Politika a společnost: O politice, aktivitách i smíru

Politika je jednou z činností, v které lidé prosazují své představy a naplňují je prací. Společnost usiluje o blaho a volí politiky, kteří slibují jít tomu vstříc. K tomu je třeba spolupráce a vzájemná důvěra a smír.   

Cílem článku je apel na dodržování práva a nutnosti vyjadřování vlastních názorů, případně zaujímání postoje k názorům, které lidé cítí jako prospěšné a dospění ke smíru mezi různými sociálními i politickými skupinami.  

Hlas lidu: A bude hůř!

V naší zemi nemáme mnoho možností výběru, koho volit. Lidé čtou noviny, dívají se na televizi, poslouchají rozhlas, mluví mezi sebou a většinou jejich pesimistický rozhovor končí populárním a téměř filosofickým závěrem  - a bude hůř! A když dojdou k takovému závěru, mnohým lidem, neúčastným diskuse "zamrazí". Také nové slovo, které zřejmě sleduje psychologický účinek a má přimět člověka, aby si článek přečetl a zjistil, co se zase bude dít, co zase ti politici vyvedli, protože se počítá s jeho instinktem, totiž v určitých případech se zmobilizovat proti potencionálnímu dopadu nějaké nejistoty či nebezpečí vůči jeho penězům, majetku nebo rodině. Z toho je patrné, že lidé nedůvěřují svým voleným politikům a ti zase nedůvěřují společnosti. A člověk - občan ostražitě naslouchá médiím, které si často hrají s jeho psychickou rovnováhou. Rozhodně to není k jeho dobru. K dobru každého člověka náleží jeho schopnost rozlišovat, nabývat znalostí rozumem a zdravým úsudkem, vycházející z rozumové úvahy zvážit situaci, protože o jeho vlastní rozum se teoreticky nemůže nikdo dělit. Ale jak je vidět, může mu konkurovat a dokonce ho jakoby nahrazovat různými metodami. Prostě si s ním zahrávat. Jakou váhu člověk přikládá rozumu jiných lidí vedle vlastního, to je už věc jeho svědomí, hloubky obvyklých vědomostí, co je "dobro a zlo" a prostředků, jak dospět k blaženosti  či pocitu slasti v tomto "bezútěšném světě, který je plný nástrah a nebezpečí", a proto je naprosto zbytečné se ohlížet na to, co je dobře anebo špatně, hlavně se zabezpečit do budoucna, kdyby bylo "ještě hůř."  Takové závěry si může udělat kde kdo, nejen sobec, hlupák, chamtivec, ale také normální člověk, který jedná přiměřeně k rozumově vyhodnocenému aktuálnímu stavu v zemi a společnosti, za který jsou odpovědní volení politici a "placení také z daní občanů", jak se často připomíná, a tím lidé myslí, že mají plnit úkoly, ke kterým se zavázali ve svých politických programech k volbám. A na to oko občana hledí okem neúnavným, poučen minulostí, že byl několikrát zklamaný. Nevýhodou politiků je, že teoreticky nemohou vyměnit voliče (jak je vidět ze současné situace však mohou), ale výhodou voličů je, že mohou vyměnit politiky:otázkou je, zda to není cesta z bláta do louže. 

Hlas politiků: A bude líp!      

Politici: nejenže plní úkoly, které jim ukládá zákon a veřejný zájem i záměr státu, ale také působí vůči světovému společenství států a rovněž v orgánech EU a jiných organizacích.Takže jejich akční rádius je daleko širší, než občanův, ale vždyť oni jsou současně také občané naší země a měli by si to uvědomovat dnes a denně, protože nejsou vyjmuti (až na výjimky) ani ze zákonů, ani odpovědnosti za svá rozhodnutí, ani z následků fatálních či obvyklých chyb, ale disponují mocí, tudíž jsou poněkud v jiné sféře zájmů. Klokot světa k nim doléhá snadněji, než k jednotlivcům a mohou se stavět tu pesimisticky, tam optimisticky, ale nikoliv plivat proti větru. Jenže na to : "bude líp" už lidé příliš nevěří a jsou ostražití, protože za tím vyciťují nějaký záměr, většinou zisk, který se snaží odhadnout, promýšlet a pomocí různých prostředků si udělat i vlastní názor, který i skončí v šuplíku "nedůvěra". A tyto postoje se pak objeví v různých měřených statistikách důvěry, v kterých je patrno, která politická strana získává a která klesá, ale také, jak jsou na tom jednotliví politici ze strany oblíbenosti a důvěry. Některým se podaří v krátké době rychle klesnout v žebříčku důvěry, jiným zase vystoupat, když osloví veřejnost způsobem, že mu uvěří a postaví se za něho, neboť v tom shledají svůj prospěch. Vztah lidí a politiků je jasný: lidé oceňují přiměřenost jeho chování, konání a jednání a současně i jeho činnost ke svému prospěchu. A tím prospěchem míní životní standard, bezpečnost, podpora aktivit směřující k zvyšování životního standardu a k upevňování mezilidských vztahů a rodinného života, ochrana zdraví a životního prostředím tedy to, co svědčí životu samému i společenskému uplatnění. A samozřejmě i hodnot, které vyjadřují morální představy pro nejrůznější směry v životě člověka, občana, sociálních skupin a celé společnosti.              

O aktivistech a aktivismu

Mezi těmito dvěma stranami fungují aktivisté, jejichž činnost spočívá v intenzivním prosazování určitých cílů z přesvědčení, z osobní motivace v nejrůznějších oblastech života. Jsou považováni za neobyčejně činné členy v v nějaké organizaci, hnutí a obecně ve veřejné činnosti. Je zřejmé, že tito lidé se vyslovují za sebe, vyjadřují své názory či přímo vyzývají k nějakým aktivitám ostatní občany, aby podpořili jeho názor. Pokud se zdá lidem jako rozumný a aktivista dokáže jeho prospěch a tím prospěch pro celek, lidé ho uznají, pak mu naslouchají, a tím získá podporu veřejnosti. Aktivisté působí na celém světě a mají různé osudy. Zajisté, je to pestrobarevná činnost a mnohdy i prospěšná, pokud směřuje ve prospěch rozvoje myšlení a tím i konání a jednání lidí za cílem udržet smír, klid a pokojný stav v té které zemi. Ovšem k takovým činnostem  je nutná svoboda, nikoliv její omezování, jak soudí dr. Křeček  - viz zde    . Jedině svobodné prostředí si může činit naděje na prosazování myšlenek, které mají společnost, jedince i sociální skupiny vést k aktivnímu postoji vůči moci, což je legitimní. Leč pozor: občanská společnost, která takové aktivity bere jako součást svého pohybu může také skončit v anarchii, zvláště, když neplní jasně své záměry ve prospěch věci či země v zájmu lidí, kteří se pak staví proti aktivitám svými prostředky. Tam se cesta k cíli "dobra" ztrácí a utápí se i v násilí.        

Zákony vypovídají o záměru státu směrem k občanům

O práci politiků a jejich činnostech lidé pátrají v médiích, místo, aby sledovali práci v Parlamentu, protože vrcholem politické činnosti je v konci zákon, vyhláška či nařízení, které směřuje ke společnosti a donucuje právem k plnění. Před zákonem si jsou všichni rovni! To znamená, že žádnému jednotlivci, žádné sociální skupině, žádnému spolku nebude nic zvláštního ukládáno oproti jiným, nebo naopak ulevováno na úkor jiných. Pokud se člověk, některá sociální skupina či spolek/spolky dopouštějí činů, které zákon hodnotí jako přestupek nebo trestný čin. pak platí, v zájmu rovnosti lidí před zákonem, aby byli zákonným postupem za své skutky stíhání a byl jim vyměřen trest formou, jak určuje zákon, a i tehdy, jestli jde o pána nebo o kmána. Varování dr. Křečka před zhroucením právního systému je důrazné a vážné - viz zde. Není to jen signál směrem k Evropské unii a k zemím, které jsou k Evropské unii přidruženy příslušnými smlouvami, ale i směrem k politikům a občanům v naší zemi. Obcházení zákonů, pohrdání právem, vytváření vlastních pravidel a tvoření všelijakých alternativních postojů k právu, byť na první pohled líbivých, je skutečně řezání si větve pod nohami a velmi nebezpečný extrém, protože  je to cesta ke zhroucení právního systému. Kdo a s jakým účinkem bude potom viníky hnát k odpovědnosti a soudit je právem, nikoliv násilím, které právo svým působením eliminuje ve vzdělané a vyspělé společnosti?        

Závěrem je nutno apelovat na dodržování práva a ústavy, nemáchat si hlavy v malichernostech, ale udržovat občanský postoj k problémům, ať již vlastním názorem ve smyslu právního řádu, který je páteří právního demokratického státu či přidružení se k názoru rozumných a přiměřených aktivit či podporování politické činnosti ve prospěch občanů. To nelze jinak než smírem a jednáním, které povedou k rovnováze zájmů, které lidé vyjadřují výše uvedeným způsobem.