Odchod do důchodu: Tak, fajn!

Ročník 1977, kupříkladu by měl odejít do důchodu v 67 letech. Je to současná generace, která je již v praxi, mnoho z nich jsou vzdělaní lidé a někteří zdárně podnikají. Ale je mnoho těch, kteří neměli to štěstí, aby vedli úspěšný život a tak pracují jako úředníci, dělníci apod. Všem stejnou mírou! A já pořád, proč se pořád vědci shánějí po elixíru mládí a radí, jak zpomalit stárnutí, jak změnit životní program, protože se zdravým rozumem musíme předpodkládat, že tito lidé si až do důchodu udrží pružné myšlení, budou schopni ovládat moderní technologie a vzdělávat se v oboru, aby stačili mladší generaci. Anebo se počítá, že budou v určitém věku vhozeni do sociální a zdravotní sítě jako spotřebovaný materiál anebo se přirozenou cestou ušetří za jejich důchody? Ale nás to musí zajímat, i když se nás to třeba netýká - jde o naše děti...

V tomto případě není nutné ...

aby si šetřili na stáří, protože jako staří lidé do důchodu půjdou a jistě většina nepůjdou s prázdnou peněženkou. Však budou mít, dopřej jim to Bůh, také potomstvo, které bude na tom ještě hůř, pokud se hranice odchodu do důchodu bude zvyšovat. Chtěla bych jen upozornit, na co se tady, v Česku často zapomíná, že jsme stát s menším počtem obyvatelstva než země, podle kterých se měří naše sociální, důchodové, zdravotní reformy. A já jsem plná podezření, že se to zase jen na ńastehovalo, a pak se uvidí. My už u toho nebudeme - myslí si strůjci geniální důchodové reformy. Tito lidé budou odvádět do státní kasy a o to jde. Jestli budou zdraví nebo vyřízení, zda bude jejich stáří tragické nebo kvalitní, o to se nikdo nyní nezajímá, protože by reforma nebyla jen o výši odchodu do důchodu, ale také o tom, jak se bude pečovat o, z dnešního pohledu, přestárlé zaměstnance. A dokud neuslyšíme i další koncepci s tím související, pak to není reforma, ale jen kalkul, který je zase jen řešením na půli cestě.

Zřejmě technokrati neví, jak se člověk opotřebovává ...

a  lidský faktor je nezastupitelný v procesu práce. Pokud se však velmi důrazně nezastaví diskriminace lidí ve věku kolem padesátky na trhu práce a pokud se nevytvoří podmínky, které jsou podstatné k důstojnému životu člověka ve stáří, pak to nemá ani cenu se s  tím zabývat. A je třeba, aby reformní zákony vždy obsahovaly sociální východiska, protože si tady nebudeme zavádět jakési otroctví a diskriminaci a destrukci významu práce. Vzpomeňme přitom na mezinárodní úmluvy, které podepsala i Česká republika a které se musí dodržovat, neboť mezinárodní úmluvy jsou nad národními zákony.

A proto považuji, jako občan, za nutné, aby alternativa zvyšování věku k odchodu do důchodu šla ruku v ruce se zákonnými ustanoveními, které budou upravovat sociální a pracovně právní garance ve smyslu Ústavního pořádku a k mezinárodním úmluvám, vztahující se k problematice práce. Pokud tyto garance nebudou reformními zákony stvrzeny třeba i tím, že se na ně budou odvolávat, dají se očekávat brzy další ekonomické a politické problémy v České republice.