací pro veřejnost.