Občanská spol.: Hledáme ideální podmínky nebo (de)-formujeme stát?

Když jsem se dočetla v tisku, ale v několika různých novinách, že Nečasova vláda má na kahánku, už jsem tušila, čím se budeme několik příštích měsíců zabývat a víceméně bavit. My, pisálci řádků nestejných, budeme v nejrůznějších literárních formách, ať prozaických nebo poetických vyjadřovat své pocity, které budou naplněny obavami, nadějemi, zlobou, jedovatostí, hrozbami k těm, kteří si myslí něco jiného než onen, strachem o naše osobní vymoženosti, výsměchem, lhostejností anebo - přestaneme konečně, byť písmem nebo slovem pracovat za naše politiky a přemýšlet, jako plnoprávní občané o tom co je a co by mělo být, kde s čím se dá hnout, kde je místo pro naše slovo a kde můžeme skutečně do něčeho mluvit s účinky? Dokážeme rozlišovat, v čem vězí naše práva, kde jsou k nám, občanům směřovány činy státních orgánů a co můžeme ovlivnit z hlediska našeho cíle, tedy hledání a nalézání možnosti spolurozhodování, a nebo jen nadávat, spílat, hádat se, čertit se a pak si jít po svém "s Frantou na pivo"?

Nejsou jen "oni a my"

Já bych rozhodně nechtěla být poradcem žádného z těch, kteří tento stát mají řídit. A nechtěla bych být ani v jejich kůži. Oni jsou totiž představitelé orgánů výkonné moci, vedle moci soudní a zákonodárné, tedy moci, která přikazuje. To znamená, že mají politickou odpovědnost vůči státu (nikoliv osobní), který jako představitelé státu řídí a také vůči občanům, do jejichž života do určité, říkám určité míry zasahují. Na jejich hlavy se snáší kritika, ostrá kritika, aniž se sledují jejich výsledky, které doposud učinili vůči státu a občanům. Proč? Jsou to přeci vysocí státní úředníci, tedy úředníci.

-- Jak by měla fungovat občanská společnost

Ten prostor, kam stát zasahovat nemůže, je zákonem dané právo se vyjadřovat k úkonům státní moci. A to buď referendem, peticí, na základě práva shromažďovat se anebo se spolčovat.  A občané tvoří občanskou společnost. Ta má ústavou a zákony zaručeno mimo jiné volební právo, které používá jen částečně, jak je vidět z volebních výsledků. Ta se může rozpadat do menších společenských útvarů, jako jsou různé politické organizace, spolky zaměřené na různé činnosti. Ať z cílem o něčem rozhodovat nebo něco pozorovat a hovořit o tom na veřejnosti, ať psaným slovem či mluveným za účelem prosadit svou vůli. Tyto spolky jsou nedílnou součástí veřejného života ve státě, s kterými se v ústavě a zákonech počítá a má fungovat. Tuto svobodu občanům vůči fungování státní moci  dává Ústava, jako základní listina státu a Listina základních práv a svobod a ústavní zákony. Ty tvoří ústavní pořádek. Není to nic nového. Nic převratného. Pokud ovšem nedojde k jevům, které jsou v přímém rozporu se základními články ústavy a Listiny, to znamená porušování demokratických svobod a práv zaručených ústavou a zákony s ní souvisejícími.

http://www.youtube.com/watch?v=uCIs3BJt7DI

-- Součinnost orgánů výkonné moci a občanské společnosti

Pak může názor občanů seriózně fungovat a také být vyslyšen. Neboť je povinností orgánů, aby názor občanů brali na vědomí. Zvolení podle zákonů, pak  fungují podle svého volebního programu, plní své volební sliby, ke kterým se zavázali a odpovídají za kvalitu své práce voličům a i občanům, kteří je nevolili. Volební programy jsou formulovány podle politického zaměření té které politické strany, která jde do voleb, a také na základě pravděpodobných a předpokládaných účinků, které však nemusí být naplněny. Ale i do extrému, zvráceny. Vláda nemůže bez podpory občanů spolehlivě vládnout. Její činnost směřuje dovnitř státu a vně státu. Všechno se však občanů týká, protože jsou příslušnými kompetentními orgány zavazováni i k mezinárodním smlouvám. Tedy směrem k mezinárodnímu společenství států a mezinárodním organizacím, k nimž musí plnit příslušné závazky. Tedy, povrchně řečeno, jde o jakousi spolupráci, spolupůsobení, uplatňování, do jisté míry, společné vůle uvnitř a vně státu. Je ovšem otázka, jaký prostor občané uvolní státní moci, aby více či méně svou vůlí zasahovala do života společnosti i jednotlivců (autonomie). Jak dalece pustí státní moc do tohoto svého vyhrazeného prostoru svým, jednáním, chováním a přístupy. Ty se projevují lhostejností k fungování státu, projevenou také neúčastí u voleb, neplněním povinností ze zákonů a nevymáháním svých práv a oprávněných zájmů na základě zákonů, neúčastí na různých akcích, které směřují k zájmům občanům a neaktivitou vůbec. Kritika, která není projevena občany očekávaným způsobem, padá do prázdnoty. Nikdo na ni nemůže reagovat.

-- Na slepičím dvorku

Nyní jsem měla dost času, abych mohla denně sledovat dění v ČR. A tak jsem si monitorovala tisk, analyzovala a soustřeďovala informace, abych si mohla udělat nějaký úsudek o tom, kde žiji, čím žiji, proč žiji a jestli to bude lepší nebo horší. Až dosud jsem nepsala žádné politické články, ať satirické, kritické nebo polemické, žádné eseje, které by odhalovaly příčiny a následky všeho dění. A asi to dělat ani nadále nebudu. Všechno mi připadá jako velký slepičí dvorek s mnoha kohouty na jednom smetišti. A protože jsem spíš teoretik, než praktik a nefunguji v žádných politických strukturách, tak vycházím z toho, jak je to nastaveno a kde mohou být příčiny neúspěchů vlády jako vrcholného orgánu státní moci a také samozřejmě ruku v ruce příčiny neúspěchů občanů. Někdy mi totiž připadá, že si občané myslí, že si volí sluhy, kteří jim musí na tácku přinést ideální stát. To není pravda. Mezi občany a orgány výkonné moci musí být spolupráce v mezích, která je určena zákony.

-- Rychlé změny vlád a nedokončené aktivity

Máme stát - právní a demokratický. Moderní. Komplikovaný. Fungování státu je vážná věc, ale pro časté střídání vlád je všechno, jakoby šitou horkou jehlou. Něco se začne, ale nedokončí. A další vláda zase něco začne, ale pro krátkou dobu svého mandátu není schopna nejen navázat na předchozí činnosti, ale je schopna  začít pracovat na koncepcích reforem podle svého programu, které však nemůže pochopitelně dokončit, natož realizovat a tak jsme, jako občané stále v naději. Jednou přijde k moci levice na základě voleb, kterých se nezúčastňuje mnoho lidí, začne uskutečňovat svůj program v němž má samozřejmě i práci na reformách. Brblá se, nadává se, spílá se, kritizuje a ironizuje. Bum!!! Nové volby - přijde pravice. A znova - sotva začne uskutečňovat svůj program v němž má zakomponovány reformy, už se válcuje. Jenomže, kromě  toho, že plněním volebních programů a slibů, že budou reformy, přichází i vnější problémy, kterými mohou být různé krize, pohromy apod. Občané začnou cítit na vlastní kůži, že se jim ubírá a začnou nadávat, spílat, kritizovat, aniž jsou schopni nahlédnout do ledví věci. Nemají totiž dost jasných informací a argumentací, jen nejrůznější, často si odporující zprávy, které si ráno u kafe přečtou. Zdá se mi, že chybí nejen komunikace mezi orgány a občany, což je základem všeho, ale také schopnost naslouchat jedné či druhé straně. Rozhodně není taktické, aby sotva nastupivší vláda řekla občanům - budete potiti krev a ronit slzy! V tu chvíli nemůže totiž nikdo předpokládat, jaká opatření si každý pro sebe vytvoří, aby "neušpinil příliš mnoho kapesníků."

Jestli dovolíte mou osobní poznámku - já mám český národ ráda, myslím, že mu dobře rozumím a že ho dost dobře chápu natolik, abych si spočítala, že rozhodně ne silou, ale rozumnou komunikací se dá leccos prosadit. Pokud by lidé totiž nebyli unavení, znechucení, otrávení a nejistí z nedostatku informací, z neustálých problémů mezi vrcholnými orgány státní moci a z korupce, kterou lze nazvat "neutuchající morovou ránou do života občanů i fungování státu". Přilévat jim ještě další nejistoty neposlouží k dobré věci. Nakonec totiž se každý začne obracet pouze ke svému a snaží se zachránit pro sebe a své potomky, co se dá.

-- Ústava a zákony

Protože ústava ve svých základních článcích představuje určitou formu státu, tvorbu zákonů a  fungování výkonné, zákonodárné a soudní moci, je třeba vědět, co znamenají jednotlivé články a kde je vymezena svoboda projevu pro občany. A v tomto ohraničeném prostoru se funguje. Ale jak je vidět, dost nejistě. Vláda nejen ke své škodě, ale hlavně ke škodě občanů, kteří ji koutkem oka sledují jako divadlo, které se jich netýká. Jenomže tito pánové mohou přestat vládnout, začnou dělat klidně něco jiného, ale občané sklidí všechny následky na dlouhou dobu. Protože zákony, kterými státní orgány projevují svou vůli, nelze hned tak zase otočit, změnit, novelizovat, zapomenout a nechat fungovat jakési živé právo a zvykové právo, které není vymahatelné. Neboť vymahatelné je jen to, co je psaným právem. A to živé nebo zvykové právo do něho musí zapadat. Zákony této země, jak praví ústava jsou hiearchicky vůči sobě postavené a jejich vrcholem je základní zákon, tedy Ústava.

Úloha hlídacího psa demokracie

Myslím tím ovšem média. Jistě, že chceme a musíme mít informace o tom, jak vrcholné orgány státní moci, vzešlé z voleb, konají. Jistě, že bych si ráda přečetla, co si myslí pan premiér, ostatní členové kabinetu, jak se na to dívá pan prezident, protože vládními škrty je také postiženo obyvatelstvo. Ale když si čtu nějaký článek, který mne zaujme a pod ním tolik nadávek, řečí ne k věci, konflikt mezi nicky, každý slušný názor hned utlučen, se znechucením přejdu jinam. Protože to je tolik vulgarity, že je mi z toho úzko. A človíček, která nemá dost velkou rozlišovací schopnost musí mít stažené hrdlo. Neví a není si jistý, že právě ti, kteří článek takto glosují nemají vlastně pravdu a začne přebírat právě tyto názory, aniž si přečte, co mu autor říká. Neví, jak má přemýšlet nad jeho sdělením. Protože mnozí diskutující vytrhují pouze ty myšlenky, o nichž se domnívají že by jim mohly nějak škodit, aniž si přečtou souvislosti, vlastně celý článek otočí do jiného úhlu. Ale pokud to nedělají úmyslně, nedivím se jim. Vždyť každý má strach, co bude, jak bude, iracionální strach, protože už nikdo nikomu neříká, že bude líp a kdy bude líp. Lidé si myslí, že tuhle káru potáhnou celý život. Ale každý den přináší, vlivem vnějších situací změny, ať předpokládané nebo nepředpokládané a na ty se musí reagovat. I ty nepředpokládané situace přinášejí další vrstvu změn. A lidé to nemají rádi, i když ví, že se musí podle toho zařídit a zase převrátit nějak zaběhaný způsob života, v němž mají dost osobních starostí. Proto nelze nic slibovat předem, to by nebylo korektní. Ale naslouchat těm, kteří jsou momentálně odpovědní za stát, to by se mělo a taky je slušně oslovovat způsobem, který je jediný možný, a to zákonem povoleným.

Stáhnout se do soukromí, přežít bouři a pak se uvidí

"Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá", praví přísloví. A také se říká: "Tak dlouho se jde se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne". Samozřejmě, že spousta nejistoty táhne lidi do úkrytu, kde cítí bezpečí, klid a pohodu, protože jsou neustále stresovaní. Za prvé jsme si odněkud natáhli jakési vzory chování, které nejsou pro nás, Čechy, typické. Projevy nadřazenosti, pohrdání se slabšími jedinci, neúcta ke stáří, tyranizování, vyhrožování, vydírání a jiné lahůdky. Lidé hledají své uplatnění ve společnosti na vlastní pěst, podle svého, svých možností a svých ideálů, protože také chtějí, na konci toho, mít svou jistotu. Ale protože se pořád žongluje s takovými zprávami, že na důchody nebude a lidé si budou muset na ně spořit, pak přijde zase někdo s tím, že jim to stát pak "ukradne" nebo zdaní, tak si někteří jedinci zařídí svůj život podle svého. Samozřejmě, že si každý ráno přečte noviny a nehloubá nad tím, proč a za jakým účelem kdo co napsal a jestli to není odněkud převzato, nebo vytrženo z kontextu. Bere to jako bernou minci. A pokud jsou lidé takto stále bombardováni a nemají čas cokoliv analyzovat, rozhodnout se, že se na všechno vykašlou, nějaký stát jim může být ukradený a hledí si opatřit své jistoty podle možností, které se jim zrovna naskýtají. A podle toho, jak se jim to daří, jdou volit ty, kteří jim takové svobody zdánlivě poskytnou. Ale jsou na omylu! Také nikdo nemůže předpokládat, co se bude dít, až nastoupí nová vláda. S jakými možnostmi a předsevzetími.

Chtělo by to ten život nějak zpomalit

Protože v tomhle fofru nemůže nikdo nic pořádného a seriózního udělat. Jen se tahá stará kára se stále více hnijícími odpadky pod plachtou. A lidé také ztrácí chuť pilně pracovat, protože ví, že každá změna smete jejich dosud vykonanou práci. Nehledě na neustálé novelizace, které se hrnou jak smršť. Je asi třeba udělat nějakou bilanci - co se nepovedlo, co se povedlo a co nás čeká v budoucnu, pokud to lze odhadnout. Protože pak si lidé mohou do důsledku sednou ke stolu, zamyslet se nad svým rozpočtem a zkusit slušně žít. A valná většina lidí v této zemi ani nic jiného nechce, než zdraví, slušný život a jakousi t vyhlídku do budoucnosti. A až jim to bude jasné, přestanou nadávat a řečnit, možná, že se někteří i přidají k budování státu a začnou přemýšlet jinak, než zlostně reagovat na všechno, co jen pohne jejich navyklým stereotypem. A to by byl stav ideál. Hlavně pro občany a jejich potomky.

Závěr

Vládě nezávidím a jen ji přeji, a tím také sobě, svým blízkým a lidem kolem mne, aby své úkoly dotáhla do konce. A to bez toho, že by některého z nich skolil ze všeho infarkt. Kromě toho, že jsou úředníci  státu, jsou to také občané jako my. Ne žádná monstra z cizí planety.          

Exkurz do státovědy

Hledání ideálního typu státu

Když hledáme, najdeme ... je přirozené, že lidé hledají nejlepší typ státu a v něm pak působí  instituce s určitým zaměřením vůči zvolenému typu státu. A všechny cesty, které směřovaly k nalezení cesty i ideálnímu typu státu, pátráním po státním účelu a po právním důvodu státu, přes všechny přirozenoprávní dedukce k zdůvodnění absolutismu knížat a svrchovanosti lidu, všechno to doličování konstitučního státu na základě myšlenky o dělbě moci, všechny teorie o křesťanském, národním, právním státě, které zplodila minulá století, nejsou nic jiného, než pokusy ustanovit konečným způsobem ideální typ státu. Určitě kdekoho napadne myšlenka, zda je zapotřebí hledat ideální typ státu. Ano, protože toto hledání je přirozené člověku a má prakticky velký význam. Vždyť velké přeměny lidské společnost v historii nebyly pouhopouhým oportunistickým jednáním. Právě zásady státníků a na druhé straně všechny revoluční snahy čerpají svou sílu, pevnost v přesvědčení o státním typu, který má být uskutečněn.

Fungování sociálních institucí

Při přeměně účelu je důležité vědět, jak budou uzpůsobeny sociální instituce. Jednání lidí má sice nějaký účel, ale ne každí jednání vytčený účel naplňuje nebo dokonale sleduje. Má totiž sociální účinky které nelze dopředu určit, dokonce ani tušit. Nesmírně složitá rozmanitost a spletitost sociálních poměrů může být také příčinou nezamýšlených účinků. Nelze je předem ani vypočítat, ale mezi ně patří - účinky nových právních ustanovení, nových úřadů, nových daní, chování parlamentních stran, obchodní smlouvy atd. nelze předem určit, věštit, vypočítat. Ale mají takové účely, kterých jsou si jejich původci dobře vědomi. Jenže nemohou vědět dopředu, jestli těchto účelů dosáhnou anebo nevznikne-li z toho něco jiného, ať pozitivního anebo negativního.

Každé "chtění" způsobuje vnější změny

Všechny ty nezamýšlené a nevypočitatelné účinky sociálních zřízení zesilují dojem, že jejich vytvoření, a zvláště, chybí-li znalost zamýšleného a nezamýšleného, se vymyká lidské vůli a je jen přirozeným a organickým  vývojem. Ale právě to něco "organického a přirozeného" lpí na každém i sebe nepatrnějším lidském činu.

Právo ve státě žije dvojím životem ...

Je jednou ze sociálních sil a tím je vykonáváno, jednak je souhrnem norem, jejichž úkolem je, aby přešly v jednání. Tedy v tomto ohledu není tím, co je ale tím, co má být. Skládá se z pojmů a pouček, které neslouží k tomu, abychom poznávali to, co je dáno, ale k posouzení skutečnosti. Tedy lépe řečeno - pomocí právních norem nepoznáváme reálné jsoucno. Není tedy úkolem práva poznávat, co je stát sám o sobě, ale určujeme tím danou skutečnost, vedeni určitým cílem  všechno uspořádat dle stálých a pevných hledisek a podrobit soudu dle abstraktních právních norem.

-- Právnický způsob poznávání státu musí být doplněn ...

Právnický způsob poznávání státu musí doplňovat poznávání sociální, ale nesmí s ním být zaměňován.  Je jedna věc, povaha státu a jeho zřízení a věc druhá je jeho sociální realita.

Z mých poznámek z přednášek PF MU Brno

Jak to všechno bylo, z autentických projevů hlav států od roku 1928:

2009
http://www.youtube.com/watch?v=0wWC_iZirn0

1999

http://www.youtube.com/watch?v=NwZl__wwDss

20.11.1989 -Mimořádné zprávy - Sametová revoluce

http://www.youtube.com/watch?v=kuLIPMna12A&feature=related

Mimořádné vystoupení M. Jakeše 1989

http://www.youtube.com/watch?v=HsqDFJoYA8E&feature=related

1989

http://www.youtube.com/watch?v=kkVvPLXN2xo&feature=related

1976-1989

http://www.youtube.com/watch?v=58wIitP2ILU

1971

http://www.youtube.com/watch?v=CvbMM0fyV5U&feature=related

21. srpen 1968

http://www.youtube.com/watch?v=BEH4UER0_C8&feature=related

červenec 1968

http://www.youtube.com/watch?v=AhoPJULMhsc&feature=related

1960

http://www.youtube.com/watch?v=eLge2K2VyeE

1952

http://www.youtube.com/watch?v=tB3EkcR65kg&feature=related

1946

http://www.youtube.com/watch?v=M1oJROMdrsk&feature=related

1945 Podpis kapitulace

http://www.youtube.com/watch?v=TEbiFDD7hj0&feature=related

Projev Prezidenta Háchy - 21. březen 1939

http://www.youtube.com/watch?v=Dyv0XCkPfIc&feature=related

Vznik Protektorátu Čechy a Morava 15. březen 1939

http://www.youtube.com/watch?v=B-oTS2XulNU&feature=related

Projev Tomáše G. Masaryka k desátému výročí založení republiky 1928

http://www.youtube.com/watch?v=Qe6TLi9CIWs