Politika a etika: Ztráta a nalézání orientace

Nepochybuji o tom, že lidé skutečně potřebují hmotné prostředky k životu, který odpovídá běžným představám o slušném standardu. Ale pochybuji o tom, že by do nich neměly být zařazeny i hranice, kdy je možno považovat život za slušný a únosný jak ze strany jednotlivce, tak i státních orgánů, které čím dál víc ingerují do rozhodování občanů o sobě samých. 

Před volbami

V současné době, tedy době předvolební, se střetávají různé politické síly a neberou si servítky. Jakoby to bylo samozřejmou součástí boje o voliče. Je zajímavé, že kromě všelijakých, často i nechutných střetů, jemná etická esence jaksi vyvanula. Jednotlivci, kteří bojují o lukrativní veřejné postavení, nemluví ani o nutnosti vzdělávání, výchovy, zdraví, kultuře apod., ale jdou přímo k věci - ke zlepšení hmotného standardu lidí, což je sice úžasné, ale kde na to vezmou peníze jinde, než zadlužováním? Orientace voliče je stižená - za prvé se snaží nějak vyčíst, jak by mohly asi vzrůst rodinné finance a jak se s nimi pak dá hospodařit po dobu alespoň deseti let do budoucna a zda se zvýší bezpečnost a kvalita života, ke které patří i úcta k životu od početí až po smrt občana. Ale ani jednotlivci se nějak nezabývají přísunem etické esence do jejich rozhodování, i když by podobně, jako naši předkové se měli zajímat nejen o integritu české společnosti, míru etiky, která bude rozhodovat o tom, co je přijatelné, ještě přijatelnější a téměř nebo vůbec nepřijatelné a k takovému rozhodování je přiměje nový občanský zákoník svým zaměřením na chování fyzických a právnických osob. Škoda, že společnosti přistoupila na filozofii trhu, kde rozhodují často i zvrácené praktiky k dosahování cílů a jsou často legální, protože nyní to nebude tak jednoduché. Dokáží se lidé přeorientovat zpět do sféry vlastních zájmů o udržení alespoň standardně slušného života, když mezi námi nejsou velikáni, kteří by nás posunovali k vyšším ideálům, k uvažování o danostech, které z nás dělají civilizované lidi a jejich prolamování, když jde o získávání a zachování majetku, rodiny a možnosti štěstí v tom časovém úseku našeho života? Přemýšlíme někdy o kořenech našeho myšlení a vnímání, které z nás dělá národ, nebo jsme již duchovně i myslí rozptýleni do všech koutů Evropy a přijímáme pouze pasivně vlivy, které nám někdy stěžují rozhodování o sobě samých? Co přimělo některé skupiny, aby opovrhovali stářím, minulostí, vzděláním, chudobou, etikou, myšlením jako překážkou k dosažení cílů, které často nejsou vlastními cíli a vedou k rozpolcenosti v orientaci? A přitom nás cosi nutí, abychom žili v lepší společnosti, v lepších podmínkách a svobodně se rozhodovali o tom, co nás činí šťastnými anebo co by nás mohlo činit nešťastnými.

Povrchnost nás sráží a ubíjí - zorientujme se ve způsobech chování

I když do jisté míry je třeba, aby se stát zajímal o úroveň zdraví obyvatelstva, protože to je podle mého názoru veřejný zájem. Ten spočívá v nešíření infekčních a nakažlivých chorob, ke zhoršení léčení a péče o nemocné. Ovšem, v tom je ještě jeden problém: orientování zdravotníků na zájem chodu zdravotnického zařízení, které může péči zanedbávat díky způsobu hospodaření s veřejnými i soukromými prostředky a také komunikací se zdravotnickými pojišťovnami. Esence lékařské etiky se rozplývá ekonomickou nutností udržet zdravotnické zařízení finančně, což je důsledek povrchnosti tržního myšlení. A tento způsob se uplatňuje i ve školství a kultuře, v mezilidské komunikaci a například i ve spravování rodinných financí. Podle mého názoru je třeba se odtrhnout od způsobů tržních praktik v chování k lidem a lidí navzájem v těch nejužších vztazích, kde by měl hrát hlavní roli soucit, soudržnost, láska, smysl pro přátelství, milosrdenství a odstranit krutost a sobectví i v těch nejjemnějších projevech za účelem získání výhod jen pro sebe, které nemusíme později shledat jako adekvátní k prostředkům, které jsme vůči někomu použili. 

Jakou cestu volit, abychom došli na správné místo?

Levice, pravice, střed a jejich deriváty nás obklopují dnes a denně. Zjednodušené představy o levicové či pravicové politice nás a jejich volbě nás vedou jen zájmem, jak se bude vyvíjet daňová politika, což je jistě zajímavé a nutné, jaká bude výše důchodů, což je také zajímavé a kam se ubírat náš stát jako celek, na což nemáme zase tak přímý vliv. Leč, ať zvítězí, kdo zvítězí a bude čtyři roky usilovat o řízení státu, nemůže do důsledku změnit nás osobní pohled na život a dosahování oprávněných (či neoprávněných zájmů) či práv. Takový pohled na vlastní život si musíme uspořádat sami na základě vnějších podmínek, které budou určovat hmotnou stránku našeho života, možná i jinak, než ve volbách slibovali. Ale to, co může opravdu silně ovlivnit náš život, je náš vlastní a osobní postoj i morální orientace, abychom se vždy a v každém případě dostali včas na to správné místo, kde se budeme rozhodovat i o maličkostech. A k tomu všem přeji hodně sil!