Nepokoje v zemi: Vláda jen nese důsledky nedávné minulosti

Být vládou rozpočtové odpovědnosti v zemi, kde se za dvacet let, což je velmi krátká historická doba, nerozvinul důsledně konkureční trh, v zemi, kde z prvotně nastavených podmínek k přechodu na kapitalistický systém, postupně vznikaly neřešitelné situace v oblasti zdravotnictví, sociální politiky, pracovního trhu, kde od počátku bylo právo rozkolísáno a v mnoha případech nevymahatelné, kdy z chybných rozhodnutí, na jejichž základě se uzavíraly smlouvy důležíté pro stát a ty byly většinou nevýhodné tak, že stát prohrával jedno arbitrážní řízení za druhým, není divu, že se se muselo někde navršit a nyní to bouchlo. Lidé nechtějí platit svým slušným životním standardem, ani v budoucnosti nechtějí zavazovat své potomstvo utahováním opasků,  za chyby, které učinil stát a v jejichž důsledku se veřejné finance dostaly do krize. Tak to mnoho lidí cítí a pan Kalousek nikoho nepřesvědčí, že jedná v zájmu chudých a postižených apod.

Minulost nás doběhla

Mnohokrát se lidé vyslovili k pochybnostem ke kupónové privatizaci, za prodej státního majetku a za hospodaření s penězi státem, které z prodeje vytěžil. Neboť tyto peníze měly být využity na privatizaci zdravotnictví, důchodovou reformu a do rozpočtu, z kterých se měl vyplácet důchod. Jistě, že každý člověk ví, že pokud se několikrát zbrzdil růst populace, že ubyde mladých lidí a starších lidí bude přibývat. Takovou prognózu už signalizoval Statistický úřad dávno a nevíme to od včerejška.

Od zdi ke zdi

Největším problémem je však to, že se nemohl naplnit cíl, aby soukromé firmy vytvářely pracovní místa. Také v oblasti podnikání nebyla vždy velká vstřícnost ze strany státu a podnikatelé byli zavazováni k tolika povinnostem k zaměstnancům, že raději udržovali pracovní místa v minimálním počtu a zaměstnávali lidi podle potřeb. Pokud nebyly zakázky, a ty nebyly proto, že jsme se odřízli po roce 1989 od významných trhů, tak pro domácí poptávku nebylo nutné budovat velké firmy, které by pokryly požadavky na zaměstnanost a osobní rozvoj zaměstnanců v takových specializovaných firmách, jako jsou například inženýrské firmy, kterých je mnoho a přitom si vzájemně nekonkurují, zúčastňují se veřejných zakázek a jsou šťastni, když se na nějaké zakázce chytí. Podniky, zřízené státem jsou také zavěšeny na státní rozpočet a protože máme spoustu úřadů, v kterých je zaměstnáno mnoho lidí, nelze neustále redukovat počet lidí plošným propouštěním, protože  propuštěné zaměstnance není kde zaměstnat a navíc, odchod do předčasného důchodu je znevýhodněn tak, že nezbývá, než bezvýsledně čekat na to, zda pracovní úřad vhodné místo najde. Navíc, lidi od pětačtyřiceti let nikdo nechce zaměstnat a s ideou prodlužování odchodu do důchodu budou tito lidé nezaměstnaní po valnou část svého produktivního věku.

Žádná vláda neprovedla důslednou transformaci

V Evropské unii stojíme mezi mnohými státy, které mají s kapitalistickým systémem historické zkušenosti. Jistě, že nemuselo být v naší zemi všechno nastaveno naráz a také jsme mohli jít cestou, která byla pro postotalitní zemi příznivá. Vzhledem k historickým událostem, které se tu od roku 1918 odehrávaly, nebylo reálné uvažovat, že například lékaři zdědí po předcích zavedenou ordinaci, právníci zavedenou advokátní kancelář apod. Nebylo na co navázat a lidé se museli zadlužovat, aby mohli svou profesi vykonávat. A takové dluhy spláceli a splácejí mnoho let. Pokud směr, který u nás nastoupil, aby vytvořil cesty k privatizaci, současně odmítl brát za cokoliv odpovědnost, pak se samozřejmě odpovědnost přenesla v konečném důsledku na lidi. Lidé si brali hypotéky, aby si zajistili bydlení a zakládali rodiny, ale posléze se ukázalo, že splácet hypotéku je velmi obtížné, pokud druhotná platební neschopnost zavedla jejich podnikání do bankrotu. A ta většinou byla zapříčiněna tím, že čekali celé roky na rozhodnutí soudu a jejich životní úroveň klesala dál. Stát nebyl důsledně transformován a bohužel, přežily návyky ze socialismu a to především ve výkonové sféře na důležitých úřadech. Soudní průtahy, dokazování a odvolávání se proti rozsudku v oblasti podnikání, znemožnily mnohým lidem pokračovat dál, pokud se nezadlužili a neriskovali, že výsledek jim nakonec nepřinese žádaný obnos, kterým své dluhy umoří.

Lidé jsou zadluženi a stát také

Lidé, kteří si chtějí založit rodinu, opatřit bydlení, slušně žít, vychovávat děti a zajistit si obživu, nemohou, pro mnoho nedostatků v dostupnosti pracovních míst a možností zakládat živnosti a firmy za současných legislativních podmínek a na trhu, který je přesycen a téměř není konkurenceschopný, je vede k zadlužování se a zkoušení "štěstí", zda se chytnou.  Je to tak riskantní, že ve valné většině případů hrají vabank. Budu se opakovat, ale nikdo zpočátku nečekal, že po dvaceti letech se společnost uchýlí ke stávkování a že hrozí radikalizace. Protože v některých oblastech země je situace na trhu práce bezvýchodná a lidé nemají možnost za prací cestovat, jak si kde kdo kdysi představoval a také takový systém nastolil. Museli by prodávat své domy a byty a jít do nejistoty, do cizího prostředí, kde jim nikdo nemůže garantovat, že za rok nebudou propuštěni.

Já vládě věřím, že dělala co mohla, aby zlepšila stav. Ale takový vývoj, který předcházel její činnosti, nemohl vyústit v nic jiného než kolaps, protože dopadl vší silou na občany. Z vlády rozpočtové odpovědnosti se stane vláda nevážená, protože lidé, už tak finančně vyčerpaní a odříkající si postupně všechno, co by je mohlo spojovat s normálním životním chodem, nepřistoupí na to, aby devastace rodiných rozpočtů a špatně regulovaný vnitřní trh práce a služeb, byl jen jejich problémem. Nedej Bože, aby se situace dále zhoršovala. Není to jen na lidech, ale na způsobu vládnutí v této zemi, který je prachbídný. V demokracii je třeba konsensus mezi státem a občany a občané si takový systém reforem nepřejí. Je třeba najít jiný, přijatelný a do budoucna i převídatelný natolik, že současná mladá generace nebude muset stávkovat a postávat s čepicí v ruce před firmami. A o to lidem jde!