O básnících a poezii - 2.

Konečně je na světě první básnická sbírka, která vyšla tiskem. Ale básníci nemají zase takovou radost, jak by se dalo očekávat, Scházejí se v kavárně, aby si promluvili ... Parodie

Do kavárny vcházejí lidé. Odkládají si na věšák svrchníky a klobouky a usedají ke stolům, které jsou předem pro ně rezervovány. Hosté, kteří si přisli poslechnout verše, je sledují a čekají, až začne program. Sálem se line tichá meditační hudba a příchozí se soustředí a s přivřenýma očima té hudbě naslouchají. Náhle se otvírají dveře a vchází předseda spolku.
Básník Nerudný (vstává a zatleská): Vivat předseda. Vivat!
Básník Laskavý se obrací k básníkovi Tlučhubovi (tiše): To je ale vlezprdelka! Vidíš, předseda mu sehnal prachy na ten jeho žvást, co vydal a on se mu teď poklonkuje. A ještě nedávno o něm tvrdil, že když čte ty jeho kýče, celé odpoledne prosedí na záchodě.
Básník Tlučhuba: Jasně. Však on podstrčil předsedovi tu svoji Kamilu, o které napsal tu slavnou sbírku. A ta šla hned a ráda. Dokonce se povídá, že ho musela vydržovat, aby hlady nezhebnul a neuchlastal se.
Básník Laskavý: Kolik mu na to přispěli z toho fondu?
Básník Tlučhuba: Prý ho vyžral celý. Nechal ty bláboly tisknout na křídovým papíře.
Básník Laskavý: (povzdechne si) No jo. A pak že je nějaká spravedlnost.
Předseda (uklání se směrem k básníkovi Nerudnému): Ale to je přehnaná ovace. Tak takhle, vážení přátelé, těší mně, že mohu představit naši básnickou skupinu Jitrocel! A tím i umělecký směr, kterým se směle vydala. A ne bez obětí, přátelé, ne bez obětí.
Básník Švitorka (svému kolegovi Básníku Namočbrkovi): Kecá! Buď je zase sjetej a nebo vožralej.
Básník Namočbrko: Obojí.
Básník Švitorka: To je možný oboje?
Básník Namočbrko (povzdechne): Jo.
Básník Laskavý (k oběma): Buďte zticha a nerušte.
Oba básníci cudně sklopí oči.
Básník Laskavý k básníku Tlučhubovi: Zase budeme poslouchat ty jeho intelektuální žvásty celou první část programu.
Básník Tlučhuba: To máš jedno. Máš sedět doma se starou a nebo tady ?
Básník Laskavý: To vyjde nastejno. Akorát tady nikdo furt nemele: zase chlastáš?
(Napije se ze sklenice vína a upře na předsedu oči).
Předseda: A tak přišel první květ letošního roku do naší požehnané louky, přátelé. Básnická sbírka Mistra křehké poezie s názvem : A co bude zítra, Kamilo? Je na světě. Vydalo ji nakladatelství Fontána za přispění básnické obce.
(Mává sbírkou nad hlavou a všichni pro jistotu tleskají).
Předseda: Mám tu čest přečíst první křehkou báseň.
(Nadechuje se a soustředěně si promne kořen nosu. Pak zvedne ruku a začne dramaticky recitovat).
Kamilo! Tvůj klín,
Kamilo? Padl na mne splín.
Kamilo, horko mne zalilo,
a měsíc rozsvítil petrolejku,
blíží se tma a taky prší venku.
Kamilo. Horko mne zalilo.
(Ukloní se a sálem zní potlesk).
Básník Šikulka k Básníkovi Hluboká úklona: Tomu říkám moderní poezie. Žádný dlouhý řeči a rovnou k věci. Je to místama erotický, místama poetický.
Básník Hluboká úklona: Hlavně to – Horko me zalilo.- Kolik ten náklad mohl stát?
Básník Šikulka: Koštuju tak sto tisíc. Má tam i takové hanbaté ilustrace.
Básník Hluboká úklona: Aspoň tak.
Předseda: Přátelé a teď Mistr sám zarecituje svou nejlepší báseň, která byla hodnocena porotou básnické obce.
(Všichni ztichnou a na podium vyjde Mistr. Ukloní se, nadechne se a spustí).
Louka je krásná jako ty,
a ty jako louka jarní.
Kamilo, mám o tobě sny,
a do nich mi housle hrají.
Zaplakal už vítr nad krajinou,
a příroda se chystá zase spát.
Chci Kamilo jen tebe,
a žádnou jinou.
Ve studené noci se s tebou polaskat.
(V rohu kavárny popíjí už třetí sklenici Básník Šedý splín a pořád kroutí hlavou. V sále je ticho jako v kostele a autor se ohlíží, proč nikdo netleská. Předseda pokyne autorovi).
Předseda: (zaprosí a významně zamrká do sálu): Ještě jednu.
Autor (zalistuje a odkašle si):
Kamilo, Kamilo, volám do temnoty,
a ozvěna mi tvé jméno navrací.
Jdu naší ulicí a tak mne tlačí boty,
tma je tu děsná, a jsou tu bubáci.
Kamilo, volám, Kamilo,
a krátí se mi dech.
Tak rád bych viděl očí tvých svit
a taky tě ležet na zádech.
Básník Šedý splín (vrávoravě vstane): Samý klišé!
(Zvolá do sálu a ten ztichne. Předseda se po něm přísně podívá přes brýle).
Básník Tlučhuba ( k němu): Závidíš co? Pořád jsi se vytahoval, jak vydáváš a máš prd. Nikdo ti nic nepřispěl.
Básník Šedý splín: Co kecáš? Co zase kecáš?
Básník Tlučhuba (obrací se k obecenstvu): Jo, nechtěli mu to vydat, byl jsem u toho a bodejď taky jo. Na ty jeho blbiny je škoda papíru. Například tohle:
Trpím! Zmateně plují mraky nad hlavou,
jsem jako hadr, rozměklý a zbytečný.
A volá mne cosi, co je v mé duši,
já ten hlas vnímám, ale nechápu.
Tak trpím. A to mi nejvíc sluší.
V sobotu pojedu asi sám na chatu.
(Básník Šedý splín se na něho vrhne a vytrhne mu papír z ruky.).
Básník Šedý splín (do obecenstva): To jsem nepsal já.
Básník Tlučhuba (posměšně): Vopsal jsi to od sebe. Máš tu ten svůj copyright.
Básník Šedý Splín: Nenávidím tě.
Básník Tlučhuba: A já tě miluju!
(Básník Šedý splín dá Básníku Tlučhubovi facku a sál ztichne. Básník Tlučhuba se chytne za tvář).
Básník Tlučhuba (do sálu): Všichni jste to viděli.
Hlasy ze sálu: Nic jsme neviděli.
Básník Tlučhuba: Zbabělci.
Předseda: Přátelé, přátelé ....
Básník Laskavý: Hele, radši vysvětli, kde jsi vzal prachy na ten náklad.
Všichni o překot: Jasně, nechte mluvit předsedu.
Předseda: Všichni jsme na to přispěli.
Všichni: Tak to bylo z našeho fondu?
Předseda: Taky.
(Sálem se ozve hluk a všichni poráží židle a stoky a vrhají se na předsedu).
Vrchní: Uklidněte se pánové. Jsou tu hosté.
(V sále nastane rvačka. Všichni mlátí předsedu a Básník Tlučhuba se pere s básníkem Šedým splínem. Řev v sále a pištění dam přeruší policejní houkačka. Do sálu vejde hlídka městské policie a pozoruje rvačku. Básník Laskavý chce něco prohlásit, ale utrží takovou herdu, že přistane policistovi n náruči.Ten se lekne a upustí mobil, na který mu šlápne druhý policista, který se snaží uklidnit Básníka Tlučhubu. Oba vytáhnou pendreky a začnou kolem sebe mlátit všechny hlava nehlava).
Básník Šikulka (zvolá) : Tomu vy říkáte demokracie? To je policejní násilí.
Hlas od dveří: Tak, pánové a dámy, občanské průkazy. A jeden po druhém.
(Všechno ztichne a přítomní loví občanské průkazy. Policista si je od dveří zapíše. Pak je pouští ven. Básník Laskavý se opírá o Básníka Šikulku).
Básník Laskavý: Jen jedno mi není jasný.
Básník Šikulka: Co?
Básník Laskavý: Co je to to klišé ?
Básník Šikulka: Zeptáme se na další slezině.