O českém národě v době koronavirové krize.

Není pochyb o tom, že každá krize, která projde víceméně ve stereotypním životě, za sebou táhne mnoho problémů, které nějak poznamenají všechny občany i do budoucna. 

Možná, že málokdo čekal, že v tom nejkrásnějším jarním období, na které jsme se těšili a chtěli si ho užít, nás potkala epidemie coronaviru a ta si vyžádala nejen oběti na životech, ale také poznamenala obvyklý  životní standard, na který byli lidé zvyklí a říká se, že zvyk je železná košile. Myslím, že se toto úsloví co do pravdivosti nedá podceňovat anebo přecházet mávnutím ruky. Mnozí z nás nerozumí medicíně a neví, do jaké míry je takový virus nebezpečný, neví, zda ti, co se nakazili jsou pro příště imunní, či více náchylní k nákaze a jestli se objeví další vlna, jaké se budou používat další restrikce.  

Slyšeli jsme různé názory od lékařů, kteří svůj život zasvětili oboru epidemiologie, a virologie a bylo to vlastně poprvé, kdy jsme byli poučeni, jak se před nákazou ochránit (rouškami a respirátory) a jak se máme v této době chovat, abychom se vyhnuli případnému styku s nakaženými jedinci. Nejlépe - pokud možno, zůstat doma. Na takový způsob života není každý zvyklý a je asi hodně lidí, kteří takovou internaci dobře snáší. Dokáží se vžít do lidí, kteří upadli do stressu anebo se u nich objevila deprese. Nebyli zvyklí žít bez přítomnosti svých blízkých přátel a jediná možnost, jak s nimi navázat kontakt - telefonovat si. Ani takový způsob kontaktu není pro každého příjemný, ale když to nešlo jinak, tak se nedalo nic dělat.

Co napomáhá stresu, který škodí zdraví.

Ne každý má doma počítač a ne každý je schopen se celý den dívat na televizi, která rozhodně nepřispěje k rozptýlení mysli. Asi málokdo v této zkoušce obstál bez problémů a možná že mnoho lidí pochopilo, že v kulturním životě chybí něco trvalého, o co se může s jistotou opřít v takovém případě. Domácí knihovna - dávno pročtená; domácí filmotéka dávno okoukaná; seriály lidé už příliš nesledují, spíše je kritizují a různé programy zaměřené na cestování a přírodu se nedají sledovat celé dny. Nejde o to, že by se měla poskytovat nějaká zábava pro rozptýlení obav a černých myšlenek, ale jde o to, že  zřejmě lidé potřebují něco víc, než zapnout a pak vypnout přijímač a pak jít spát s obavami, jen aby někdo blízký neonemocněl a neskončil v nemocnici.

Co je myšleno tím víc, co lidé potřebují?

Neklidná doba je ještě opepřena mediálním tlakem na občany zneklidňujícími zprávami o činnosti naší vlády a dostává je do rozpoložení, že všechna rozhodnutí jde proti jejich oprávněným zájmům a občanským právům. Soupeřením o moc se rozviřují pochybnosti lidí o té které kompetenci vůbec do problému vstupovat a projevuje se i další krize, která se ruku v ruce prolíná s obavami o zdraví, o udržení životního standardu, o budoucnost, o fungování demokracie a věrohodnost pokusů snížit dopady vypjaté situace, do které vstupují i další problémy s jednáním vládních činitelů a jiných mocí obdařených lidí. Lidé potřebují jistotu, aby si mohli plánovat nejbližší budoucnost v zaměstnání, ve studiu, ve výchově dětí a ve své profesi. Jestliže se prohlásí, že školy budou otevřené až v září a poté se prohlásí, že ne v září, ale v nejbližších měsících, tak se musí zase rodiče podle toho zařídit, a nejen oni, ale také jejich děti, které podle toho termínu budou pokračovat na základních školách a středních nebo vysokých školách.

Ono to totiž tak není jednoduché měnit termíny nástupu do školy, když studenti studují například v Brně nebo Praze, kde mají zajištěné ubytování a stravování, a rodiče je vozí s různých míst Čech Moravy do míst, kde jsou ubytovány. Jak je to pak s nájemným, které se jistě podle smlouvy hradí každý měsíc i v době jejich nepřítomnosti? Pokud jsou místnosti ubytování blokovány a pronajímatel nemůže pronájem zrušit a nahradit bývalé studenty jinými zájemci, kteří by uhradili nájem, pak je zřejmě původní nájemci hradí i po dobu, kdy není student přítomen. To nejsou malé peníze. Učit děti na základních školách distančně a spoléhat na rodiče, že s nimi proberou látku, není snadné a poté, co se rozběhne běžné vyučování je docela možné, že se objeví problémy navázat na obvyklý průběh vyučování. A i v případě dětí ve školce, které se slibně rozvíjely mohou být zbrzděni, protože  jim chybí kontakt se spolužáky, které považují za kamarády. Pro maturanty to také není snadné, že jsou termíny posunuté a dovedu si představit, že jim stéká ledový pot po čele, že maturitu budou podle změněných termínů skládat daleko dříve, než s tím počítali. 

Co se dá a nedá medializovat.

Z toho vyplývá, že nejde všechno řešit ad hoc, ale hned zpočátku, kdy se počítalo, že karanténa bude trvat déle, a to není jisté, do jakého data, měl být zpracován pro tyto účely krizový plán, aby všichni, kterých se to týká, měli čas se podle něho zařídit a měli připraveny náklady, které se musí vydat po skončení kritického období. Ale nikdo neví, kdy to skončí, protože tiskem probíhá zpráva, že dojde k další vlně. Internet by měl přinášet lidem takové zprávy, podle kterých by se mohli zařídit a naplánovat si potřebné úkony, které musí realizovat. Politici, lékaři, odborníci na virová onemocnění hovoří k lidem ze své praxe, ale lidé odpovídají zase ze své praxe.

V těchto rozpravách se míjí jedna důležitá záležitost, že to, co je řečeno shora, má vždy dopad na běžný život občanů. A v tom je také jedna okolnost, že když je zákaz vycestování, pak to znamená, že se nebere dost v patrnost, že mnoho občanů mají rodinné příslušníky v zahraničí, například děti na zahraničních školách, své příbuzné, i partnery. A odloučení může mít různé následky pro jejich soukromý život. I když virová pandemie je jakási vyšší moc, kterou nelze zkrotit státní mocí a ani občanskými právy, a nikdo neví, kdy skončí nebo zase začne, jak se píše v novinách, bylo by dobré srozumitelně zohlednit všechny problémy, kterým situace lidem přináší, aby měli  čas a prostředky se podle toho zařídit. To by byla nejlepší služba, kterou by vláda mohla lidem poskytnout a současně i obejít další krizi, která doutná v lidech, nedůvěra.