Není mi souzeno ...

Věřili byste tomu, že někomu není souzeno, aby měl doma televizi, planetární tu vychovatelku, která je schopna nahradit váš rozum i cit. A není to tak nákladné. Stačí mít bedničku a připojený kabel. Uhodli jste, že já nepatřím mezi vyvolené, kteří svůj domácí komfort doplňují krásnou obrazovkou, aby na ni pak celé večery a noci koukali, a tak pomalu se měnili v pouhé diváky událostí, místo aby život žili podle svých sil a schopností. I já jsem kdysi byla napojená kabelem na tu úžasnou dimenzi, kde včera znamená dnes a zítra bylo předevčírem. Jenže pak se stalo něco strašného ...     

Před pěti roky, ano, už je to tak dávno, jsem přijela domů z dlouhé cesty, první, co bylo jsem si zapnula svou chůvu a pustila jsem vodu do vany. Přidala něco vonné soli a pohodlně si hověla v teplé a osvěžující koupeli. Z mého obývacího pokoje zněly hlasy, chvíli vzrušené, chvíli zase mazlivé a já si říkala : konečně doma, konečně doma. Neuměla jsem si život bez televize představit. Hltala jsem zprávy na všech stanicích, přepínala programy, popíjela jsem kávu a kouřila dlouhé cigarety a nestačila jsem se divit, co všechno je člověk schopen za večer shlédnout. A tak šel den po dni. A šly seriály, které nešlo nesledovat. Stačil jeden díl a souvislost byla pryč. Dokonce jsem musela své kolegyni vyprávět, co bylo v minulém díle,  když se nemohla dívat. Zkrátka jsem si neuměla představit, že bych žila bez televize.

A jednou večer ...

Přijela jsem domů, už bylo z podzimu, dopřála jsem si koupel, čaj a cigaretu a pak jsem si lehla na gauč, dala si pod hlavu něco polštářů a bezmyšlenkovitě, ale s důvěrou jsem se dívala na televizi, až jsem usnula.

"Jsi vrah," probudl mne zoufalý výkřik. V hrozném úleku jsem se probudila, srdce mi bušilo jako o závod, Ne, nebyla jsem to já, kdo by měl být vrahem, ale hrdina filmu Zločin a trest, který byl právě obviněn.  Následovala temná hudba. Nevím jestli to znáte, ale zmocnil se mne hrozný strach, takový ten vnitřní, který vás bere někde v hloubi duše, jakoby vám po krku sahal nějaký příšerný démon. Když jsem vypnula televizi, dostala jsem ještě větší strach, protože jsem si připadala hrozně sama, a tak jsem ji zase zapnula a ztlumila zvuk. Ráno jsem byla nevyspalá a nervózní.

Tak to dál nejde ...

Řekla jsem si a pod dojmem hororu jsem sedla k počítači a napsala jsem milé UPC, že odhlašuji televizi. Okamžitě, ihned. Druhý den volali a nabízeli mi jakési balíčky, ale já jsem odmítla a řekla jsem, že prostě s televizí končím. Já budu platit poplatky za takové hrůzy? Nejsem masochista. A tak mi televizi vypojili. Ovšem, na mou e-mailovou adresu mi začaly chodit nabídky, a pak začali chodit za mnou i domů. Nechtěla jsem být nezdvořilá, a tak jsem jim lidsky vysvětlovala, že televizi nechci. Nemohli to pochopit. A tak to šlo dál, další měsíce.

A před týdnem 

Před týdnem mi volal zase jeden človíček z UPC. A že má pro mne úžasnou nabídku. 100 programů za pouhých 99 Kč měsíčně, připojovací příplatek se započítá do ceny na tři měsíce. Chvíli jsem odmítala, ale pak jsem, jak se říká "vyměkla". Dala jsem se přemluvit. Dohodla jsem se s ním, že v pátek, tedy minulý týden, počkám na technika, který mi připojí kabel a seřídí programy, a to mezi 14 a 16 hodinou. A tak jsem si vzala volno a šla domů. Čas ubíhal, já jsem si četla Vaše skvělé články a blížila se čtvrtá hodina. Nikdo nezvonil. Vytočila jsem zákaznickou linku UPC. Nějaká slečna  se mne zeptala, co pro mne může udělat, a tak jsem ji poprosila, aby se podívala, zda je technik na připojení televize už na cestě. Chvíli hledala v databázi a ... a ... zjistila, že její milý kolega zapomněl udělat objednávku. A hned nabízela náhradní termín.

Já už nikdy nechci televizi a žádné nabídky z UPC ...

Řekla jsem. Ale to je škoda, taková výhoda, začala mne přemlouvat. Ne, poznala jsem, sama u sebe, že ticho léčí a já si chci vybrat svou zábavu sama podle svého přání. A rozhostil se ve mně najednou klid. Celou dobu, co jsem toho technika čekala, jsem vlastně pociťovala úzkost, že zase budu v tom kolotoči, kterého jsem se jednou vzdala.

Nebyl ten technik můj zvláštní Anděl?

 Byl, neboť mi dal poznání - že televizi se dá odvyknout a svět je najednou bezpečnější. A že lepší si číst knížky a povídat si s lidmi a klidně spát i bez planetární chůvy. A konečně, víte jak je krásné umět poslouchat rozhlas?

http://www.youtube.com/watch?v=SiVYvdKjzYA